veronika4001 komentáře u knih

Na knihu jsem se těšila. Po jejím otevření mě přivítal zástup jmen. To bylo milé, takové seznámení, kde už jen stačilo potřást si rukama. Vědecký výzkum. Říkala jsem si, že to bude poutavé a hlavně jiné. Myslela jsem si, že výstavba jazykového projevu a slohová vytříbenost tomu budou odpovídat. Na druhou stranu vázanost a zašněrovanost pojmů na definice a ty na fakta zjištěná výzkumem mi nechyběla a pomyslela jsem si, že hovorová mluva přidá na čtivosti. Kniha si na prvních 50 stran získala moji přízeň a začala být ukázkou toho, jak lze brilantně proniknout teoretickou vědou do části praktické - otevřít knihu a skrze její stránky nazírat na reálný život v dávné historii. Říkala jsem si, že to začíná být vábivé jako kdybych se knihou dostala přímo do terénu. Čtete, že probíhaly boje a vy sami bojujete. Vidíte i detaily skutečností a nakonec i to, že vy jste jeden z bojovníků. Na tohle jsem se těšila. V průběhu četby jsem ale zjistila, že příběh sice může mít hezkou myšlenku, ale očekávala jsem něco jiného. Myslela jsem si, že bojů bude víc, že hlavní hrdinové se dostanou do soukolí historického světa a ten budou poznávat a případně s ním zápasit. Očekávala jsem více dramatu, více nástrah, prostě se měli poprat s historií tak, jak byla pojata, ať již učebnicově nebo neučebnicově. Skákat z jedné doby do druhé, z místa na místo je dobré, ale co pak a hlavně, co na těch místech? Měli nějaké poslání? Vždyť chybí děj z té doby a chybí i děj samotné knihy, alespoň do 110 stran. Hlavní protagonisté vždycky skočí a zase jdou nazpátek. Co objevují na místě a v době, do které skočí? Vždyť de facto bojují jen mezi sebou. Také jsem se domnívala, že budou mít schopnost a možnost zasáhnout do dějin, nebo dějiny poznat z jiného úhlu, než jak jsou popisovány, ale oni jen cestují časem a místem a do 110. strany nic odvislého z mezníků dějin nepodnikají. A ani si nemyslím, že jim něco hrozí. Knihu jsem nedočetla. Je to jediná kniha, které jsem nedala šanci na více stranách, protože neustálým protahováním nicotných scén mě začala nudit. To zajímavé, co zpočátku zachytilo moji pozornost se dále nerozvíjelo a neprohlubovalo. Příběh mohl být prostřednictvím dějin pojat jinak, nejen tím, že se hrdinové přehoupli například do Shrewsbury, Anglie roku 1408. To je na mě trochu málo. Co se tam dělo, proč zrovna tento čas, co hrozilo, to jsem se nedozvěděla a na slibované raptory v dalších kapitolách jsem nečekala a knihu odložila. Pro tentokrát.

1 23.09.2021

Nevím, zda se mám připojit k pozitivním nebo negativním ohlasům. Tato kniha byla hodně čtena. Moje měřítko je, že existují dějově lepší knihy, to nadšení tady u mě nebylo úplné. Chybí mi v tom horor, ta intenzita, to nadšení a hlavně ta vášeň číst dál, kdy máte strach a chcete mít ještě větší. Zůstala jsem tak nějak nenaplněna, chtělo to další osud, něco hororově nabité. Příběh je nápaditý, ale chybí mi tam intenzita, větší zápřah, to nekonečné a všudypřítomné děsivo. Krátké kapitoly jsou výborné a hodnotu krátkých kapitol podceňuje nejeden autor. Tohle Lars Kepler zřejmě ví. Přesto mě příběh a postavení děje včetně zakomponovaných rolí osob nijak neoslovil a i přes okázalou barvitost cítím tam ztrátu temperamentu, toho pozitivního chtíče nadchnout čtenáře a něco jim dát. To něco by bylo srozumění s příběhem a intenzita prožitku.

