veronika4001
komentáře u knih
Skvělé služby: Jak dělat služby, které vaše zákazníky nadchnou
Adam Hazdra
Kniha je bezesporu motivující a ukazuje cestu, jak zacházet se službami, ale není to ono, něco mi tam nesedí. Metody, jak dělat služby lepšími, mohou pomoci, ale jejich rozřazení docela dost dobře nechápu, když si uvědomíme, že se sami o sobě prolínají a jejich cíl a obsah jsou de facto stejné. Připadá mi, že každá z metod je cesta službou, a ne u každé metody je důraz položen na něco jiného. Vím, že v knize autor píše, že je nelze považovat za přesný návod. Cituji: "Nebojte se upravit si nástroje pro vlastní potřebu a směle je mezi sebou kombinujte." Jenomže v tom je problém. Oni se od sebe moc neodlišují, přitom nuance mezi nimi si přece můžeme upravit, stejně důraz si také můžeme zvýraznit a tedy položit kam chceme. Takže se vracím k tomu, že nástroj je jen jeden, a to cesta službou, protože ten si můžeme upravit do podoby, kterou chceme a tedy i do podoby dalších nástrojů, o kterých autor zmiňuje, že jsou nástroji výzkumnými, analytickými a designu služeb. U cesty službou se můžeme zastavit u jakého bodu chceme a rozebrat jej v podobě jiných nástrojů, které autor předkládá, nebo ho rozebrat v podobě dalších nástrojů, o kterých autor zmiňuje, že existují nebo existovat mohou, anebo ho můžeme rozebrat jen ve svých myšlenkách. U všeho vidím management a marketing, které si můžeme postavit na svých základech, ať už knihu budu umět nebo ne.
Média v tekutých časech: Konvergence audiovizuálních médií v ČR
Václav Moravec
Kniha Václava Moravce je zajímavá, možná pro mě asi proto, že mi poskytla vhled na pojmové téma a do problematiky telekomunikací, spojů a audiovize. Je pravda, že se nelze pojmově i významově nezacuchat a obávám se, že když se mě někdo zeptá, co to či ono znamená, nebo kam bych to či ono zařadila, nebudu vědět. Na druhou stranu budu vědět, že dotaz na konkrétní pojem pochází z knihy Václava Moravce, a to je příznivá prognóza. Kromě toho mediální krajina je působivá a mnoho, o čem kniha pojednávala, jsem nevěděla. Jinými slovy, je to moje první tištěná "audiovizuální" kniha, tak proč to nevzít, jak to je? Je totiž možné, že kniha, která je svým způsobem napsána lehce, nebo pojata dobře, se věnuje tématu a problematice, která si takový obsah, resp. způsob uchopení vyžaduje. Kniha je zajímavě napsána a doporučuji ji současně také jako statistický vhled do médií z nedávných let.
Obecně řečeno, kniha mi hodně dala a myslím, že jsem pochopila vše, co chtěl autor říci, v rozsahu, v jakém to chtěl říci a vytvořila si svůj názor.
Technologizace slova: Mluvená a psaná řeč
Walter Jackson Ong
Kniha je to moc krásná. Je až s podivem s jakými cennými kousky se lze v čtenářské obci setkat. I když tuto knihu, stejně jako řadu možných dalších, spíše považuji za povinnost, kvituji s povděkem, že jsem si ji opatřila a mohla se jí věnovat. Netušila jsem do jakých výšin a jakých obzorů se s ní dostanu. Vnitřně mě obohatila a otevřela oči.
Počátek českého knihtisku
Kamil Boldan
Jsem ráda, že jsem měla příležitost si knihu přečíst. Provázela mě na každém kroku knihtiskem od jeho vzniku a vývoje skrze stále existující rukopisné předlohy. Netušila jsem, jak moc postupný byl vývoj knihtisku, jakým způsobem nás pozměnil a co vše se muselo vynalézt, aby vznikl první tisk a začalo se tisknout ve vyšších nákladech. Knihtisk a postavení českých zemí v něm. České země byla jedna subkultura. A tato kniha je textově i obrazně velice poutavým příspěvkem.
