Sám nejsi nic přehled

15.04.2024

Je to dobře napsané, dozvěděla jsem se dost informací, ale celou dobu mi trochu vadila ta vojenská omezenost. Podle některých je to odvaha, ale já to tak nevnímám.

05.12.2023

Svižná, ale stručná a nepříliš konfrontační kniha, která snad vyšla příliš brzy po konci vojenské kariéry Aleše Opaty, aby měl větší odstup. Kdyby se týkala pouze jeho kariéry v bojových jednotkách, bylo by to něco jiného, ale takto mám pocit, že se snažil vyhnout kontroverzím. Když to hodně zjednoduším, skoro to vyznívá, že nebýt úředního šimlu a některých politiků, tak je armáda parta jen skvělých mužů (a čím dál více i žen) a je schopna bez větší podpory splnit všechny požadavky, které na ni společnost klade.
Nemám do dění v armádě vhled a jistě není náhoda, že armáda má z veřejných institucí nejvyšší nebo téměř nejvyšší důvěru společnosti, a posun od dob například Chlapců a chlapů i kvůli profesionalizaci musel být enormní, ovšem přece jen bych čekal u některých témat větší otevřenost. Proč armáda nemá dostatek personálu? Jak hodnotí stahování z Afghánistánu? Nezměnil se pohled na výsadkový pluk místo budování další střední nebo těžké brigády ani v kontextu války na Ukrajině, kde ruští výsadkáři utrpěli jako lehká pěchota na frontě obrovské ztráty? Jak by armáda fungovala v konvenční válce s vyspělým protivníkem a jakou roli by hrála společnost?
Zdá se, že nový náčelník generálního štábu Karel Řehka je v tomto ohledu otevřenější a stal se důležitou součástí veřejného prostoru, tak snad se do debaty o bezpečnostních otázkách jako odborník bude více v budoucnu zapojovat i pan Opata, byť kariéra diplomata tomu zatím moc nenasvědčuje.