1 11.09.2021

Kniha mi byla doručena omylem, nevybrala jsem si ji. Podle toho se také svažuje můj komentář. Nenáročná oddychová četba pro pobavení. Odlehčené čtení pro ty, co nechtějí přemýšlet nad skutečným životem a možná i pro ty, co se nudí a chtějí nějakým monotónním způsobem zahnat nicnedělání. Je to "vyšší dívčí".

1 10.08.2021

Kniha má dva děje. Jeden je o životě mládeže a jejich učitelky mimo dům, druhý o životě uvězněné dívky v domě. Každý dům má svoji historii, toto je historie zkroušená, potlačená a zároveň přijatá domem s uvězněnou dívkou. Horor se dá napsat i tak, že se nebojíte. Příběh postrádal napětí, rafinovanost hororu, ale rozhodně nepostrádal imaginaci. Kdyby autorka šla do větších podrobností a záběrů, všechno barvitěji popsala, psychologicky naladila, udělala temnějším, hned by bylo vytvořeno pouto čtenáře a dychtivost číst dál. A snad by bylo vytvořeno velkolepé hororové dílo, protože námět domu je skvělý; ta imaginace, kdy dům si dělá co chce, je myslícím organismem, je výborná. Neočekávatelné. Ale chtělo to více nažhavit. Udělat wow! efekt a ten posilovat, napružit čtenáře, vytvořit věci záludnějšími, temnějšími a pracovat s čtenářovou představivostí. Rozjet to na plné pecky! Tohle je po povrchu. Ale líbí se mi ta dýchavičnost domu, která vzbuzuje, nebo působí nepříjemné pocity a sny, jakmile ho člověk navštíví. Dávám čtyři hvězdičky, ale jenom proto, že chybí efekty a hororový lesk, jinak námět je výborný.

1 31.07.2021

Není nic krásnějšího než poznatek, že kniha, kterou čtěte, jste už četli, a že si ji chcete přečíst ještě jednou. Zkrácená verze Da Vinciho kódu, nebo stylu Indiana Jones (?). V tomto případě jde o kapesní knihu, akorát do ruky, která má svůj styl podání, a mě nadchla. Takový náhled na božstva! Kniha je psána lehkou rukou, příběh přes zatíženost názvy bohů je svěží, odpovídající své funkci povědět bez zbytečně zdlouhavých začátků a příkras. Tomu říkám funkční příběh, prostě vypovědět a jít. Jednohubka. Doporučuji na cesty (výlety), je to pohotové a přitom napínavé čtení.

1 18.07.2021

Prostředí není moc dobře vykreslené, je poměrně schématicky řešené a na to, jakým dějem autorka čtenáře zahrne, to chtělo naopak více barvitosti, detailismu, prokreslených méně určitých prvků. Vykreslení děje na začátku je velice důležité a autoři, nutno poznamenat, že zbytečně chybně, tomu nevěnují dostatek pozornosti, ačkoliv zrovna v tomto konkrétním případě je velice důležité vědět, jak rodina žije teď a do jakého domu se má nastěhovat. Je důležité vystínění té počáteční radosti a přerod ve strach, bolest a smutek. Ten vznik, narůstání a vzkypění hororu. To je důležité. Autorka to dobře vystihla, ale chtělo to víc. Prostředí ztvárňují sousedé a modeluje ho vesměs tichá až napjatá domácnost o čtyřech lidech včetně domu, který si žije svým životem. Hororové prvky se pozvolna přibližují a je jich stále víc. Od začátku je příběh stavěn dobře a já přicházím na chuť jednotlivým zábleskům kvalitně napsaného hororu, ve kterém je jednotícím prvkem lež. Dávám plný počet bodů a horor doporučuji, i když, jak jsem psala na začátku, kdyby do toho autorka dala ještě něco navíc barvitějšího, příkřejšího, více ostrosti, tajemnosti, děsivosti, byl by to horor nad horory.

