veronika4001 komentáře u knih

(SPOILER) Líbí se mi časové linky, které na sebe volně navazují a spojují jeden děj, jedné rodiny a hlavních postav. Rozdíl nastává v časovém období. Je to román zahalený v temnotě. Lekací momenty nečekejte, jedná se o plynulý temný román. Ta ustavičnost temnoty, s jakou se vnáší do útrob atmosféry, která udává tempo vaší četby. Není to psychologické drama. Námět ovládá celý příběh, není zde žádný předěl. Vy jím proplouváte. Celý příběh se odehrává v rituálu slečny Ellen, která, jak se později ukáže, je prostředkem vyšší moci. Záhad přibývá. Přízraky se vynořují a s nimi jasná identita - zemřel, aby se znovu objevil a žil, nebo existoval v jiném životě? Příběh není psán do podrobností, ale ani není příliš obecný a v pasážích rozvláčný, takže dává prostor fantazii. Ze začátku je příběh duchařina, ale pak nastává návrat oživlých mrtvých a dostáváme se ke klasickému hororu a k fantasy. Vysvěcené a nevysvěcené hroby. Je zde několik linií sledu událostí, ty časové mají několik etap, nakonec poznáváme dějství ze 17. století. Příběh Dracul je prvotinou příběhu Dracula, proto poznání historie o Draculovi vychází z dřívějších dob. Je to temné se všemi zákoutími. K příběhu je třeba přistupovat, že něco má své "před". Možná, že přízraky časové období nerozlišují, a že to je jen o tom stát se, přihodit se, vzniknout. Je to něco zvráceného. Přízraky měnící se ve zvířata a naopak, živí mrtví, nemrtví. Whitby s posvátnou a odsvěcenou půdou. Tam jsou i ruiny kláštera. Dále Vesnice mrtvých. A tajemství. Celý příběh je provázán jako spletitá vlákna pavučin a vede k Draculovi, de facto autorovi příběhu. Ten má kontrolu nad tím, co se událo a příběh ovládá. Skoro se mi chce říct: "Tak milý čtenáři a ty jsi nepatrnou součástí toho všeho". Po přečtení jsem se cítila těžce jako kdybych měla na sobě čerstvě vyhrabanou mokrou hlínu. Cítila jsem její vůni, těžkou, zemitou a po dešti.

8 17.05.2022

Je to čtivý příběh, i když ne neobyčejný, protože třídní šikanu a naschvály snad prožil každý, kdo něčím zajímavým a nutno dodat hodnotnějším vybočoval z třídního "standardu". Tady je to ale spojené s trestným činem proti životu dívek nebo jejich zdraví, případně s následkem ublížení na jejich zdraví. Na mapce Jordyn založené v učebnici je nejasná postava bez tváře. Je v tom něco zvráceného, nebo si s námi zahrává imaginace? Pozitivní je, že děj pokrývá tolik přímé řeči a emoce z knihy jen čiší. Právě tento fakt mě strhnul do děje a díky tomu mi četba ubíhala rychleji. Příběh je temperamentní, činorodý; kapitoly se netáhnou ve vleku. Vnosnou autorčinou myšlenkou je vsuvka o historické legendě městečka spojené s depem a násilnými činy. Jak to tak bývá, závěr byl pro mě překvapením. Knihu jsem dočetla na cestě vlakem ke svým rodičům. Tématické. :-)

8 23.10.2021

Paranoia, halucinace, iluze, zlé sny, křik, probouzení se, chorobná bázeň, pocity dotýkání a blízkosti druhého člověka, znásilnění a sebevraždy. Univerzita v Cambridge, její rituály a zvyky. Ulpívání na psychických slabostech a nedostatcích se stává nástrojem zabíjení. Tady Lacey pod pseudoidentitou Laury poznává zákoutí cambridgeské univerzity a sebevražd. Stává se novou studentkou a je jednou z nich. Zapomeň na autoritu, Lauro, do spletence studentských vztahů a závislostí musíš zapadnout. Jsou mentální sebevraždy iniciativou procesí? Jednotlivce? Záměrně vyvolaná nedůvěra v sebe sama, podlomená psychika, velebení sebevražd, nutkání k sebevraždě. A záhadné telefonáty a e-maily. Hororové prvky miluju a v lese pověšená těla hadrových panáků se záhadným správcem je pro Bolton odvážné hororové gesto, kterých málo užívá. Bolton se nebojí vybočovat. Psychotické stavy osob a jejich následné iluze a deziluze v našeptávání a v hudbě jsou podnikavým krokem. Příběh je nahlédnutím do psychologie zla a pocitu moci - udělám to, protože mohu. Knihy od S. J. Bolton jsou skvělý noir set a tato je první, kterou bych označila za pravý thriller.

