Zlato posledních Ronovců
Jan Činčura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531228/bmid_zlato-poslednich-ronovcu-65ce83270b177.jpg
4
4
4
Mordýřova dcera série
< 2. díl
V druhém díle série Mordýřova dcera je švédským vojskem dobyt Trutnov a dcery rytíře Korduleho prchají před invazí z nedalekého Vřešťova do Prahy. Zámek, kde hodlají cestou přespat, je však již obsazen Švédy a šlechtičny padají do zajetí. Švédové jsou však na zámku z jiného důvodu, než aby chytali prchající šlechtičny. Na útěku je i dcera mordýře, po jejíchž stopách se vydávají nejen marodéři, ale i Deverouxův wolfhound, který je vycvičen k lovu lidí.... celý text
Přidat komentář
Na druhý díl ze série Mordýřova dcera jsem se moc těšila. Byla jsem zvědavá, jak se osudy hlavních hrdinů budou dál vyvíjet.
Román začíná akčně, po prvních pár stránkách se ocitám v bitvě o Truttnow. To mě vážně nebaví a nebýt poučena z prvního dílu, měla bych tendence čtení vzdát. Ale doufala jsem, že když i tentokrát vydržím, opustím bitevní vřavu a začnu sledovat život lidí v zemi okupované švédskými vojsky. A taky že jo. Celkem rychle jsem se posunula do Dietenicz a už se to hezky rozjelo. Setkala jsem se tu mimo jiné se starou známou, lady Kordulownou a jejími dcerami. Přibylo pár dalších postav a začalo se rozvíjet pořádné drama o moci, zvrhlosti, podlosti, pomstě, ale i hrdinství a lásce. Od této chvíle jsem četla jedním dechem a knihu přelouskala během pár dní.
Ve Zlatu posledních Ronovců pan Činčura dokazuje, že se spisovatelsky posunul o kousek dál. Připadá mi, že tato kniha je ještě čtivější, údernější, napínavější. Autor opět skvěle vykresluje dobovou atmosféru a výtečně se mu daří i popisy reálií a to aniž by s nimi zdržoval dynamiku čtení.
Jediné, co mě mrzelo bylo to, že Anysa a Amos zde dostávají jen velmi málo prostoru. I když na druhou stranu, alespoň se můžu těšit na další díl. A že je na co se těšit, protože těch dějových linií se nám tu rozehrálo až až.
Pěkně plynoucí příběh bez zbytečného natahování knihy. Osudy hlavních hrdinů zasazených do bojů se Švédy byly myslím dost dobře vyprávěné. Je pravda, že historické události z té doby nezabrali moc místa, ale co,je to román, kde snad politika nechybí. Ovšem švédské delikatesy mi lehce obraceli žaludek a ocenila jsem i tehdejší znalosti v ošetřování zraněných a nemocných vojáků. Samozřejmě nechybí ani láska. Z mého pohledu můžu román doporučit k přečtení.
Jsem dost na vážkách. Na tomto dílu je vidět, že autor udělal velký pokrok co se týče literárního řemesla. Román se čte plynule bez nějakých násilných zarážek. Proti 1. dílu je předpoklad, že zaujme podstatně větší množství běžných čtenářů.
Bohužel na druhou stranu to znamená, že zmizela spousta detailů, které jsem si já osobně vychutnával. Počínaje spoustou zajímavých informací o heraldice, až po používání původních spřežkových názvů a jmen. Samozřejmě nějaké zůstaly, ale tak desetina proti 1. dílu. Tak jsem marně čekal, že se děj přesune na chvíli z Dietenicz a Osenicz okolo rybníka Boretszow k nám do Heykowitz :-).
Co mi ale asi vadilo nejvíc bylo to, že se Anastasya objeví až na posledních 40 stranách. Tím, jak tahle silná ženská postava vypadla, se proti 1. dílu změnilo i celé vyznění románu. Jsou tu sice dále vraždy a souboje, ale už to je takové moc učesané. Tohle bude spíše vyhovovat čtenářkám.
Není člověk ani spisovatel ten, aby se zavděčil čtenářům všem. Ale pan autor se významně od prvního dílu posunul vpřed k širší základně čtenářů. Není mnoho knih, které by se věnovaly švédské okupaci českých zemí za třicetileté války. Trošku mi chyběl širší pohled na historické události z této doby. Rozesmála mne poznámka o otci Scholastikovi ze známé české pohádky. Ale úžasně pan autor popisoval zámecký park i stavební prvky průčelí zámku, kde měly Kordulowny přespat. Také jsem byla vděčná za vysvětlivky v závorkách, doteď jsem netušila, že kakabus byl hrnec na vaření. Zlato posledních Ronovců je čtivé, napínavé i poučné, doporučuji k přečtení.