1 28.06.2021

Kniha obálkou moc nezaujme a je na váhu těžší. Líbí se mi však skladba knihy - ze začátku fotografie, krátké kapitoly, uvedení do problematiky. Autorka dávkuje pomalu. Co kapitola, to temná intuice, temně sugestivní nádech je zde pořád. Text je prodchnut drobnými obraty a přirovnáními. Fotografie s popisky a záznamy z vyšetřování investigativního novináře dělají své. Někdo se pro temno narodí (světloplachost, zápach, okultistické předměty, rituály) a žije jím. Šlo o kletbu? Tohle není béčkový horor. Existoval vůbec Stanislas Cordova? Čím více člověk do knihy zachází, tím spíše si uvědomuje, že může jít o přelud, ovšem snadno proměnitelný ve skutečnost. Ve většině případů je děj a jeho linie vystižené v knize, tím hlavním, o co jde, ale v tomto případě je kniha až dokonale popsána dějovými obrysy. Konstrukce příběhu, nepropustné temno, záhady, proplétání se od člověka k člověku, cizorodost. To všechno jsou hlavní prvky, na nichž kniha stojí, příběh tyto prvky jen dotváří. Na horor se může jít i kognitivně. Víc už neprozradím.

1 04.06.2021

Hodnotím-li knihu jako celek, pak docházím k závěru, že není tak úplně špatná, nicméně zařadila bych ji k těm, jejichž děj je od počátku očekávatelný a vlastně nic moc se neděje. Kniha mě nenadchla, alespoň ne v tom stupni zaujetí, o kterém bych bez zardění hovořila jako o napětí, vtáhnutí do děje, soucítění s hrdinkou, drama. Myslela jsem si, že děj přesáhne to obvyklé o čem se v thrillerech dočítáme. Stále jsem očekávala dramatičtější záběry, častější posuny, více osob, hustější popis, děj na děj, prostor pro fantazii čtenáře, větší akčnost, dynamiku. Nic z toho nebylo pro napsání knihy uchopeno, až se mi zdá, že se jedná o skicovité a nedotažené dílo.

1 06.05.2021

Neskutečně krásná přebálka, díky níž kniha upoutá na první pohled. Tím krásno začíná a také končí. Jsou lepší thrillery. Autorka neumí psát myšlenky a pocity. Nedává do toho dost temperamentu, chtělo to více svižnosti, něco co by upoutalo a nepustilo. Je to těžkopádné, jako kdyby autorka sama nechtěla víc psát a chtěla to mít za sebou. Autorka jde po povrchu, příběh je plošný, mělce napsaný. Chybí tomu oheň, hlubší znalost, větší psychologie, prokreslení děje, atmosféry, postav. Jen stěží taková kniha může nadchnout ostřílené čtenáře thrillerů. Je to příběh bez příběhu.

1 27.04.2021

Kniha mě dozechvěla. Příběh na tak neotřepané téma jako jeskyně, pobyt v nich, jeskyňáři a tuneláři jsem nikdy nečetla, nutno dodat, že asi těch beletristických zpracování jeskyního tématu moc nebude. Ale je tady něco jiného - drama a psychické vypětí dvou žen. Počáteční nedůvěru střídá až přátelská závislost, což je jedna z pevných okolností příběhu, kdy obě hledají něco, nebo spíše někoho, koho postrádají. Příběh je okořeněn prvky hororu (duchové, zombie, červ), které jsou ve skutečnosti halucinacemi. Musím říci, že jde o poutavý příběh, který mě zaujal samotnou atmosférou, ve které se čtenář ocitá za použití slov a výrazů z jeskyňářství a přitom se zároveň seznamuje s postupy, jaké jeskyňáři používají, se způsoby jejich použití a důvody, proč je zrovna volí (ochrana, vytížení těla, bezpečnost, stav nouze).

