Chesterton komentáře u knih

Vřele děkuji uživatelce Kachora a S. Kingovi za vysvětlení proč jsem románová a nikoli povídková :o)
Miluji vytvořit si s knihou vztah!! A tuto se mi tolik nechce opouštět!
Velice blízký je mi Carl. Jakoby stěžejní postava románu. Tolik jsem se na počátku bála, jak se autor vypořádá s jeho orientací. Zvládl to s taktem, jemností a láskou.
Chtěla bych mít ve své rodině doktora Jannise pro jeho zemitou moudrost a přímočarost, Lemoni, která je světélkem příběhu, Antonia, kterého bych obdivovala? Pelagii bych chtěla za sestru.
Autor je mágem v popisu lidskosti a odsouzení tragiky války a jejích následků.
Rámec historických souvislostí je jasným bonusem.
"Myslíme, že city a vztahy jsou středobod vesmíru a tím, kvůli čemu slunce ráno vychází" píše Kachora. A ono ANO. Myslím si já.
Zároveň však nám asi život také musí nakonec ukázat, jak jsme nicotní a titěrní v knize lidstva. Jinak bychom si sami sobě přerostli přes hlavu jak Hitler, Mussolini a další!
Louis de Berniéres je velice lidsky vyzrálý autor s jemným humorem.
* Samozvaně nadřazené páry, zpité Darwinovým učením a nacionalistickou propagandou již promazávají kolečka vražedných strojů, které se brzy vrhnou na svět už tak do morku kostí unavený nekonečnou pitomostí a opovrženíhodnou nadutostí.
* Už to tak na světě chodí, že čest rodiny se odvozuje od chování ženy.
* Pokud někdo a zvlášť jeho dcera, vypadala tak panensky a sladce, jistě někde tropila neplechu a vyváděla darebnosti.
* Aby ženská dosáhla svého musí buďto plakat, sekýrovat nebo trucovat. Musí se obrnit trpělivostí a dělat to celá léta, protože je pouze postradatelným majetkem mužů a s těmi lze stejně jako s balvany, pohnout až po velmi dlouhé době.

A závěrečné provázání nacismu s komunismem? Nikdy nekončící varování jak snadno se sebestřednost a sebeláska stává zlem, které se snadno šíří a obětuje lidskost, aby zkusilo znovu porazit lásku a pravdivost člověka.
8/8

31 05.08.2018

[audiokniha]
Fascinující styl vyprávění.
Všechno do detailu promyšlené.
Smysluplný řád práce i roční doby.
Kouzelná poetika, jemnost přírody i venkova.
Přehledná srovnanost i zemitost života na statku.
To všechno autor používá jako ochranné a léčivé pouzdro člověčích bolestí na duši a starých ran z dětství.
Obě ženy mají v sobě vzdor a tím i sílu a moje sympatie. Oběma vnucuje rodina i společnost něco, co bytostně nechcou - která jsme to trochu nezažila ?

Ewald Arenz svojí Liss i Sally, a tím i každé jedné z nás, nabízí pobýt pospolu při pracích na statku, co se často tolik liší od moderni současnosti. Nabízí holčičí soudržnost - třeba i v postavě stařenky Anny - empatii a vzájemnost, co dokáže léčit a posílit.
Lehce úsporný styl, nedopovězené věty a situace, trocha tajemství.. .. .. ..nabízí prostor skoro každému čtenáři najít si své. Třeba rodičům do vztahu k dětem:o)
V příběhu je hodně taktu, nadhledu, pochopení, křehkosti, hloubky, citlivosti i mlčení, ale i často nezbytná drsnost, vulgarita a syrovost.
Literární klenot. Díky!

Jitku Ježkovou většinou v audioknihách nepreferuji, ale toto zvládla excelentně!
7/5

30 24.04.2023

Historický román je dost vágní termín a lze za něj uschovat skoro cokoli. Třeba styl Ludmily Vaňkové nebo Vlastimila Vondrušky, kteří historii za mě využívají hlavně pro zábavné účely.

