Aleš.R
komentáře u knih
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Ta knížka by si samozřejmě zasloužila kompletně ztrhat už jen za to, že s sebou přinesla tu naprosto absurdní myšlenku, že by na světě nebyly kočky. Ne. Ne. A ne.
Čekal jsem od toho mnohem víc. Nenadchlo. Neurazilo. Škoda.
Přechodné období
Veronika Bálková
Jako debut je to výborný. Obálka a grafický zpracování výjimečný. Příběh zajímavej, postavy sympatický.
Jen to celý plyne nějak až moc poklidně a pořád stejně. A když to pak najednou spíš jen tak přestane, než že by to nějak skončilo, jste vlastně možná i trochu rádi.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
A to se povedlo. Hodně se to povedlo. Povedlo se to možná ještě víc, než by jeden u mnohokrát obehrané písničky o tom, kterak rozbití lidé hledají štestí a možná že ho najdou, možná ale taky ne, čekal.
Je to obrovsky čtivý, za nápad s názvem klobouk dolů. Vlastně perfektní ženskej román v tom nejlepším slova smyslu, akorát že psanej chlapem.
Obránce mimo hru
Leah Brunner
Podobný věci čtu, když zrovna nejsem schopnej dát nic složitějšího, a nejde mi o příběh, kterej je zcela překvapivě vždycky úplně stejnej (nemají se až tak rádi, že se z toho nakonec vezmou), ale o zpracování, který je ovšem v tomhle případě až zoufale průměrný a bez humoru.
A když už je potřeba střídat mužskej a ženskej úhel pohledu, neměl by ten mužskej působit jako "coby desetiletá holčicka jsem si myslela, že se takhle chlapi chovaj, a hele, ono mi to zůstalo".
Malá lhářka
Pascale Robert-Diard
Budu hájit malou prolhanou mrchu. Tak by mohl znít úvod závěrečné řeči. Už se viděla, jak stojí před porotou a jejím členům zabodává pohled po očí. Dojde si pro ně po jednom, aby je přetáhla na svou stranu. (str. 100)
Je snadné obvinit ze znásilnění někoho, kdo žádné nespáchal? A když už se tak stane, co za tím vlastně stojí?
Působivé. Velice působivé.
Životní terno
Fredrik Backman
Ke knize samotné tentokrát nemám nic, stejně bych (se) akorát opakoval, ale jedno zásadní sdělení si neodpustím: chtěl bych, aby byl Fredrik Backman mým kamarádem.
Za čárou
Daniela Šafránková
Mělo se to jmenovat O hloupém Honzovi jménem Miloš s podtitulem Národní báchorka jak od Boženy Němcové, člověk by pak hned věděl, zač je toho loket.
Ale jako jo, nebylo to špatný.
Rozervaný muž
Thomas Bagger
Grandbergovi, taková dánská normální rodinka.
Není to ani vyloženej průser, ani žádnej zázrak, je to čtivý a tak akorát divný a úchylný, aby vás to zajímalo, dočetli jste a s radostí druhej den zapomněli.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Sice jsem to původně řekl v souvislosti s Medvědínem, ale ani po přečtení Oveho se pro mě nic nemění na tom, že Backman je velice pravděpodobně prostě génius, který co dvě tři strany jen tak mimoděk trousí věty, ze kterých se vám, nedáte-li si pozor, může na moment zastavit srdce.
(Po páté Backmanově knize dokážu stejně dobře pochopit nejvyšší i nejnižší hodnocení, ale já mu to prostě hodlám žrát i dál.)
Křížová palba
Štěpán Kopřiva
Že by autor oproti prvnímu dílu ubral? Spíš si já pomalu začínám zvykat na jeho styl a tuhle kovbojku s četníkem, co má vyjadřovací schopnosti lepší než Simona Peková, jsem si sakra užil.
Špína
Barbora Bernátová
S hodnocením jdu oproti prvnímu dílu dolů ne proto, že by to bylo horší, protože není, pořád se to dobře čte.
