Ty moje skvostné zvířátko přehled

30.05.2024

Nikdy jsem neměla v plánu přečíst si Lolitu, ale nakonec jsem se k ní tak nějak stejně dostala, aspoň teda v podání Lucase Rijnevelda. Ten prý chtěl napsat lepší knihu než Nabokov a já vám vzhledem k tomu, že jsem Lolitu vynechala, nedokážu říct, jak uspěl. Na druhou stranu musím říct, že Ty moje skvostné zvířátko je naprosto podmanivé čtení.
Příběhů o zneužívání nezletilých je mnoho, ale málokdy je vypráví ten, kdo se ho dopouští, jako je tomu v tomto případě. Celá kniha je vlastně vyprávěním veterináře o jeho touze po ptáčkovi, čtrnáctileté dívce, na niž narazí na jednom ze statků, kde se stará o zdraví dobytka. A protože je to celé vypravováno v du formě, v níž „Kurt“ líčí, jak na ptáčka spřádá své plány a co všechno by s ním nejraději dělal, není to čtení zrovna příjemné. Neskutečné je, jak se tu v proudu jeho myšlenek prolívají sexuální fantazie s technicistními popisy veterinární praxe, jako by to bylo něco naprosto srovnatelného, běžného... Ugh!
Du forma mě dokáže neskutečně zneklidňovat, protože ji vnímám osobně, vtahuje mě do knihy a nenechává mě být jen pasivním příjemcem děje na stránkách přede mnou rozehrávaného. Ještě znepokojivější to v případě tématu takovéto knihy... Vypravování je vemlouvavé, intenzivní a hutné, protože věty se přelévají ze stránky na stránku, aniž by se člověk dočkal tečky nebo odstavce. Když jsem konečně dočetla kapitolu, s pocitem úlevy jsem knihu odložila. A vzápětí mi to nedalo a já musela zase číst, i když se ve mně všechno svíralo.
Po zkušenosti s Rijneveldovou knihou S večerem přichází tíseň jsem tušila, do čeho jdu, obrňovala jsem se proti znechucení, ale autorovy vypravěčské schopnosti i z toho rozrušujícího čtení dělají výborný zážitek. Je to zároveň o dost vyspělejší kniha než jeho prozaická prvotina.
Kniha by se neměla soudit podle obálky. Tahle je úžasná (mimochodem ji malovala Blanka Nováková), ale skrývá za sebou obsah opravdu nepěkný, byť výborně literárně zpracovaný. Po přečtení už se mi tak rozkošná nezdá. I ony parohy totiž najednou vidím úplně jinak...