Historia magistra vitae, pravil klasik a proto čekám krom zábavy i jemné rysy 'výchovy' k lidskosti.
Čest, odvahu, mravnost, hrdost (nezaměňuj za pýchu:) a zcela jistě zrnko zbožnosti, či vztahu k ní.
Na Jelením vršku jsem všechno tohle našla. Pravdou je, že příběh byl nepatrně ukecaný a budí dojem plytkosti a romantiky, ale jsou chvíle, kdy jde na tuto hru přistoupit, nakonec šlo jen o historické kulisy. Objektivně je kniha za tři, ale i čtyři si zaslouží - už za napětí detektivní zápletky v závěru.
A ta hebká obálka na omak :))
Škoda klasicky odfláknutých korektur!!!
5/4

30 15.04.2023

[audiokniha]
"STATEČNOST NENÍ ANI TAK MOC TO, ŽE SE ČLOVĚK NEBOJÍ JAKO TO, ŽE JDEŠ DÁL I KDYŽ SE BOJÍŠ"

Tohle je bible táborového vedoucího. Nikdy jsem táborník nebyla ani synové skauti tuhle knihu nepoužívali a je to velká škoda.
Docela by mě zajímal pohled dnešního dětského čtenáře. V komentářích jsem našla jen jeden od skautky a jeden od Kopretiny, co četla knihu svým dětem.
Je tam kromě přátelství a lesní moudrosti důraz hlavně na poctivost, odvahu, čestnost a vůbec odlišení správného postoje k životu od sebestřednosti, lenosti nebo zneužití přírody. Všechno nenásilně, ústy malého kluka a jeho kamarádů.
Chvíli sice trvá, než se k táboření a dobrodružství klučičího přátelství autor prokouše, ale pak to stojí za to! Kluky musí bavit nejen výroba indiánských věcí od teepee po mokasíny :o) a mnohé holky jistě taky. Zkusím na vnoučata. Třeba budu mít úspěch jako Kopretina.
Top komentář RichardvonT.
Hodně sázím na poslech uchoknihy, to čtyřleťáka baví už teď. Aleš Procházka odvedl velmi dobrou práci.
6/6

30 20.01.2023

[Četba ČRo]
Za mě stejně příjemné překvapení jako Rybí krev.
Na první dobrou působí styl vyprávění kostrbatě, ale pak se všechno začne skládat. Někdy je fajn nedostat všechno hned. Vesnické vztahy, souvislosti a nelady, jak je mnozí známe a jejich kořeny, co musíme odkrývat pro odpuštění a lepší budoucnost.
Líbí se mi Hájíčkův smysl pro poetiku i talent zdůraznit (jak píše pěkně charlizee), že dějiny jsou přímo závislé na tom, kdo je vypráví!

"Nedonutili mě nenávidět."

Ondřej Volejník stvořil pro rozhlas děj se skvělou atmosférou.
6/6

30 06.11.2022

[audiokniha]
Čtu proti proudu času a není to úplně zlé. Z šestého dílu jsem byla nadšená a nalákal mě k návratu. Zpětný ráz je z úst Davida Matáska opět dobrý, hlavně díky prostředí. Peter May je znalcem lidských duší, zejména těch s rozháranými city a životem!

"Za city lidi nemůžou, to já vím."
říká Enzo Dominique, když se jí zpovídá ze svých minulých vášní vůči ženám, odkrývá své staré rány a zapomíná na hříchy.
Možná za ně nemůžou, ale homo sapiens obdařený rozumem je jistě schopen i sebeovládání . . .
Tentokrát jsem však měla chuť očko přimhouřit i nad sedm let zakopaným mobilem a s chutí dávám pět michellinských hvězd, dobře dvě jsou, ale pro Matáska :o)
5/4

30 14.02.2022

Má to jiskru, řád, moudrost i vtip. Tom Sawyer je jasnou inspirací dívčího zrzavého protějšku. Anna mi připomněla nakažlivou radost ze života našeho Káji Maříka nebo Pipi Dlouhé punčochy.
Půl hvězdy dolů jen za na výsost TRAPNÉ úpravy v překladu Albatrosu, které přežily i do svobodných časů. (viz diskuze zde)
Tyhle léty prověřené dětské klenoty potěší vždy když dítě v nás strádá nepřízní či nedostatkem čehokoli a probudí zasuté zdroje radosti, laskavosti a naděje.
Jsou tak lehce a jemně výchovné, že jsou krom úsměvu stále povzbudivé.
4/5

30 04.04.2021

Mám to přesně opačně. Olga mě přitahovala od první chvíle. Po otevření jakékoli knihy nebo shlédnutí dokumentu nejčastěji o prezidentovi. Tahle samorostlá, hubatá, životem obroušená, vždy věcná žena s nadhledem je pro mě trochu vzorem. Ano, noblesní aristokratka ze Žižkova, co nešla nikdy pro slovo daleko a po přečtení Žantovského knihy Havel i žena s lehkou svatozáří . . . . vůbec nechápu proč mám u této prima knihy pouze hvězdy. Mimochodem dost málo :o)
Taky se mi stýská!