1 07.04.2021

Knihu jako takovou nemohu úplně zhodnotit, ale mám ji doma a musím po předběžném shlédnutí říci, že už teď se mi zamlouvá, protože jsou v ní osvědčené recepty na buchty, řezy, dorty a bábovky, na které jsme zvyklí, ale ve kterých jsou původní suroviny nahrazeny zdravějšími variantami. Pak tam jsou recepty mně neznámé, například na chléb, bulky, pizzy a jiné slané (i sladké) pečivo, jejichž ingredience, zdá se, nesou rovněž zdravější přídech. Kniha je bohatě ilustrovaná a recepty jsou pochopitelné, nic, co by mě zarazilo. Nejsem kuchařka ani cukrářka a myslím, že snad ani vařit a péct neumím, ale kniha je určena i pro začátečníky jako jsem já, což mi absolutně vyhovuje.

Jeremy Bates je výborný spisovatel, umí nakládat s podrobnostmi, tam kde je zapotřebí zatlačit a využívat jich. Netušila jsem, že tak zdatně ovládá literaturu faktu, protože jsem mu pro Les sebevrahů připisovala spíše roli autora thrillerů. Kniha Hora mrtvých není thrillerem, protože z větší části čerpá ze skutečného případu, a tedy faktografických znalostí o Djatlonově výpravě. Obrysů thrilleru nabývá až od poslední čtvrtiny příběhu a podle mého názoru, tato čtvrtina mohla být sepsána způsobem, který by opět upoutal směrem ke skutečnému případu, tj. rozklíčoval by, co stálo ve skutečnosti za zmizením Djatlonovy skupiny, ale neuváděl by nic najisto. Bohužel poukaz na yettiho není nejvhodnější a sem nezapadá. Zpočátku Bates začal neuvěřitelně náročně, těžkým popisem toho, co se stalo, vše vedené ve dvou liniích, až mě to trochu mátlo a musela jsem se v textu vracet. Ten text, který zabředával do podrobností uchopil pointu a byl zároveň přitažlivý, očekávala jsem, že taková bude celá kniha a já četla dál a dál. Domnívala jsem se, že obtížné bude i vysvětlení záhady zmizení Djatlovovy výpravy, že sám čtenář bude muset zapojit svoji mysl a fantazii, aby na to přišel, jestli vůbec. Domnívala jsem se, že tak, jak není uzavřel případ Djatlova, tak nebude uzavřen ani tento příběh, resp. tato kniha, která mohla přijít s různými alternativami řešení, ale zároveň by nic jistého a tak zřejmého jako je yetti nepřinesla. Mohl to být další neuzavřený příběh, který by neztratil nic na svém půvabu, protože samotný příběh nedělá jeho závěr. Příběh nemusí být uzavřen, ale závěr musí mít příběh, a to si myslím, že Bates neustál. Ačkoliv začátek byl těžkopádný, měl vyšší (přidanou) hodnotu, na rozdíl od konce příběhu, který byl napsán tak, aby příběh nějak skončil. Příběh ale nemusel skončit, záhada zmizení Djatlovovy expedice je také dosud nevyřešena a přitom dramatičnosti a možností úvah by stále přibývalo a přibývá vzhledem k tomu, že o této záhadě byl napsán další příběh tedy kniha Hora mrtvých. Takže zajímavých úvah může být skutečně plno a tak, až sofistikovaně, jak příběh začal, mohl skončit. Chtělo to jen další podobný záběr, a to už podle mého názoru Bates neutáhl. Škoda. Myslím, že kniha měla opravdu velký potenciál, který však nebyl plně využit, resp. byl zničen ukvapeným závěrem vypovídajícím o ničem.

