jopp
komentáře u knih
Nadechnout se
George Orwell (p)
První část knihy se mi moc líbila. Získala jsem dojem, že hlavní postava je inteligentní chlapík, který to má v hlavě víceméně srovnané. Jak vyprávěl o svém dětství, jak na něj nahlížel... myslela jsem si, že potřebuje jen trochu popostrčit nebo něco zvláštního zažít, aby si srovnal i svůj současný život. No, závěr mě zklamal. Nečekala jsem happy end, ale nějaký posun ano. Na druhou stranu v očekávání blízké války asi moc prostoru k řešení vztahů nebylo. Před blížící se nevyhnutelnou katastrofou nebylo úniku a tento pocit prostupuje knihou jako červená nit, kterou ne a ne odpárat.
Jinak Orwell píše úžasně- trefně, čtivě a hlavně upřímně, někdy až krutě upřímně.
Vlčák Kazan
James Oliver Curwood
Mně se kniha líbila a synovi (7) také. Drsnost přírody ho vůbec neznepokojovala. Někdy mám dojem, že utlocitní jsou jen dospělí, děti berou věci tak, jak jsou.
Oproti moderním blbostem typu Deník malého poseroutky (můj názor, nikomu nenutím) je v knize o Kazanovi akcent na pevná lidská i zvířecí pouta, odvahu, vůli něco dokázat, nadvládu přírody nad člověkem, jasné rozlišení dobra a zla v lidech.
Samozřejmě kniha je místy naivní, ale to k dětské literatuře patří. Pragmatismu si děti ještě užijí až až.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Kniha mě nadstandardně oslovila a bavila, což je u českých autorů v mém případě spíše vzácné. Oceňuji velmi dobře popsané dobové reálie (něco byla fikce, něco skutečnost, ale věřím, že ten základ odráží tehdejší realitu), také se mi moc líbilo, jak autor vystihl mezigenerační a i obecně mezilidské vztahy v popisovaných obdobích a hodně mi seděl i styl, jakým autor tehdejší události i atmosféru popisoval (při padání bomb na Zlín mi bylo až fyzicky nevolno, skoro jako bych tam byla sama... popis jednotlivých dnů z pohledu studenta při Sametové revoluci mě naprosto vtáhl do té doby).
Navíc - bydlím poblíž Uh. Hradiště a všechna ta místa tam i v Luhačovicích a ve Zlíně znám. O to víc fascinující a reálné pro mě vyprávění bylo, ze zážitků z uherskohradišťské věznice mě jímala hrůza, neboť kolem budovy chodím a už se na ni nikdy nebudu dívat jako dřív.
A ano, skončilo to dá se říci dobře, ale opravdu jde o přeslazený happyend, pokud hlavní postavy prožily to, co prožily a ztratily vše to, co ztratily a co už jim nikdo nevrátí? Pokud by na konci nebylo žádné štěstí, tak by na mě asi spadla řádná depka.
Doufám, že tato kniha není to poslední, co pan Čapka napsal. Budu se těšit na další!
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Chápu, proč je tahle knížečka významným dílem české literatury. Hrabal má originální styl psaní, příběh má atmosféru. V průběhu čtení jsem si několikrát vzpomněla na našeho pana profesora z češtiny na střední, který nám opakoval, že čeština je krásný jazyk - no, měl pravdu a Hrabal je toho důkazem.
Nicméně. Osobně nejsem fanda souvětí přes půl strany, nejsem ani asi dostatečně cool, abych viděla kouzlo v řečech člověka - alkoholika. Přečetla jsem mraky knih s podobnými ale pro mě lépe podanými myšlenkami. Hrabalovská forma mi moc nesedí.
Takže jsem ráda, že jsem knihu přečetla pro rozšíření obzorů, ale dalšího Hrabala už číst nebudu.
Tajemství jeskyně pokladů
Petr Hugo Šlik
Přečteno synovi 7 let. Pěkný dobrodružný příběh, líbil se. Půjdeme do dalšího dílu.