Česká kniha v proměnách staletí
kolektiv autorů
Kniha zevrubně obdobími a vývojem knihy (a knihtisku) předává čtenáři informace. Kvituji její vzdělávací smysl, je to kniha o procesu zrodu a vývoje knih, jejich autorech, písmu, utváření knihtisku; je to bibliotéka. Kniha s takovým přehledem tu dlouho nebyla a já něco takového hledala. Půjčila jsem si ji v knihovně a lituji, že ji nevlastním. Člověk se hodně přenese do doby před vývojem knih a do průběhu něj, je to jako zatoulat se v proměnách času a jako skutečný lidský tvor se jimi procházet a poznávat. Obdivuji dějiny a knihy s archivy a jejich postupným zevrubným vývojem jim hodně napomohly.
V zajetí klamu
Suzy K. Quinn
Tak trochu sociální thriller. Je elektrizující láska nebo vypočítavost? Na začátku vztahu je člověk sám sebou, pak sám sebe ztrácí. Opravdu ztratila hlavní hrdinka samu sebe? Kniha se měla nazvat Porucha. Poruchové jednání je všude - ve vztahu Lizzie s Ollym, u jejich syna, u její matky, ve škole, u spolužáků. Kdo je manipulátor a kdo manipulovaný? "Vnitřní síla nade vše." To je jeden velký defekt.
Sejdeme se v knihkupectví
Amy Meyerson
Je to příjemně a půvabně napsáno, přitažlivě jemně. Vždy, když jde v příběhu o knihovny, knihkupectví, knihy, vidím před sebou krásné, ušlechtile kudrlinkové písmo a začínám se cítit velice příjemně. Ten pocit hřejivého krbu a horkého skořicového čaje. Ten pocit sounáležitosti. Ta malá radost. U této knihy jsem však musela být trpělivější, ale trochu mi připomněla Kroniky prachu, ačkoliv je příběh vsazen do jiného časového období. Tady jde o knihkupectví a řeší se jiná situace. Chtěla jsem, aby knihkupectví přežilo. Bavila mě otázka znovuzrození knihkupectví, která u mě zastiňovala záhady a tajemství Billyho a Suzan, které měly být a vesměs byly doménou knihy. Pro mě ale ne. Užívala jsem si způsob vzkříšení knihkupectví - kavárna, autorská čtení, knižní kluby, slevové akce, užitné a upomínkové předměty, letáky, reklamy v médiích za přispění více či méně známých tváří, apod. Skvělé odpočinkové čtení mě vtáhlo, i když ne od počátku, ale tu akci jsem tam viděla a já si to užívala. Jednu výtku a doporučení bych měla - příště ubrat vztahů a přidat na knihkupectví, protože chod kolem něj byl v knize nejzajímavější. Opravdu by bylo zajímavé vědět, jak je to s přijímáním nových knih, vyřazováním, účtováním, vyjednáváním s nakladatelstvími, celým managementem a marketingem tak, aby byla spokojenost na všech stranách a knihkupectví vydělávalo. Vědět jak, a neztratit. Myslím, že by stálo za to, kdyby kniha tohle rozebírala a více se tomu věnovala. Dala bych jí plný počet bodů.
Druhá tvář
Ashley Audrain
(SPOILER) Hned za sebou a v poměrně krátké době se mi dostaly do rukou Dětské zoubky, Andílek a Druhá tvář. Nelze neužít srovnání. Když jsem začala knihu číst, říkala jsem si, kdo to vypráví? Manželka? Babička? Snad vzdálená příbuzná, rodinná přítelkyně, milenka? V prostředku knihy mi to došlo. Kniha je psaná formou oznámení, nebo monologu cíleného na určitou osobu, jakási "punktace" vzpomínek manželky k manželovi. Je to pro mě nezvyklé číst přímé oznamující věty "Ty jsi". Kniha Druhá tvář je skutečnější než ty dvě zmíněné a jelikož už jsem věděla, jak se příběh potáhne dál, kniha pro mě ztratila na lesku a přitažlivosti. Ještě jednu takovou knihu číst a začnu řvát. Jediné v čem může být tato kniha jiná, je, že nenávist k ženskému pohlaví nebo obecněji k ženám se v tomto příběhu dědí. Jde tedy o generační negativní vztah k dětem postihující ženy - matky.