1 07.12.2020

Příběh má svoji pointu a určité zařazení, kterého chtěla autorka dosáhnout, četl se vcelku dobře bez zaškobrtnutí. Zaujal mě tématem, protože thriller ze závodního snowboardingu jsem nikdy nečetla. Jediné, co mi hodně vadilo byla nepřímá řeč. Ne vždy se pro psaní beletrie nepřímá řeč hodí a tady vyloženě vadila. Nepřímá řeč v tomto případě příběh brzdila, nestmelovala ho tak, jak by bylo žádoucí, ubírala jeho svěžesti a oslovení čtenáře, kterého více autoři beletristické literatury zaujmou, pokud píší přímou řečí. Přímá řeč totiž snadno čtenáře dostane do děje a on se pak cítí zúčastněný a někdy se dokonce dostává do role hrdinů, nebo jim alespoň fandí. Tady to bylo naopak. Příběh vlivem odstupu způsobeného nepřímou řečí čtenáře tolik neoslovoval, cítila jsem se nezúčastněná, nevtažená do role, tak trochu v zákrytu, zpoza sledující. Věřím, že kdyby autorka použila přímou řeč a větší dávku záhadnosti a skrytých intrik hlavních hrdinů (mám na mysli zejména Saskii a k závěru rozkrývání intrik Odette) kniha by si u mě získala více sympatií a docílila by opravdovému thrilleru. Je to autorčina prvotina a uznávám, že mohlo být lépe, ale na druhou stranu, je to dobrý odrazový můstek. K dobru přičítám, že jsem získala poznatky ze závodního snowboardingu, nejen používáním termínů, ale i vztahy mezi hlavními aktéry.

1 03.12.2020

Skriptum obecně hodnotím kladně k teorii. K praxi už tak použitelné není, neboť ve většině částí přepisuje ustanovení právních předpisů (většinou zákonů) a ani není použitelné jako komentář, protože pro praxi nic nevysvětluje a nijak ji neobohacuje. Kniha je opravdu jen skriptum a nelze ji použít jinak.

1 25.11.2020

Film jsem shlédla jako první, a to několikrát, protože jsem se ho nemohla nabažit. Unikátní herecké obsazení, které v případě obou postav bylo protikladem po všech stránkách. Líbilo se mi prostředí filmu, to bylo to, co mě lákalo. Ta bohatost, pestrost, uhlazenost manýrů, líbivost, někde divoká příroda, takové to zřejmé okolí krále. Kniha tuto atmosféru ne úplně na všech místech dobře zachytila. Poznávám, že některé příběhy je třeba podkreslit něčím, čím by více zaujaly, něčím, co je charakterizuje, něčím, čím dokáží oslovit, a to vizuálně. Kniha mi v tomto smyslu připadala dost fádní, ačkoliv já jsem milovnicí knih! Král, ze začátku despota, později na poměry příjemný člověk. Anna učitelka s břitkým jazykem, se smyslem pro pravdomluvnost a spravedlnost. Jodie Foster má ostřeji řezanou tvář, takže postavy samostatných žen a tzv. semetrik, které se nedají, na ni dokonale sedí. Přiznám se, že herec mi byl cizí a dokážu si ho spojit pouze s tímto filmem. Knihu v poměru k filmu jsem považovala spíše za nástavbu, za jakýsi dodatek pro připomenutí. Otevřela jsem ji a viděla jsem ten film. Kdybych ho neviděla, nevím, jestli bych hodnotila tak, jak hodnotím nyní.

1 10.11.2020

Uplynulo hodně vody, co jsem tu knihu četla. Není to příběh, jak by se na K. Čapka mohlo jevit, je to sbírka spisků ze života T. G. M., možná fejetonů; snad je kniha zařaditelná do literatury faktu. T. G. M. byl velikán z teorie a ze života, protože byl znalý mnoha oblastí zvláště ze společenských věd, ať již z věd státních, tak nestátních. Někde je snad kniha vedena rozhovorem mezi oběma, někde mně kniha vyzněla jako úryvek z časopiseckého článku a na některých místech se mi zdály být autorovy volné myšlenkové pasáže. Když jsem viděla, že rozhovor je veden mezi T. G. Masarykem a K. Čapkem, zvážněla jsem. Ne kvůli T. G. Masarykovi, jak by se mohlo zdát, protože tam je úcta především, ale kvůli K. Čapkovi. Já totiž na něho nahlížela vždy dětskýma očima, i když jsem věděla, že vedle spisovatele pro děti a mládež je to i novinář a fejetonista. Kniha pro mě znamenala zásadní obrat, protože díky ní jsem si uvědomila, že K. Čapek pokrývá i jiné zájmy a má tedy i ty jiné oči. T. G. Masaryk a K. Čapek je výborná kombinace a jak jsem zjistila, v mnoha ohledech si blízká.