30 25.01.2021

[audiokniha]
Francie. Paříž. Rusko. Ruští Židé. Ruská inteligence. Básně a básníci. Pravdivost. Vzájemná provázanost.
Uprchlíci. Maďarsko. Polsko. Čech.
A na samý závěr Dante Alighieri

Miluju Paříž. Stejně tak umně provázaný děj, chytře napsaných knih. Jenže tohle?
Do poloviny fakt nic moc . . . topila jsem se v postavách i ději. Taky jsem se hecla nebo kousla.
Přesto, že si taky jako Michel čtu na přechodu a dost mě zajímá osobnost autora . . . bylo to takové velké, francouzské, svobodomyslné, volné, rovné, bratrské :o)
Upovídané mi to přišlo. Sem tam milé moudro. Dlouho jsem kolísala mezi trojkou a čtyřkou. A dost jsem vyhlížela konec . . .

"Obchodování naučit nelze, je to hra. Nic nežrat. Ty jsi kocour a zákazník je myš, myši jsou chytré, kočky jsou trpělivé. Hlavně proto, že chtějí myš sežrat, umějí se vcítit do myší kůže. Myslí jako myš. Kočka musí mít velkou fantazii, aby myš chytla. Je na tobě, jestli chceš být myš nebo kočka."

"Jestli někdy uvidíš nějakou ženskou na kraji silnice jak stopuje a prosí, abys jí pomohl. Hlavně nezastavuj. Vyměňovat pneumatiky to je práce pro autoservis. Ti jsou imunní. Nepletou dohromady práci a city. Kdybych dodržoval své marxistické zásady dělby práce, nebyl bych dneska tady. Cpou nám do hlavy zbytečné zásady jako zdvořilost nebo galantnost a nenaučí nás základní pravidlo: "Dej si pozor na ženské, které se usmívají, mají nějaké postranní úmysly. Žena je přirozená, když se neusmívá. Když spadne do vody a volá o pomoc, hoď jí záchranný kruh a jdi si svou cestou!"

A potom přišlo finále a já vím, že se potkáme znovu. Nebo to rovnou sjedu ještě jednou a dám si k tomu pivo s limonádou?
3/4

30 20.01.2021

[audiokniha]
Mila (jako ta sušenka) je k pomilování, ale i na zabití. Stejně jako skoro každý děcko z těch, co nejsou divný.
Každý jeden z povedené čtveřice je takový. Věřím, že Petra Soukupová při psaní týhle knížky myslela jak na dětský svět, tak na trampoty rodičů s různou mírou originality svých ratolestí.
Dobře si umím představit povídání dětí s rodiči na spousty témat, která příběh otevírá. Mila mi byla mnohým hodně blízko, ale i Katka i když jsem jako děcko měla spíš podváhu :o)

Jsou tu v komentářích pestré názory od dětí i rodičů. Záleží jakou kdo má zkušenost s outsidery kolem sebe či sám v sobě. Nakolik jsme schopní si něco takového přiznat a počítat s tím v životě.... Nejvíc divný je řešit u tohoto příběhu spisovnou češtinu :o)
Nejbližší je mi vidění mataaskorice, Isew, Burák nebo oskli.
V audioknize vše dostalo ještě další rozměr díky skvělé Patricii Pagáčové alias Mile!

30 02.01.2021

Skutečně DD ve skvělé formě jako ve svých začátcích. Už jsem narazila na pár nevydařených, ale tato drsná, dost zapeklitá, luxusním humorem odlehčená a pěkně svižná mezi ně nepatří.
Fajn zážitek.

"Porouchaní lidé zaplavili Evropu...zaplavili Čínu....
Žádný letopočet nemůže změnit mentalitu. Všichni jsou na zeměkouli propojeni."

