Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501610/bmid_znamenita-mrtvola-dbP-501610.jpeg
3
1513
1513
Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2022
,
Fobos
Originální název:
Cadáver exquisito , 2017
více info...
Přidat komentář
Poprvé jsem četla tento druh žánru a asi ani nic podobného vyhledávat v budoucnu nebudu. Knihu jsem měla přečtenou za dva dny. Byla nudná, předvídatelná a celou dobu jsem si říkala, že tohle napsat není umění. Kniha vlastně dost bez fantazie.
Jako mnohé, i mě zaujala nejvíce obálka. Po přečtení jsem ovšem nevěděla, co napsat do hodnocení. Kniha mě velmi bavila i přes fakt, že se události v knize popsané, (doufejme), nikdy nestanou. Začetla jsem se a chtěla vědět, jak příběh skončí, zároveň tento surový a nechutný příběh rozhodně není pro každého.
Dárková e- kniha. Když se to kolem Znamenité mrtvoly rozjelo, moc jsem ji neregistrovala. Upřímně, spíš odvracela zrak od obálky, která mnohé zaujala. Proč? Podobných obalů vidíme denně, jenom jiný předmět porcování. Několik prvních kapitol jsem si říkala, jestli to bude pořád takhle, tak nevím teda. Čtu horor, thriller s různou nechutností, ale tady je to tak syrové a emočně chudé, že se prostě bráním do toho pomyslného zrcadla nakouknout. Není to přímo děj, spíš popis společnosti a ukázka charakterů. Určitě je nad čím se zamyslet. Konec, vzhledem k tomu, jakým stylem se příběh ubírá, nemohl být jiný. Chladná a věcná manufaktura
Tohle se nestalo a nikdy nestane, proto jsem tu knížku dokázala přečíst, ačkoliv jindy jakékoliv popsané surovosti a krutosti buď přeskakuju, nebo knížku odkládám a nedočtu. Tady to nešlo.
Je to vegetariánský protest, je to obžaloba! To, co se dnes děje chovným zvířatům, se v tom příběhu děje lidem. Hrozné, šokující, mrazivé, příšerné, nechutné, nelidské. Připomnělo mi to knížku Pod kůží (Michel Faber). Tady v komentářích čtu, že je to jednoduché čtení, krátké věty, odpočinkové! Napsané jednoduše. Cože? Třeba to, co říká hlavní postava o svém domově? Cituji: "Místo plné popraskaných slov, odmlk vrostlých do zdí, místo, kde se nahromadily smutky a tříští vzduch, škrábou ho, až kyslík pod jejich tíhou puká. Dům, v němž pomalu dozrávalo šílenství, krčilo se, připraveno vyrazit." Jiná čtenářka postrádá příběh, prý jí chyběly (s hrubicí!) jakékoliv myšlenky, pocity, pro jiného je styl téměř bez dialogů, ač je jich tam tolik. Žasnu! Je to výborně napsané, popis zkázy v prázdné ZOO je fascinující, střídání hrůz s poetickým vztahem hlavní postavy k otci mě bralo za srdce. Tahle knížka ve mně bude dlouho ležet.
Katko, ty to rozhodně nečti!
Uf, tak co k téhle knize napsat... dala jsem jí za dva dny a to asi hlavně proto, abych to čtení měla už za sebou. Jsem docela otrlý čtenář, ale tohle byl masakr. Doslova. Asi nemůžu říct, že by se mi to líbilo, protože nejsem masochista, zároveň si myslím, že kniha splnila svůj účel - šokovat. Byla jsem znechucená skoro po celou dobu čtení, často jsem se přistihla, že neovládám svůj obličej a do knihy se šklebím. Bude ze mě vegetarián? Minimálně na pár dnů až týdnů ano, protože při pomyšlení na to, že bych měla teď něco s masem připravovat, se mi zvedá žaludek. Jsem ráda, že už mám čtení za sebou a těším se, až knížku hezky pěkně vrátím do knihovny a už jí v životě neuvidím.