1 05.11.2020

Lisa Jackson to umí lépe. Děj měl očekávanou dynamiku, svižnost, spád, měl i očekávanou atmosféru, vždyť sérii Alvarez & Pescoli známe. Něco mi tam ale nesedělo, připadalo mi to useklé, někde uprostřed bych dala několik stránek navíc, příběh se mi zdál ani ne tak nedokončený jako spíše nevyřešený, všechny otázky nebyly zodpovězeny. Také se mi zdá, a to přičítám k dobru, že obě hlavní hrdinky (Alvarez je trochu upozaděna) se s každou sériovou knihou nějak vyvíjí, je tam cítit takové to lidské stárnutí a zkušenosti. Už teď se těším až obě budou ve věku řekněme velmi zralých dam, jen nevím, jestli a kolik dílů Lisa Jackson plánuje v sérii Alvares & Pescoli napsat.

1 28.10.2020

Knihu si pamatuji jako studentka, dokonce tu šedivou knihu římského práva, která byla v pevné vazbě a četla se opravdu jako kniha, ne jako skriptum. Ke knihám mám snad odjakživa velice kladný vztah, takže ta lehko zohybatelná skripta mi nic moc neříkala. Tím nechci říct, že byla horší! Jen ta pevná vazba ve vás budí větší úctu. Možná naoko. Nevím. I pro mě byla teorie římského práva spíše suchopárná, to až teprve další předměty v dalších ročnících tomu dodávaly celistvý rámec a doplňovaly odpovědi na nevyslovené otázky. Římské právo jsem považovala za dějinné právo, tedy jedno z dějinných práv (protože bylo v 1. ročníku) a když jsem si ho četla, zvláště to v té pevné vazbě, krásně jsem se, snad i díky své představivosti, vnořovala do materie. Pater familias představoval nejvrchnější vrchnost, asi jako král. U některých pasáží jsem si připadala jako princezna. Možná až příliš naivní, ale asi nějak tak to bylo blízké a přitom zároveň velice naučné, neboť vztahy v římském právu mi pomohly pochopit objektivní právo. Do současnosti si pamatuji slavnou Ulpianovu formuli "Ius publicum quod ad statum rei romanae spectat ius privatum utilitatem singulorum pertinet".

1 26.10.2020

Richard Laymon psát umí, pro mě je svým stylem vyjadřování vynikající spisovatel hororu. Styl jeho podání totiž zcela jednoznačně odkazuje do zákoutí temných myšlenek a vy se opravdu bojíte. Kniha u mě zaručovala děj, který by vykresloval prostředí lunaparku, tedy v jeho vnitřním a blízkém okolí. Chtěla jsem se bát, mít mrazivé předtuchy, asi jsem už očekávala, o čem Lunapark bude. Chtěla jsem číst to mé očekávané. Proto jsem si ji koupila. Těšila jsem se na duchařinu či jiné živly, které by neúprosně zabíjely. Příběh, bohužel, řešil spíše problematiku bezdomovců a zvrácených obyvatel; o nějaké mrazení v zádech, a/nebo typický hororový strach jsem nemohla na žádném místě v knize zakopnout. Možná to byl autorův záměr přesunout se z obvyklého tématu do jiného, o kterém se v hororovém pojetí moc nepíše. Když se řekne horor Lunapark, každý má na paměti knihu od Stephena Kinga, ale tohle je úplně něco jiného.

1 21.10.2020

Moc nadšená jsem nebyla. Knihu jsem koupila v době, kdy reklamy na ni ovládly knižní trh. Řadový horor, u kterého jsem se ani nebála.

1 20.10.2020