Lucy Clarke

britská, 1981

Nová kniha

Rozlučka na ostrově

Rozlučka na ostrově - Lucy Clarke

Měla to být dokonalá víkendová dovolená. Šest odlišných žen vyrazí na sluncem prozářený řecký ostrov, aby oslavily rozlučku se svobodou a Lexinu nadcházející... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Pozvala mě dál Pozvala mě dál

Parádní psychothriller. 10 z pěti a všem doporučuji přečíst.
Líba.z.hor


Trosečníci Trosečníci

Mé první a asi ne poslední setkání s autorkou. Boj o přežití v různých ohledech a situacích, rozhodně ne jenom na ostrově. Přidat mezi trosečníky miminko byl dobrý tah, to aby se člověk, kterému není sympatický nikdo z dospělých, prostě musel o někoho obávat. Navíc tu žádná postava není jen do počtu. Závěr se mi velmi líbil, byl nejen čtenářsky zajímavý, ale i lidsky pochopitelný.... celý text
Vesper001


Trosečníci Trosečníci

Kniha je složena ze dvou linek - v jedné Erin pátrá po své sestře, která cestovala letadlem, které zmizelo a v druhé lince je příběh Lori bezprostředně po pádu letadla. Vše se rozjíždí ve chvíli, kdy se v médiích objeví zpráva, že se objevil pilot ze ztraceného letadla, ve kterém měly sestry letět na dovolenou. Jenže ani jedna není úplně spokojená s vývojem svého života a tak se pohádají a na dovolenou odletí jen jedna - a toto rozhodnutí bude osudné... Erin svírá touha po tom zjistit, co se s její sestrou stalo. Postupně se dozvídáme, co hádce předcházelo a jak Erin vytrvale čekala, až se objeví něco nového. Najde Erin Lori? Zjistí, co se s její sestrou stalo? A co bylo mezi Erin a Mikem? Musím přiznat, že to bylo klidné a pohodové čtení, které čtenáře udrží v napětí.... celý text
Lucciella_L



Trosečníci Trosečníci

Konečně jsem se zase po par měsících dostala ke čtení knihy a musím říct, ze jsem nemohla sáhnout po- pro mě- lepším kousku. Opravdu úžasné a napínavé čtení, které mě drželo neustále napjatou jak strunu. Škoda, že kniha neměla tak 1000 stran.... celý text
Simirekdudkovic


Trosečníci Trosečníci

Typická Lucy Clarke, jenže u ní jsem zvyklá na svižnější tempo. Přemýšlela jsem, co vedlo autorku k rozvláčnému psaní, když ona je vždycky tak dynamická, pohotová, obratná. Na druhou stranu, při ztroskotání se váš život jakoby zpomalí, jste utlumení, omámení, a přehráváte si tragédii a poslední okamžiky před ní. Topíte se v myšlenkách, protože se ocitáte na pláži opuštěného ostrova, kde se zastavil čas. Příběh zřejmě musel být nutně takhle rozehrán; pomalu, ztěžka, aby čtenáři vnukl chvíle ztroskotání a čtenář se do této atmosféry dostal. Přesto se mi zdály její předešlé romány, zejména Pozvala mě dál a Rozlučka na ostrově, údernější. Román Trosečníci je jemnější, obsáhlejší a tedy vleklejší. Jak bych to řekla - pro začátek to chtělo víc munice. Rozjíždí se to až po sté straně, a to je dost na to, co se do té doby mohlo odehrát. Neříkám, že by to všechno měla autorka lámat hned na začátku, ale chyběla tam taková ta pružina, kterou si mě přitáhla ve výše uvedených románech (román Modrá pro mě také neměl takový náboj). Příběh se ale nakonec po sté straně otočil a já si ho opravdu užívala. Říkala jsem si, zda by autorka zvládla negativní konec, protože ten by byl zrovna u tohoto románu přirozenější a věrohodnější. Možná, že to tímto způsobem chtěla ukončit, ale nakonec se rozhodla to protáhnout. Dávám jí pět hvězd vzhledem k tomu, jak bravurně se vypořádala s atmosférou ztroskotání. Tam je cítit ta pravdivost.... celý text
veronika4001