Nino Haratischwili

Nová kniha

Zanechala jsem svou lásku ve světě, který už neexistuje. Ve světě, do kterého se vrátím. Konec dvacátého století se blíží a s ním i odtržení Gruzie od kdysi... detail knihy

Populární knihy

Osmý život (pro Brilku)

Chybějící světlo

Kočka a Generál

Môj nežný blíženec

Nové komentáře u autorových knih

Osmý život (pro Brilku)

„Mám ráda rodinné ságy a nevadí mi obsáhlé knihy. Ale musím se přidat k méně spokojeným čtenářům, do str. 783 to byla skvělá kniha. Prožila jsem několik dní s osudem rodiny Džaši.. osudem, který Džašiovým ženám nepřál. Nejvíce se mi do srdce zaryla Kitty, s jejím strašným osudem, kdy brutálně přišla o miminko, o Andra, i o rodinu a vlast. Ale konec se mi nelíbil, byl zbytečný, utahaný, Nicyn exil mě nebavil. Pro mě kniha skončila na str. 783, když zemřela Daria, když zemřel Kosťa, Nana a Stasie. A Nica se nevrátila.“... celý text
— Martooni

Osmý život (pro Brilku)

„Už ani nevím, kolikrát jsem tuto knihu vzala do ruky a vzápětí opět vrátila na regál. Její tíha mě odrazovala. Ale překonala jsem to a jsem za to ráda. Úžasný román. Je škoda, že nejsem sama, koho jeho váha (nejde ani tak o počet stran) odrazuje. Možná mohl vyjít ve dvou svazcích? Určitě by si zasloužil, aby po něm sáhlo víc čtenářů.“... celý text
— iška

Osmý život (pro Brilku)

„Něco málo přes 850 stran Gruzínských dějin, dějin prožívaných skrz několik generací rodiny Džaši.. soukromých vzletů i pádů, radostí i bolestí jednotlivých členů rodu a prokletí v podobě čokolády dle rodinného receptu.. MILUJU TO!!! Tato rodinná sága mě naprosto uchvátila, rozbila a nadchla. Je to vlastně vyprávění tety Nicy pro její neteř Brilku o jejich rodině. O pěti, s Brilkou šesti, generacích a jejich blízcích, žijících po většinu času v Gruzii. Pomalu se dostáváme od r. 1900 do současnosti, příběh je velmi čtivý, má v sobě neskutečné kouzlo a dokáže skvěle upoutat. Je to plné života, emocí, a svou roli hraje i všudypřítomný osud, který se nedá oklamat.. je to skvělé !!! Líbí se mi, jak nás celým dílem doprovází dějiny Gruzie, vnímáte je skoro až okrajově, ale přitom je to všechno tak moc důležité a díky tomu je příběh ,, kompletní,,. Proplétají se s životy jednotlivých členů rodiny a dotvářejí celou knihu k dokonalosti. Nebo je to naopak a hrozné dějiny Gruzie dotváří tato životem a čokoládovou kletbou zkoušená rodina... Jsem velmi ráda, že jsem si knihu přečetla a dozvěděla jsem se o dějinách této země. Také jsem si mnoho věcí během čtení dohledávala a někdy se opravdu nestačila divit, o čem všem jsem neměla ani tušení ... Vřele všem knihu doporučuji..“... celý text
— lilites

Osmý život (pro Brilku)

„Literární skvost!!! Miluji rodinné ságy, a toto byla jedinečná.“
— michaela7087

Chybějící světlo

„Moje první knížka této gruzínské autorky a byl to „těžký kus“. Rozsah knihy, množství postav (a jejich vzájemných vazeb) i dějů, neustálé vojenské konflikty. Znalost gruzínské historie mi zcela chybí – pro mě začíná a končí vystoupením ze SSSR, jména jako E. Ševarnadze či Z. Gamsachurdia jsem sice slyšela, ale nic bližšího o nich a jejich době nevím. Když jsem četla dvacet stránek denně, začala jsem se ztrácet, takže jsem využila květnového svátečního volna a zvládla jsem zbylou část knihy na jeden zátah. Ani po dočtení ji však neřadím mezi ty, které bych nechtěla minout. Překladatelka a současně spisovatelka Viktorie Hanišová udělala vše pro hladký průběh četby, smekám, ale já jsem se s knihou prostě potýkala a ne že bychom si „potykaly“. Každopádně popis gruzínské – převážně mužské – mentality mě docela překvapil, tak nějak se mi vybavovala italská společnost (hlas otce s.36), otázky cti, včetně mafiánských praktik. Dinina životní cesta ve světle řečeného byla obdivuhodná, celá dívčí čtveřice byla velmi nesourodá a přitom soudržná, alespoň do určité doby. Mě ale asi nejvíce oslovily popisy Dininých fotografií, ty bych si opravdu ráda prohlédla; vlastní příběh, resp. osudy jednotlivých protagonistů mě často míjely. Paradoxně nejvíce mi utkvěly postavičky obou babiček – první babuda Eter, zapálená germanistka, a druhá Oliko, urputná frankofilka, závislé jedna na druhé a na svých věčných jazykových i politických rozmíškách. Kapitola Dvůr a obecně dětství a společné soužití obyvatel jednoho domu ve Viničné ulici byly úchvatné . . . „Dinino zděšení pramenilo z dechberoucího poznatku, že děti mohou mít i špatnou matku, že láska ne vždy nabízí východisko, že něha nechrání před krutostí světa a že ženy pro jisté muže nejsou ničím víc než pouhým zbožím.““... celý text
— broskev28

Přejít na knížky autora