Tohle se nějak nepovedlo. Zajímavá myšlenka, námět, ale nic z toho. Příběh takový nijaký, styl psaní divný. Místo zápletky jen nekonečné popisování praktik v chovu, zabíjení a zpracování chovných lidí. Jestli to mělo působit na lidí, aby si pod tím představili obdobné praktiky u chovu zvířat, nebo jestli kniha měla jen šokovat? Nevím, každopádně mi to přišlo prostě jen nechutné. Absolutně zahozená myšlenka.
Skvělý námět, ale jak píšou i ostatní... Znovu knihu číst už nikdy nechci... Popisy rozhodně nebyly vůbec zdlouhavé, jak se píše v komentáři níže... Kniha se četla svižně a rychle. Ale bylo to tedy silné kafe. ..
Nemůžu říct, jestli se mi kniha líbila nebo ne, protože jsem měla celou dobu pocit, že hlavním cílem autorky je šokovat. Respektive ukázat jak se my lidé chováme ke zvířatům, když je zpracováváme na maso. Vzhledem k tomu, že jsou mi tyto technologie známy, nepřinesla mi nic nového.
Bohužel ani styl psaní mi moc neseděl, protože se jedná o dlouhé popisy a děj se absolutně nikam neposouvá. Postupem jsem si od knihy vytvořila odstup a viděla jsem víc negativ než pozitiv.
Nepochopila jsem, co víc měla kniha přinést. Ani v druhé části se totiž nestalo nic překvapivého.
Chápu, že spousta holek přede mnou knihu nedočetla, ať už z důvodů, že to pro ně bylo silné kafe anebo že je dlouhé popisy unudily.
Nápad jako takový se mi líbil, bohužel ho autorka pojala jiným způsobem, než jsem podle anotace očekávala. Podobné knihy pro příště radši vynechám.
IG:@freya_zlaskykpribehum
Kniha mě zklamala. Možná to bylo tím, že jsem na ni byla velmi natěšená a slyšena samou chválu. Kniha se sice velmi dobře četla, protože je napsaná velmi jednoduchým jazykem, na druhou stranu mi přišlo, že se knize téměř nic neděje. V hlavní dějové lince chybí řada vysvětlení a celkově se v knize nic moc nedozvíte, jen si budete připadat jako expert na porcování lidí...
Jsem z knihy trochu zklamaná, protože jsem nedokázala začíst, přestože jsem na ni slyšela samé ohlasy. Nakonec jsem ji dočetla, ale nepodmanila si mě.
Dobrý námět, za mě, dobře napsané, dost surové a závěr mě dost šokoval. Ale jedno přečtení stačí.
Autorčina vize světa je zajímavá a určitě by se z toho celého dalo vytřískat něco daleko smysluplnějšího než tato kniha. V první části to vyvolává dojem jako kdyby to byla agitace proti zabíjení zvířat akorát zde je to v podobě lidí. Je v tom snaha neskutečně šokovat, která spíše skončí znechucením nad knihou jak nějakým vnitřním zamyšlení. K tomu k hlavní postavě ani nijak nepřilnete, nepropojíte se nebo nepřijmete jeho příběh. Jediné co to ve mne vyvolalo byla pouze chuť to dočíst a litovat, že zajímavá dystopie je nevyužita. Bohužel za mne tuhle knihu nikomu nedoporučím, protože to prostě není ono.
Pro mne asi dost drsný konec, ale nemůže přece vše končit jen happyendem. Dřív než něco schvalime, rozhodneme o něčem, měli bychom řádně promysle důsledky našeho rozhodnutí.
Na Pomezí sci-fi a hororu, doufám že nikdy lidstvo nedospěje do situace že se budou muset porcovat lidská těla.
Tak tohle opravdu za mě ne. Asi nejsem cílovka. A asi jsem ji ani nepochopila. Jediné plus je, že se rychle četla. Ale to možná bylo tím, ať to mám rychle za sebou.
Jak tady již někdo psal, tak autorka měla skvělý námět, ale bohužel nedokázala využít jeho potenciál. Za mě tato kniha už nikdy víc... Měla jsem o ní jiné očekávání a vůbec mě nebavila. Příběh absolutně o ničem, "zápletka" odhadnutelná a moc rychle ukončená. Hlavní postava a ani ti ostatní psychopati mi fakt nesedli.
