Můj brácha se jmenuje Jessica přehled

04.06.2023

Velmi čtivá knížka na jedno odpoledne. Moc oceňuji pohled mladšího bratra, která krásně ukazuje, jak nemá vypadat přijetí trans osoby. Příběh se totiž vůbec nezabýval tranzicí nebo pocity Jessicy (Jasona), ale tím, jak se rozvíjelo ne/pochopení jejího mladšího bratra, který celou knihu tvrdohlavě opakuje "můj bratr Jason", protože se mu těžko přijímá fakt, že žádného bratra nemá, a ač si to dosud myslel, tak nikdy žádného bratra neměl. Na jednu stranu je mi Sama vlastně líto, protože po coming outu Jessicy se mu celá škola směje, rodina se rozpadá a on přichází o člověka, který mu byl po celý život oporou a byl mu velmi blízko, a to vše z mého pohledu zapříčinil přístup všech dospělých okolo. Z dospělých lidí se tam vlastně nikdo nezachoval dobře. Rodiče jedna velká zrůdnost (divím se, že po zmínění elektrošoků před terapeutem, je ten terapeut rovnou nenahlásil za pokus o týrání dítěte), učitelé zcela okázale ignorují šikanu ve škole a budou se divit, až celá situace vyeskaluje do otevřeného násilí. Ani tetička Rose mi nepřišla jako nic extra. Proč to tomu Samovi líp nevysvětlila? Nedala mu knihu, nepustila videa o trans lidech...? A terapeut? Proč se nechtěl bavit i se Samem? Evidentně měl před sebou dítě, co také potřebovalo pomoc, stejně jako Jessica. A novináři... no, možná jsem naivní, ale v dnešní době bych nečekala, že budou většinová média tak nekorektní. Nevím, jaký byl autorský záměr, ale pokud jím bylo ukázat, jak to NEMÁ vypadat po všech stranách, tak to se podařilo splnit. Sama je mi líto, protože o sourozence přišel vinou naprosto nepodporujících dospělých ve svém okolí. Jeho pohled je ve třinácti letech naprosto pochopitelný. Závěrečná kapitola je jedna velká hrůza, vývoj celé knihy k takovému závěru naprosto nesměřoval, a kdyby byl konec otevřený a tahle sluníčková kapitola vynechaná, odnášela bych si lepší dojem. Ono to vlastně ani nedopadlo tak sluníčkově, jak se to snaží tvářit, protože to vlastně dobře nedopadlo, když se tak nad tím zamyslím, protože nedošlo k žádné změně, žádnému vývoji, rodina prošla krizí, ale nezměnilo ji to, jen to celé ignorací a předstíráním obešla a vyhnula se katastrofě, která by ji buď položila úplně, nebo naopak nastartovala dobrým směrem. A nevím, proč kniha nese název Jessicy, když o Jessice tam padly asi dvě zmínky, jinak byl příběh o Samové představě svého bráchy Jasona. Příhodnější název by byl "Vraťte mi mého bráchu Jasona" nebo tak něco. Nevím, moje dojmy jsou rozporuplné. Přijde mi, že autor brilantně vystihl něco zvráceného, co se děje v naší společnosti (každý se tu stará jen sám o sebe a nikomu se tu nedostane účinné pomoci a podpory, přitom se tváříme, jak to přece řešíme), ale moc se mi nedaří věřit tomu, že to zrovna byl jeho záměr.

Slibuji, že celou záležitost vyřešíme co nejdříve. Jason navštěvuje výborného psychologa a doufáme, že se věci brzy vrátí do normálu."
Tahle věta asi vystihuje celý dej a jde mi z ní slušný mráz po zádech.