Napodruhé ale zřetelněji vyniknou věci, které mi vadily už prvně, tedy hlavně to, že je to celé trochu přitažené za vlasy a hlavní hrdina, šestatřicetiletý detektiv, nejdrsnější z drsných, drsnější než hlas Toma Waitse, alfasamec všech alfasamců, se nezřídka chová a přemýšlí jako šestnáctileté děvče. A další postavy mu v tom zdatně sekundují.
Navíc je slovenské školství horší než sicilská mafie a silvestrovské večírky se pořádají v zaměstnání, tak jakýpak copak. A opakovaná chyba s Novým rokem je taky pěkně otravná.
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Zlatej bludišťáķ za originalitu z toho sice nekouká, protože všechno už tady někdy bylo, že ano, ale ta lehkost a samozřejmost, s jakou Kristýna Trpková vypráví a vodí si vás, kam potřebuje, je až zarážející.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Fredrik Backman je muž velkých slov a velkých gest, který úžasně pointuje situace a nezřídka vás přivede k slzám, ač má jinak až neskutečnej smysl pro humor.
Opět nezklamal. Nádhera.
Bestie v uniformě
Lukáš Křišťan
Nenadchne. Neurazí. A bohužel ani nevzbudí jakékoliv emoce.
Ovál
Jiří Homola
Opět se mi jednou vyplatilo soudit knihu podle obalu. Je to poutavý, uvěřitelný, chytrý, vtipný a na pár místech i neskutečně dojemný. Pokud kapitán Lenz nedoběhne mezi detektiv(k)y roku, tak velký špatný.
Jestli mám vůbec co vytknout, tak snad jen to, že ten Tourettův syndrom je tam nakonec tak nějak navíc. Hlavní postava je zajímavá i bez něj a když nedlouho po začátku jakékoliv zmínky o TS mizí, vůbec nic se nestane.
(Ovšem nebýt TS, přisel bych o vtip s hip hopem, kterýmu se směju ještě teď, takže už radši mlčím.)
Adresát neznámý
Kathrine Kressmann Taylor
Zdánlivě jen pár dopisů, ale vejdou se do nich dvě obrovské pravdy: zrůdné ideologie ohnou hřbet téměř každému a pomsta je pokrm, který je nejlépe podávat za studena.
Dražebník
Joan Samson
Povinná četba pro všechny, kteří mají ve zvyku kádrovat druhé za to, že se v určité chvíli zachovali tak, jak se zachovali.
Jak byste se zachovali vy? A jste si tím jistí?
Zhruba ze dvou třetin poklidně plynoucí beznaděj a zmar, atmosférou nemálo připomínající Orwellovu Farmu zvířat, závěr vám téměř nedá vydechnout.
Vodník
Tereza Bartošová
V kontextu novějších českých detektivek, které jsem v poslední době četl (Březina, Trpková, Klabouchová), mi u Vodníka něco chybí. Špatný to není, blbě se to taky nečte, ale nadšení se nekoná.
A za větu "Naďa je osůbka zodpovědná, dochvilná, žádná rozjařená holčina, která životem vlaje jako prádlo ve větru." Pánbůh zabil koťátko.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
K tvorbě JKR neumím být kritický už víc jak dvacet let, zhruba tak někdy od třetí kapitoly prvního dílu Harryho Pottera, čili:
Rowlingová je skvělá vypravěčka, opět přišla s velmi zajímavým příběhem a Pajda s Robin jsou pořád neskutečně sympatičtí.
Mám jen dvě drobné výtky:
1. Na detektivku je to možná už zbytečně dlouhý (ale přesto to ještě nezačne nudit). Jediná delší věc, kterou jsem kdy četl, byla Vojna a mír, což je přece jenom žánrově trochu někde jinde.
2. Namlouvací tanečky mezi hlavními hrdiny zabírají čím dál víc místa, aniž by někam vedly, zvlášť když otázkou zůstává, jestli někdy vůbec někam povedou - vždyť ta ženská nemá srdce a neváhala zabít dokonce i Brumbála!