Jazykově přepestrý až poetický průřez evropským komunismem okořeněným nacismem i jednou asijskou totalitou a jejich nikdy, nekončící propojení se současností.
Souzvuky i protiklady Číny a Česka místy geniální.

Obraz bídy, prázdnoty, stádnosti, malosti a pokrytectví lidských těl, pro která jediným naplněním jejich skomírajících duší je vratký humanismus zásadně a zákonitě ohrožený egoismem, kde člověk vzhlíží nejvýše k člověku.

Soupeření mužů a žen, kteří z velké části přišli o svou mužnost a ženskost, ale zejména o ochotu k poctivé spolupráci a námaze vzájemného doplnění.

Odvrácená tvář náboženství a zbožnosti. Filosofie i její tápání.
Každá církev je nutně jednostranná a protidemokratická?

Spisovatelka Radka je zejména usilovná až umanutá?
Snad víc kritiky než hledání zdroje vyrovnanosti a pravdivosti? A tím trochu větší zamlžení cesty ven z veškeré historicky se opakující lidské bídy a ubohosti, které je v románu tolik s minimem světla.

"Podle Řehoře Velikého je olovo slovem pro hrabivost. Hrabivost ovládá duši a natolik jí zatíží, že už se neprojevuje v touze po nebeských věcech."

"Čím prostší je člověk, tím větší má sklony k dobytčí anonymitě, k strkání hlavy do písku, k distancování se od společnosti, od zřízení, od víry, od pravdy, od všeho, co se netýká jeho fyzické existence. Některých lidí se netýká nic. Součet konzervativních tupců, kteří věří každému, kdo jim dá najíst."

Jako mnozí jsem mnohokrát chtěla knihu zahodit či strčit do mrazáku, ale za námahu asi stojí. Nevadí, že něco nepochopíme, s něčím nesouhlasíme nebo jsme zahlceni. Hlavně, že neztrácíme zájem o vlastní změnu.
Ale upřímně - psychedelie je výstižné slovo pro zážitky s textem a přes veškerou úctu k autorce, nevím zda tudy vede cesta?

30 04.11.2020

Poučena Babičkou, brala jsem úvod jako nadsázku a provokaci zjemněnou kouzelným humorem.
VŽDYŤ FOTBAL A PIZZERIE OPOUŠTÍ ČLOVĚKA JAKO POSLEDNÍ.

Skutečně krutou manipulaci se čtenářem, který mu to dovolí, podnikne Fredrick. Nebo jemné přenastavení našeho vidění a cítění?? Něco, co pak může proniknout do vidění světa kolem a vnímání jeho podivností, které se smí stát podivuhodnostmi??
Sociologicko-psychologickou hravou studii připomínají jeho příběhy, které na začátku vybranou postavu (či postavy) krutě obalí životními nánosy, aby je před našimi užaslými zraky postupně loupal, za vydatného slzení některých očí, až na samou podstatu života, radosti a lásky....
Má to podobnou šablonu i scénář, občas ždímá city nad míru, ale kdo má chuť, otevřenost a potřebu něco podobného prožít........proč ne?

Za sebe chápu polohy adorující i odmítavé. S druhou polovinou knihy se trochu blížím k odmítavým. Postava obsedantně nekompetentní Britt Marie je za mne v pohodě, vztahy s dětmi a rázovitými postavami městečka na pozadí finanční krize také. Fotbal nerada, ale v této formě mu fandím. Hvězdou je Vega. Závěr a vyústění je snad příliš patetické, trocha střízlivosti by příběhu určitě prospěla. Vhodně zvolený projev Valérie Zawadské mě u vyprávění udržel. A možná to nakonec byl předsudek a jinak to skončit nemohlo?
Na muže Oveho potřebuji odstup, ale dám autorovi šanci. Věřím, že se ještě propíše k dobrým knihám.
P.S. Což takhle oloupat Kenta?
Zatím zkusím fandit Tottenhamu ☀️

30 11.04.2019

Do ruky příjemně drsný přebal s talířem, jen usednout ke stolu.
S pusou dokořán jsem sledovala jak snadno mě Petra ponořila do prázdninového dětství mého i mých synů. Právě na Vysočině.
Soucítila jsem s malou Petrunou, měla vztek na babičku. Moc se mi líbilo propojení jednotlivých příběhů skrz postavy z předchozích částí.
Po schůzce s řezníkem jsem si musela dát pauzu. Odskočit si do města. Vydýchat vesnický stereotyp, se kterým se tak často setkávám!!

