Velocipéd pana Kulhánka přehled

25.01.2021

Anotace uvádí, že jde o rodinnou kroniku z let 1890-1910. Tedy: Když syn pana Kulhánka maturuje, učí se v dějepisu období od r. 1850 do světové války, "které se tehdy ještě neříkalo první, protože na druhou nikdo nepomyslel". Ve stejném roce jako maturitu pořídí si syn i prvního potomka. Tento se později ožení a má děti, ale vše je obklopeno idylickým bezčasím, kde se lidé a věci desítky let nemění, byť první i druhá světová válka musely podle jednoduchých počtů v průběhu vyprávění proběhnout. Zvláštně nafukovací čas se pojí s biedermeierovskou náladou, kde není místo pro problémy a lidé jsou bez výjimky dobří, jen občas každý jinak, což způsobuje krátké přeháňky na slunném nebi zašmodrchaných milostných vztahů. Totiž k druhé části anotace, "rodinné kronice": dějiny široké rodiny pana Kulhánka sestávají ze záznamů kdo, kdy, kde s kým a jak často a kolik dětí z toho vzešlo, v čemž jim zdatně sekundují ostatní měšťané, kteří se také jinak neprojevují. Zato se milkují na nečekaných místech, výstředními způsoby a každý s každým. Nic hlubšího se v knížce najít nedá, literárně je to taky střední cesta maximální jednoduchosti a všeobecné srozumitelnosti.
Jsem u Fischla zvyklá na jinou kvalitu provedení i myšlenek a zažila jsem trochu otřes - začít tímhle, jiné jeho dílo vezmu do ruky jen s hlubokou nedůvěrou. Obecně to ale není propadák, jen je to takové unyle idylické, až je to otravné. Hezké metafory a uhlazený projev celek nezachrání, nicméně kdo rád lechtivé historky bez explicitních detailů a i poněkolikáté se zasměje podváděnému manželovi, nechť se s panem Kulhánkem na velocipédu projede.