Potemnělé větve
Nikolaj Frobenius
Tady budu stručnější. Na začátku toho chce autor tolik říct a chce to vše vyslovit na malém prostoru. Měla jsem pocit, že vypráví uspěchaně. Honem, honem, honem, plno informací. Říkala jsem si, že něco prožil a teď o tom za stávajících emocí píše anebo se potřebuje vypsat. Knihu jsem už jednou četla, jen jsem si to neuvědomila a vypůjčila si ji podruhé. Příběh odpovídá uspěchanosti, nevidím v něm nic temného, ani zákoutí. Je o nevyjasněných a nevydařených vztazích. Možná, že příběh je autorovým snem, který se mu zdál a který mu něco oznamuje. A tento sen autor zhmotnil do knižní podoby. Zaznamenal ho a jeho útržky anebo význam bude třeba hledat ve snáři, anebo ve svém reálném životě.
Lovci duchů
Neil Spring
Spouštěčem je Harry Price, ten nejen popustil uzdu okultních věd, ale také zvědavosti hlavní hrdinky, odříkavé a ke všemu nereálnému lhostejné Sáry. Tajemný a záhadný jinak otevřený a oduševnělý Harry Price se nebojí experimentů jdoucích na pokraj života. Záhady, mystika, okultismus. Vše naoko nereálné se musí pořádně prověřit a postavit na pevných základech vědy. Fara v Borley. Oceňuji příjemnou provázanost příběhu s Arthurem Conanem Doylem, který v něm vystupuje jako vedlejší postava. Pravdivost médií, existence paranormálních jevů, objevování neskutečného za logického myšlení. Obecné závěry pod drobnohledem vědy. Kniha svým způsobem sepsání mi připomíná Janu Eyrovou, a nemyslím si, že se jedná úplně o odlišný žánr, vidím tam jisté prvky provázanosti. Knihu proto doporučuji pro získání určitého náhledu.
A přiveď zpět naše roztroušené...
František R. Kraus
Od počátku je cítit válečné ovzduší, příprava na okupaci, proněmecké tendence. Pomalu obstupovaná Praha v ulicích, pryč z Prahy. Vězení. Terezín, Osvětim, Gliwice, Blechhammer. Nevím, jak to pojmenovat. Tato kniha, byť ani ne o 300 stranách čistého textu mi dala hodně zabrat. Nejprve jsem ji musela číst po přestávkách. Zvažovala jsem, jestli ji mám vůbec přečíst. Sbírala jsem síly, zvláště na začátku, než jsem si zvykla na to, co čtu. Ne, říkala jsem si, musí to být, musíš se dozvědět. Kdyby lidský mozek ty informace nenasával a nepracoval s představami a obrazotvorností. Kdyby to všechno neměl před sebou jako skutečnost, nebo film o skutečnostech. Při četbě se to v mozku snadno přehrává. Takové utrpení! Kniha je psána absolutně věcně skutečně. Krásně, ale jinak krásně. Knihu doporučuji všem, i když hlas mi při tom selhává. Nejsem čtenářem těchto a jim podobných knih.
Písky času
Barbara Erskine
Kniha Písky času je soubor povídek prokvetlých romantikou a duchařinou okořeněných špetkou dobrodružství. I tady se Barbara Erskine projevuje jako výborná vypravěčka krátkých, ale výstižných příběhů, ze kterých si lze odnést i ponaučení. Oceňuji pokračování knihy Šepoty v písku. Musím říci, že mě udivilo, že Luisa nakonec lordu Castairsovi ve svých tužbách (!) podlehla (byť ve snu), i přes morální úskalí, které se v lordu v podobě hrubiánství a sobectví nacházelo. U Barbary Erskine jsme zvyklí, že se kapitoly u jejích knih člení do dvou časových linií, které se střídají. U této knihy povídek to není; tady se přítomnost mísí s minulostí zároveň v jedné kapitole, ale Barbaru Erskine poznávám. Ty povídky jsou kromě stejného jazyka stejného zaměření.
Černý kafe
Sophie Loubière
Kniha se zpočátku nečetla moc valně, na překážku mi bylo plno zbytečných postav vsazených do děje, které v něm ani nenašly uplatnění. Na příběh vůbec nenavázaly a nijak se s nimi už nepracovalo, a to je nehorší - získat do příběhu osoby, dát jim jméno a nepracovat s nimi, když čtenář očekává, že s nimi naopak pracováno bude, že jim bude přidělena nějaká role, funkce, činnost, vztahy, nějaká individualita. Jakmile se v příběhu mihla nějaká osoba, už dostala jméno, z něhož ale nic nevzklíčilo a čtenář nevěděl, kam ho má zařadit, k jaké skupině lidí. Nakonec tyto osoby zůstaly samy bez dalšího provázání s textem. Příběh byl delší, což je v pořádku, protože tam bylo více děje, aktuálnosti případu, přistupovaly další a další osoby, další indicie při řešení a nakonec rozuzlení. Co se mi velmi líbilo, a to opravdu oceňuji, byly krátké kapitoly. Vcelku pěkné počtení, kdyby bylo ubráno na osobách, dala bych o hvězdičku více.