Klíčem k celé knize je pro mne myšlenka maminky Josefa.
"Když rozvoráš mez nebo remízek, rozvoráš tým hranicu mezi lidmi. Strháš starý pořádky, který to tady držely pohromadě."
To by se dalo tesat do kamene.

Petra Dvořáková ve svých knihách zraje jako víno. V Dědině se jí mistrně povedlo vykreslit naše horší vnitřní JÁ.
Myšlenky pokroucené totalitou a s ní spojenou násilnou devastací našich zdravých křesťanských kořenů.

Kdo trochu, či trochu víc zná vesnický život z této stránky a dokáže v knize najít i sám sebe, má šanci použít Petry nabízenou ruku k zamyšlení a třeba i k přesměrování vlastních podobných myšlenek laskavějším, vstřícnějším a radostnějším směrem. . . .
Stejně tak mezi řádky vystupují důvody proč jsou změny ve společnosti tak pomalé a jak dlouho funguje síla zvyku. Třeba i sedlácká poctivost, tvrdost a neústupnost, jak píše marca_m.
Opravdu skvostná kniha, byť jen s jemnými jiskřičkami humoru a naděje.

30 26.08.2018

[četba ČRo]
"Akrtida přece nevydá své tajemství jen za cenu lodního lístku.
Musíte přežít dlouhou polární noc, sněhové bouře a zapomenout na lidské sobectví. Musíte nahlédnout na smrtelnost všech věcí, abyste dokázali prožít jejich život."

Každý, kdo se do těchto končin vydá, musí být za mě trochu blázen.
Ale.
Bavilo mě to. K Betty Mac Donald bych to nerovnala. Pro mě je toto lepší. Betty jsem četla jen na střední, druhý poslech, nevím proč, mi přišel trochu plytký?
Tohle je poetické, umělecké až trochu snové a přesto chvílemi odvážně praktické a realistické. Trochu sebeironie a hlavně hodně potlačit či poetikou zamaskovat obrovské těžkosti a obtíže. Asi některé ženy před sto lety byly skoro nezhýčkané? Taky je to neskonale lidštější než Antarktida: Můj životní sen, co jsem poslouchala nedávno. . .
Dvě myšlenky, co mě napadly v průběhu poslechu a po přečtení komentářů.

Žena je jen tak emancipovaná, jak je silný a emancipovaný muž, se kterým žije ve věrném vztahu.

Seskupení žena, milující manžel a jeden další statečný a praktický muž bylo na rok na Špicberkách ve 30. letech asi super volba :o)

Jako bonus barva hlasu a styl četby Kláry Suché. Měla jsem srovnání s mnou jinak oblíbenou Anitou Krausovou v audioknize. Nebe a dudy ;o)
Ovšem budu-li mít tu možnost, i Anitu si ještě časem poslechnu.
Do horkých dnů, zalitých sluncem je to super.
Jen nečekejte celistvý příběh ani úplně Betty.
Spíš: "Krásné, obohacující, pokorné a tiché, jako když padá sníh." jak pěkně píše veriszv
A taky je to o tiché vnitřní síle ženy, jak jsem se dočetla v komentech na Čbdb !
5/4

29 22.05.2023

Průzračně křehká nádhera.

"Správně vidíme slzami."

Hlubiny víry, co hory a bolest přenáší, vtělené do prostých slov. . . . . ale i prostá slova co probouzí krásu.
10/10

29 26.10.2022

Od prvních stránek na mě dýchnul můj náctiletý čtenářský svět. Nevracím se skoro vůbec do těchto vod, ale teď budu vědět, kam sáhnout v horších časech, pokud přijdou. Je to trochu 'naivní a černobílé', ale pořád stojí za to hrát na straně přátelství a spravedlnosti.
Navíc tento překlad (Návrat 1993) netrpí totalitními zásahy do Klekí-Petrova světonázoru. Na rozdíl od vynechaných částí třeba v eknize.
5/5

Také jsem se dlouho zmítala v rozladění z jiné vlnové délky stylu příběhu.
Zcela mimořádné postavičky a typ humoru, který mi neskutečně sedí, povýšil Jan Zadražil (chvílemi jsem v jeho hlasu slyšela i Petra Nárožného nebo intonaci Václava Klause :) na excelentní koncert mnoha neviditelných herců.
Jenže. Dlouho to nedrží úplně pohromadě a já se minimálně třináct kapitol topím v zcela bezbřehém, dravém proudu humoru, kde úplně nelze postřehnout odkud kam mě to vše unáší . . .
Každopádně stojí za to vydržet a inteligentní humor dostane nadčasovost protože lidská blbost je bohužel věčná.
"I v davu vzbouřené lůzy, lze najít lidi s klasickým vzděláním." Však kolik jich bylo 3. 9. 2022 na Václaváku?