Tuhle knihu mám doma už dost dlouho, chvíli poté, co vyšla, ale pořád na ni nějak nebyla "chuť", nepřišla na ni řada. Jenže včerejší rozhovor s kolegou mě "donutil" po ní konečně sáhnout. To, že kolega ji přečetl dřív než já a pořád o ní tajemně mluvil, mi dodalo impuls ji konečně z té poličky vzít a pustit se do čtení.
Věděla jsem, že kniha je na tom stejně jako pizza Hawai, takže jsem na ty procenta nehleděla. A dobře, že tak!
Je asi jasné, podle hvězdiček, které jsem dala, do jakého tábora se řadím.
Kdybych měla čas, přečetla bych knihu na jeden zátah. Na začátku není žádná nudná "předehra", kniha běží od prvních stran. Já jsem četla, o čem kniha je, takže jsem věděla, do čeho jdu. Neměla jsem nutkání knihu zavřít a už nikdy neotevřít, právě naopak, musela jsem číst dál. Co se týče stylu psaní, mně to přišlo dost trefné. Sice jsem se občas ztrácela v tom, kdo co řekl nebo udělal, protože dotyčný nebyl jmenován, ale mně to přišlo jako suprové doladění celé té atmosféry. Za mě originální nápad a myšlenka, a přestože mnozí píší, že by kniha mohla být klidně delší, mně to takto stačilo, ALE nebyla bych ani proti"propracovanější" verzi. Ale někdy je méně více.
Závěr mě šokoval vlastně nejvíc (i když šokuje tolik věcí, že nevíte, co si dřív vybrat), odhadla jsem ho pár stran před, ale nevěřila jsem tomu, a pak to přišlo a já otočila stránkou a za ní už bylo jen poděkování. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou.
Takže moje rada - nehledět na hodnocení 62%, jak vidno v komentářích, každý si musí udělat názor sám. Sto lidí, sto chutí (ehm).
Po přečtení knihy se hrdě hlásím do tábor už nikdy víc. Krom toho, že v první půlce knihy jsem v jednom kuse nevěděla, kdo říká co, protože autorka se na všechny postavy odkazovala ve stylu on/ona/ten vyšší atd., bych vám mohla jmenovat hromadu dalších nelogických věcí, například: to je takový problém, aby lidi prostě začali jíst rostlinnou stavu? Asi jo, jinak by se nezačali vraždit.
Bylo to nechutné a surové čtení, autorka se nás asi snažila ohromit lidskou zvrhlostí, což se jí u mě povedlo v prvních 50 stranách, ale pak už mi to bylo jedno. Bylo mi jedno, koho zabijou a kdo umře, jen jsem chtěla, aby byl konec příběhu.
A už jsem se zmiňovala, že každá druhá postava v knize byla sadistický psychopat? Ne? Tak jmenovitě to máme koželuha pana Urami, lovce Urlera nebo řeznici Spanel Jak má pak čtenáři záležet na osudech postav, když jsou všichni drbnutí?
Velmi zajímavý námět k zamyšlení. Dobře napsáno, krátké, jasné kapitoly, z části popisovaných scén se člověku může udělat nevolno... Negativním recenzím bych jen doporučila si příště lépe zjistit o čem ta kniha je. Takové nízké hodnocení zde si určitě nezaslouží.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Znamenitá mrtvola |
| 2024 | Devatenáct pařátů a jeden temný pták |
| 2022 |  Znamenitá mrtvola |
Pomimo bočnej pointy o víruse, ktorým sa očividne problém preľudnenia vyriešiť nepodarilo, je v knihe brutálnym spôsobom vyobrazená oblasť živočíšnej výroby. Či obete majú dve alebo štyri nohy, ľudstvo ma už nemá čím viac zhnusiť v jeho ťažení za ukojením svojich úchylných potrieb, pôžitkárstva a párminútovým ulahodením svojich chuťových buniek.