Lexikon lektvarů paní Daneové
Katherine Howe
Příběh Lexikon lektvarů paní Daneové mě velice překvapil zaujetím autorky pro historii a zároveň obrodu čarodějnických procesů ze Salemu z roku 1692. Autorka Katherine Howe je zasvěcená vypravěčka s univerzitní znalostí získanou studiem a především doplněnou významnou částí svojí doktorandské práce, pro kterou čerpala ze zdrojů univerzit, knihoven a jiných veřejných a soukromých institucí i fyzických osob. V knize využila skutečných událostí a skutečných jmen, např. všech šest žen souzených a oběšených za čarodějnictví. Rovněž využila opravdových nástrojů a postupů čarodějnických procesů, příběhů a života čarodějnic. Dokonce sdělila, že ke dvěma čarodějnicím (jedné odsouzené, jedné obviněné) v salemských procesech, a to k Elizabeth Howe a Elizabeth Proctor směřuje přímo její rodinná vazba. Dalo by se říci, že sama autorka se zhostila role hlavní hrdinky příběhu, protože příběh je takový zkoumavý a pátravý (skoro mi připadá, že chce až osobně vědět, jak to je). Samotný příběh se odehrává ve dvou časových liniích, což je pozitivum, protože do problematiky salemských procesů by měl být neznalý čtenář uveden. Jakmile je seznámen, pak snadno pochopí touhy hlavní hrdinky - doktorandky po poznání svých předků a po tom, co je spojovalo/spojuje (babička Sarah, blízcí příbuzní, matka Grace) a vlivem poznávání se roztáčí pomyslné kolečko děje magie a jejích symbolik. Klíčem je kniha lektvarů používaná Deliverancí Daneovou a Bible. Obě dohromady pomáhají léčit i uvrhnout do kletby. Příběhy psané na pravdivém základě jsem si oblíbila, protože tady se autor pro svou knihu namáhal studiem, k němuž využíval archivy a výzkumné instituce. Vedle toho příběh tím, že je beletrií, je zajímavý, přitom ale současně splňuje přízvisko naučnosti, tedy čtenáře obohatit o nové (pravdivé) informace. Příběh je beletristicky pro mě nový, velice poutavý, čtenáře vtáhne hned do děje a hlavně - nezanechává otazníky. Čtenář má tak pocit, že se autorka dopodrobna salemskými procesy zabývala, a že ho neodbyla jen něčím povrchním. Kromě toho, a to mě zaujalo možná nejvíce, příběh vysvětluje, že středověké čarodějnice se od čarodějnic tak, jak si je představujeme my, liší tím, že mají na koštěti ve slámě zapíchnutou svíčku a pozor nemají kočku (prý je s čarodějnicemi spojené jiné zvíře, často žlutý kanárek). Každopádně zajímavé a poučné právě proto, že autorka pracuje s historiografií a je vidět, že si s knihou dala hodně práce. Chtěla bych si přečíst ještě jedno její dílo, a to Posedlost.
Proč si muži berou potvory a hodné holky zůstanou na ocet
Sherry Argov
Knihu jsem celou nepřečetla. Není to tím, že by mě nebavila, ale tím, že jsem četla její předchozí díl Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč, který jsem vyhodnotila jako postačující. Pokračující kniha Proč si muži berou potvory a hodné holky zůstanou na ocet hodně z té první přejímá (a to doslova!) a já se cítila tak trochu ošizená. Kromě toho už jsem neměla potřebu se potvorami nadále zabývat, protože vše už bylo řečeno v díle prvním.