"Tenhle kšeft s mystikou, to je něco úžasného. Řeknete jim lež a když už ji nepotřebujete, řeknete jim jinou a pochválíte je jak skvěle pokračují po cestě moudrosti. Místo, aby se vám vysmáli, jdou za vámi jako ovce a doufají, že v srdci všech těch lží nakonec přece jen najdou pravdu "

"Nemá céru? Chce, aby našinec zabil draka a nemá céru?"
5/4

29 12.09.2022

[audiokniha]
Skutečně mazec :o)
Snad ještě líp jízda? Na horské dráze ve stylu jednou jsi dole . . .
Nemám tu nikterak kladná hodnocení Mayovy tvorby s výjimkou Skály a i tam mé ouško bystřilo chvilkami stejně jako zde nad svůdnou linii kotníků v Enzově charakterovém nastavení třeba. . .
Co do překladu úplně netuším proč se všichni 'zubí' jak o život a zároveň si říkají 'monsieur' ? Ovšem zas a znovu jsem si ověřila, že rozhodující je vždycky moje osobní momentální naladění a ochota přistoupit na hru v tomto typu literatury. Ani zde se to málem všechno nepotkalo, protože šlo hodně o vzpomínkovou rekapitulaci toho, co jsem nečetla, ale o to víc mě vše nakonec motivuje znovu se vrátit k některým dílům.

Jednu chvíli jsem nebyla daleko stručného hodnocení "zručná komerce na pomezí braku", ale autorovo vypravěčství v poslední třetině začne do sebe zapadat jako puzzle a pomyslnou poslední kapkou, co vše u mne překlopila na pětihvězdičkovou stranu (za mě pro Maye první :o) byla lehce pod povrchem skrytá Mayova poklona matkám, rodičům a pečovatelům handicapovaných dětí. . . . Z ranku morálky mě nadchly všechny ťafky a lekce v červenání, které Enzovi uštědřila Charlotte. Vskutku po zásluze. Byť je nakonec vše jinak. . .
Bylo to přes lehké mráčky skvělé finále Akt Enzo.
David Matásek je luxusní nástupce Jiřího Dvořáka, spokojenost nejvyšší !
6/4

29 09.01.2022

Díky laskavosti interpreta rozhlasové četby této skoro fenomenální fresky totality na podkladě životního příběhu muže, jež by ve svobodné společnosti s velkou pravděpodobností dopadl zcela jinak . . . . jsem mohla alespoň ušima ochutnat skvělou práci Marka Švehly.
A moc se těším na setkání knihou!

P.S. Po přečtení knihy :o)

Nejvíc mě bavila nahlédnutí do ryzí lidskosti IMJ, kterému odpor k režimu evidentně zvýraznil veškerá povahová negativa a ještě semlel všechny blízké.
Není to úplně snadné čtení, byť je kniha místy velmi vtahující.
Brala jsem jí jako "čítanku totality" a když šlo příliš o Plastiky bez uzardění jsem přeskočila pro mě nezáživné pasáže.
Nádherná ilustrace toho, co z člověků ve skupině udělá moc a svévole - přestanou být lidmi.
Absolutně kdekoli zadupali byť jiskřičku dobra a dostali z každého maximum nízkých pudů a primitivismu. Málokdo se ubránil. Příkladně první dáma disentu Dana Němcová, před kterou smekám. Ta však opět nikoli ze svých lidských sil stejně jako třeba Sváťa Karásek.

Petr Placák:
"Magorovou kolébkou a zároveň rakví se stalo jeho buranství. Když kluk z Humpolce přijde do společnosti, boří její konvence, nedovede přestat a stane se z něj šašek."
Závěr jeho života je smutnou písní, která ovšem nezmenšila jeho osobní zásluhy o svobodu!!

29 02.04.2020