Mrazivý strach přehled

21.03.2024

Do knihy jsem se začetla hned. Děj měl spád od začátku do konce. Lenu a její počínání jsem často nechápala a měla jsem chuť s ní zatřást, ať se vzpamatuje. Ale četlo se to dobře a kniha se mi líbila.

07.07.2023

(SPOILER) Tak tady mě Slaughter velice zklamala.

Na začátku to vypadalo jako skutečně zajímavý případ, který má spojitost s místními rasisty a feťáky, což upoutalo moji pozornost. Nicméně čím hlouběji jsme se nořili do příběhu, tím více nedořešených věcí zde přibývalo a už se k nim autorka později nevracela.

Co se týká Leny, jen stěží bych našla jinou knižní postavu, která by mě srala víc než ona. Tato kniha je třetí v sérii, takže si myslím, že všichni už dávno pochopili její trauma, a proto nevidím důvod, proč bychom o něm měli v každé knize číst minimálně pětkrát. Co mě ale skutečně vytočilo byly její myšlenkové pochody ohledně toho, že gayové milují drby, protože jsou gayové. Homosexuální chlapi jsou pořád chlapi, kapišto? Není potřeba vznášet takto nesmyslné soudy, Leno. Ale celkově, tahle ženská si očividně nevidí dál než na špičku svého nosu.

Red Herring mi obvykle nevadí, pokud je vložen smysluplně. Zde to ale nebyl tento případ. Byla zde spousta vaty, která sice čtenářovu pozornost jaksi odvedla, ale pak se k ní už Slaughter nevrátila. Mluvím zde hlavně o Leně, a například o jejích kalhotkách, nalezené u Andyho. Zrovna toto mi přijde jako velice nevhodně zvolená vata, protože právě kalhotky nalezené u oběti vraždy přece musí být nějak vysvětlené, ne? Nejdříve mě napadlo, že za všemi vraždami stojí právě Ethan, který se všechno snaží hodit na Lenu, a ono by to i dávalo smysl.

Ale ne. Velké finále v tomto díle byl obrovský, ale obrovský propadák, který do příběhu vůbec nezapadal, nehodil se sem, a nedával žádný smysl. Rozuzlení bylo skutečně velice hloupé.

Největší nedostatek Slaughter je, že je schopná rozpitvávat průběh vyšetřování, x-krát zmínit Lenino znásilnění, a celé vyústění, velké finále, nechá na posledních pár stránek, kdy už nezbyde prostor na hlubší vysvětlení motivu pachatele, což je obrovská škoda.

Abych to shrnula: Slaughter píše senzačně. Její postavy se mi, až na Lenu, líbí, mají skvělé, různorodé povahy a osobní příběhy. Vývoj postav od prvního dílu je bezva. Bohužel mi vadí jakási nedotaženost a nesmyslnost v závěrech jejich knih.