Dcery jezera
Wendy Webb
Chtěla jsem oddechovku a tu jsem dostala. Kniha se mi líbila více, než jsem od tohoto žánru čekala, protože je čtivá, vcelku hezky napsaná, napínavá i trošku romantická. Bezva.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Hodně přínosné svědectví o stavu současné Číny. Nevím, jestli pan Etzler jenom nemá pud sebezáchovy nebo je tak trochu blázen, jeho odvaha je neuvěřitelná, ale zase ne tak velká v porovnání s "rebelujícími" čínskými občany, kterým nehrozí pouze vyhoštění, ale smrt. Každopádně čtenářům velmi autenticky a otevřeně zprostředkoval pro nás nevšední až šokující zážitky z komunistické velmoci.
A má recht, komunisti jsou svi.ě, bez ohledu na to, o jaké komunisty jde... celý slavný čínský hospodářský zázrak se udál jen díky šíleným obětem obyčejných Číňanů, na které komunistická vláda z vysoka kašle. Jj, Číňané umí trpět... ale ono jim nic moc jiného nezbývá. Děs.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Prvních pár kapitol jsem přemýšlela, jestli to opravdu chci číst, protože Ove mě neskutečně vytáčel tím, jaký je pedant. Na mě jeho chování působilo jako psychická porucha a přišlo mi celkem nepravděpodobné, že by s ním někdo vydržel. Nicméně tuto nechuť jsem překonala a dále mi kniha přišla dojemná a milá, místy i vtipná. Přesto příběh hodnotím jako nereálný a tak trochu umělý. Doporučuju pro ty čtenáře, kteří mají náladu na milou, nenáročnou až sentimentální knihu.
Shuggie Bain
Douglas Stuart
O této knize a autorovi jsem nevěděla nic, jenom to, že kniha získala nějaké ocenění - musím říct, že právem.
Román je o citlivém, inteligentním a hodném klukovi, který měl smůlu na rodiče a místo a dobu, kam se narodil. V průběhu čtení jsem si pořád říkala, že je to napsané tak dobře a tak přesvědčivě, že to autor musel prožít. Po přečtení jeho životopisu jsem pochopila. Když budete knihu číst, musíte soucítit nejen se Shuggiem, ale vlastně i s jeho matkou a jeho sourozenci a vůbec se všemi okolo. Nic není černobílé. Je to román z opravdového života napsaný talentovaným autorem.
Škoda jenom, že kniha nepokračovala dále, jsem přesvědčená, že malý Shuggie by si potom vedl určitě dobře stejně jako autor!
PS: Alkohol je metla lidstva. Kolik zničených lidí má na svědomí? Kolik dětí se dokáže vyhrabat z toho šíleného vzoru svých rodičů a vést potom normální život?
Zimní včely
Norbert Scheuer
O životě nemocného muže neschopného účastnit se války jako voják. Na jednu stranu je limitovaný svou nemocí, na druhou stranu zvládá obšťastňovat opuštěné ženy, převádět Židy a hlavně pečovat o milované včelky. Drsné zážitky z válečné doby podává autor věcně a bez patosu, naproti tomu popisy přírody jsou až poetické. Zajímavá kniha.
Proměna
Franz Kafka
Moje první setkání s Kafkou. Přestože o životě Kafky toho moc nevím, povídka na mě velmi zapůsobila a obraz hlavní postavy z hlavy jen tak nedostanu. Fungování Řehoře a jeho rodiny je založeno převážně na pragmatismu - když nepřinášíš užitek,nikdo se s tebou babrat nebude. Bohužel mi to připomnělo postavení starých lidí v některých dnešních rodinách, kteří - vědomi si svých omezeních a s pocitem obtěžování okolí svou existencí - vlastně taky raději "vyschnou". Nevím, na co přesně autor při psaní myslel, ale je mi z toho trochu úzko, přiznávám se.
Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
Tomáš Šebek neumí psát, ale to mu ráda odpouštím, a navíc některé hlášky má náhodou dost povedené! "Do your best and fuck the rest" si zapamatuju pro vlastní budoucí použití, až se budu mít tendenci z něčeho v práci hroutit :)
Styl psaní ale není samozřejmě u této knihy to hlavní; tím je předání zážitků z mise MSF. Takže ano, předáno řádně a dojem udělán - dojem nejen z toho afrického (nám tolik vzdáleného) světa, ale i z toho, jak se s námi autor podělil o svém vnitřním přesvědčení, nastavení, hodnotách... takže díky a respekt. A smekám i před manželkou, já v manželském životě preferuji asi trochu víc té nudy :))
Anomálie
Hervé Le Tellier
Mě to bohužel moc nebavilo. Do půlky chaos- spousta postav bez souvislosti, poté se sice příběh začal spojovat, ale pro mě to bylo celé nedůvěryhodné - proč třeba všichni uvěřili právě té teorii o virtuálním světě? Ten konec (nebudu spoilerovat) mě vysloveně naštval a názor na knihu určitě nevylepšil... a ani styl psaní mi bohužel moc neseděl.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Poutavé čtení, netušila jsem, kolik Řeků skončilo po 2. sv. válce v Československu. Za první část knihy bych dala 3 hvězdy, druhá část mi přišla výrazně lepší díky velmi zdařilému vývoji postav.
No, doufám, že se na vlastní kůži žádné války nedožiju...
Quijote
Salman Rushdie
V poslední době jsem přečetla několik knih, které řadím do žánru soukromě nazývaného "pokleslá literatura" a potřebovala jsem nutně nějakou intelektuální vzpruhu. S kým jiným než se Salmanem Rushdiem?
Po přečtení prvního odstavce jsem se začala usmívat. Občas si z některých knih vypíšu větu, která se autorovi povedla. U Rushdieho knih bych musela opisovat třetinu knihy. Vždycky mě dostane tím, o jak inteligentního člověka s neskutečným přehledem o současných i historických společenských a kulturních událostech se jedná. A jeho umění psát je prostě darem od boha, osudu - jak je libo. Škoda, že nezvládnu víc než jednu jeho knihu cca za rok, protože čtení vyžaduje soustředění, kterého se mi večer prostě nedostává.
Román oplývá mnoha vrstvami, magickými prvky (které miluju!), odkazy na problémy současné západní společnosti, řeší se zde problematika přistěhovalců a rasismu atd. - vše zachyceno nádherným květnatým jazykem. Klaním se, tleskám a doufám, že pan Rushdie se dožije nejméně sta let a všichni ti, kteří se mu snaží ublížit pod zástěrkou propagace toho absurdního, omezeného a omezujícího náboženství, ať shoří v (jejich vlastím) pekle!!!
Hon na čarodějnice
Margit Sandemo
Druhý díl ve stejném duchu jako první, takže končím. A už pozítří nebudu vědět, o čem to bylo :)
Morová rána
Margit Sandemo
Přečteno jsem měla velmi rychle, jedná se o naivní příběh s naivními postavami. Taková pohádka.
Pokud čtu nějakou love story, mám ráda silné, inteligentní a těžko dostupné ženy, bohužel o Silje se dá říct spíš pravý opak. Tengel je ufňukánek, který to v hlavě moc srovnané nemá. Ale vlastně chápu, že tito dva by se mohli ve skutečnosti opravdu přitahovat :-))
V knize jsem čekala zmínky o reálných historických událostech, bohužel jsem se nedočkala. Nevím, jestli se pustím do dalšího dílu.
Lovci hlav
Jo Nesbø
Moje první kniha od autora, brala jsem to jako odpočinkovou četbu, takže spokojenost. Zápletka pěkně spletitá, jak to má být, ovšem důvěryhodnost postav a celé té story pro mě velmi nízká. Nejsem moc konzument tohoto žánru.
Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
Tento román byl ve své podstatě podobný románu Klára a slunce od téhož autora - hlavní postava žena, která přišla na svět nepřirozeným způsobem, ale přesto působí (nebo spíš je?) velmi lidská, ale jestli je skutečným "normálním" člověkem nebo ne je jen jedna z mnoha a mnoha etických otázek, které si čtenář v průběhu četby klade.
Mně se Klára a slunce líbila víc, protože hlavní hrdinka - humanoid - ve mně vyvolávala více emocí a více myšlenek. Nicméně i tento román hodnotím velmi kladně. Autor píše v podstatě celkem jednoduchým ale velmi výstižným jazykem (nečekejte žádná květnatá souvětí, ale smysluplné a dá se říci efektivní věty) a dovede čtenáře ohromit tím, jak postupně a zdánlivně mimoděčně zmiňuje detaily, kterými ve finále dokáže velmi trefně vystihnout komplikované mezilidské vztahy a zároveň se nemůžete ubránit tomu, abyste přemýšleli o podstatě lidství.