Kapesní průvodce po muzeu a muzejnictví
Jiří Žalman
Kapesní průvodce po muzeu a muzejnictví má svůj odrazový můstek v Příručkách muzejníkových od stejnojmenného autora. Tato kniha je vedena méně formálně až hravě, a přesto velice naučně a zodpovědně, neboť je zde zvídavá mladá muzejnice, která autorovi publikace klade dotazy k vedení muzea a sbírkovému fondu. Autor zde nepřímo klade důraz na pečlivost a zodpovědnost, neboť vystihuje životní situace, které v muzeu a jeho soukolí mohou nastat a ty slučuje s aplikací muzejního zákona a dalšími právními předpisy. Jeho odpovědi jsou tedy primárně vedeny dlouholetou praxí a muzejním zákonem, který interpretuje a tímto upozorňuje nejen na jeho smysl, ale také na jeho další možné interpretace (chápání) a chyby, které jsou s tím spojeny.
Dějiny českého a československého práva do r. 1945
Karel Malý
Tato skripta si pamatuji. Zaměřovala jsem svoji pozornost na letopočty a pak jsem v tom měla zmatek. Nicméně z hlediska kvality a odbornosti nemám, co bych vytkla, je to kniha obšírného rozsahu, a to takového, jaký musí studenti právnických fakult pojmout. Pojednává nejen o tom, co je dohledatelné v jiných skriptech či knihách dějin obecně, ale je užší a vyhraněná na téma (polytéma) právo, a to je to, co se mi na ní líbilo nejvíce. Chtěla obsáhnout celé téma; tím nemám na mysli hloubku, ale šířku. Učebnice není monografií nebo katalogem či sborníkem článků. Byla nebo stále je skriptem pro studenty magisterského studia na právnických fakultách a snad bylo účelem je zasvětit do všeho podstatného z pohledu českých a československých právních dějin.
Nové jevy v právu na počátku 21. století - sv. 3 - Proměny veřejného práva
kolektiv autorů
Tento díl mám, patřil mezi doporučenou literaturu na rigorózní zkoušku. Jedná se o polytematické zpracování právních odvětví veřejného práva. Ze správního práva, kvůli kterému jsem si knihu kupovala, tam byly poměrně zajímavé články. Knihu jsem prolistovala celou, ale vzpomínám si, že jsem ji moc nechápala, totiž byla celkově složitě napsaná, takže jsem si ji musela překládat do řeči, ve které jsem pochopila podstatu a smysl. Četla jsem ji dlouho, odstavec za odstavcem, který jsem zvlášť ještě znovu pročítala a přitom se utvrzovala, zda a nakolik mu rozumím a co tím autor chtěl říct. Kniha mi dala trochu zabrat, protože jsem si ještě po stranách musela vyhledávat další a další předpisy, na které články odkazovaly nebo je zmiňovaly, ale pak se k nim už nevracely. Nicméně kniha stála za to.
Správní právo
Dušan Hendrych
Tento výtisk již dávno není aktuální. Píší se stále nové a nové učebnice správního práva, mající přízvisko "Obecná část" a skripta vydaná v minulém roce jsou už překonána. Neustále zjišťuji, že obecná část správního práva obnáší vše, co již průkopníci správního práva vybádali, zjistili, teoretickými i praktickými dovednostmi a zkušenostmi podložili. Neustále se opakuje to, co je již dlouhou dobu známo. Jistě, není to monografie, ale přece jen se domnívám, že by autorský kolektiv mohl přijít ke studentům s něčím novým, něčím, co by obecná část zahrnovala a přesto by to ještě nebylo tolik známé. Jde o novost. Už několik desítek let se neustále opakuje, a to dokonce ve stejném pořadí, stejná materie. Novost a přesto hluboká probádanost. To mi v současných učebnicích správního práva chybí. Přesto dávám plné bodové hodnocení, protože učebnice do správního práva od C. H. Beck jsou tradicí.
Právní dějiny
Ladislav Vojáček
Velice rozsáhlá kniha právních dějin Evropy, Asie, Ameriky a dalších kontinentů. Kniha je široká svým pojetím, ale do hloubky, zdá se, nepracuje, takže když bych se zajímala o určitou historickou etapu konkrétní země, kniha by posloužila jako vodítko, ale nikoli již jako vyčerpávající informace. Na druhou stranu je to dobře, kniha má sloužit svému účelu a pokud jím bylo seznámení studentů s dobovou právní problematikou organizace veřejné správy a státní moci vůbec, pak kniha v této koncepci je dostačující a snad i vyčerpávající.