8 26.09.2021

Tady vypráví Lacey Flintová. Tušila jsem, že bude něco jinak oproti Tak to je, tak to bude, díky němuž jsem se s Lacey už obeznámila. O to zajímavější to bylo zde. Trestné činy střídají trestné činy. Příběh ze začátku upoutá případem, který řeší Lacey. Nebudu o tom psát, je zapotřebí si to přečíst, protože je to hodně zvrhlé. Natolik nechutné, nakolik je to výstižně a přirozeně psáno, že mě to nutilo číst dál. Zajímaly mě souvislosti, které skládaly všechny střípky dohromady do jednoho případu. Tady ty souvislosti byly úplně jiné, jakoby odtržené. Někdy je prospěšnější číst první díl po druhém díle, odhadovat spletitost nitek a zjišťovat, jak se ty nitky, které spojovaly skutečnosti v druhém díle, odvíjí. Proč se dělo to, co se dělo a jak se to dělo. Je to další výborná kniha od Sharon J. Bolton.

8 21.08.2021

Knihu jsem na samém začátku obdivovala pro popis a vykreslení ropné plantáže s vrty, představovala jsem si táhnoucí se potrubí, ve kterých se s praskáním a bušením v proudu svíjí ropa. Úplně jsem před sebou viděla ten celý mechanismus, velké konstrukce ropovodu, pohyb ropy a hemžení lidí kolem toho. Nutno dodat, že uvedení knihy do tohoto prostředí předchází samotnému ději, protože mi to pomáhalo uvědomit si jinou stránku, tu vůni ropy, práci lidí a také spojitost ropného obchodu s obchodem s drogami. Za to ocitnutí se někde jinde dávám převahu červených hvězdiček.

8 11.05.2021

Stejně jako V temnotě, hodnotím plným počtem hvězdiček. Cara Hunter je mistryně, píše jako ďas. V knize se dozvíte, jaký hlupák může člověk být, když si neověří informace předem. Zpočátku byl děj stočen způsobem, že šlo o mezigenerační rivalitu v boji o peníze. K mému překvapení výsledkem byla zaslepená hloupost snad až neurvalá tupost jednoho člověka, který postupně ztrácel sám sebe až po okamžik, kdy nechal vyhasnout životy svých blízkých. Za hříchy se platí, tady bohužel zaplatili nevinní. Temperamentní příběh vás bude hnát jako na vlnách stále vpřed bez zastavení.

8 01.05.2021

(SPOILER) Neuvěřitelné. Vysoce efektní a temperamentní kniha. Cara Hunter. Tuto autorku ze své paměti jen tak nevymažu. "Ženy, pozor na ženy." To je krédo, kterým se autorka od počátku řídila. Vždyť nejprve začínala Somerovou s Quinnem, pak se přesunula na Hannah, následně na Pippu a Vicky a na závěr na Everettovou. Děj absolutně vypracovaný a vygradovaný od začátku, líbilo se mi zaujetí policistů a jejich náhledy na věc a návrhy, jak postupovat dál. Každý byl potřebný a rozjetý za svým kousíčkem věci, který by zapadal do skládačky. Žádný návrh nebyl špatný a nebyl nevyužit. Obdivovala jsem zpracování celého případu a psychopatku Triciu, i když z epilogu mi něco zaznívá, že Vicky to mohla mít ještě více propracovanější, byť na první a jinak popisovaný pohled zcela jednoznačně vyplývá a poukazuje se, že hlavním manipulátorem a psychopatem byla Tricia, přestože byla Vicky zmanipulovaná a dělala, co jí Tricia přikázala. Lhaly obě. Ačkoliv Vicky byla submisivní a oběť, která se ke spolupachatelství podvolila, stále si říkám, že chování svojí sestry předvídala a možná na tom byla výš než Tricia. Vlk, který je možná ještě větším vlkem než ten v rouše beránčím. Napětí mě strhlo a po celou dobu, kdy jsem knihu četla jsem nebyla schopna zaznamenávat své okolí. Ano, neuvěřitelně skvělé.

8 11.04.2021

King má svůj styl psaní a podání příběhu v intenzitě, jakou považuje za správnou a jakou chce, proto také ovlivňuje čtenáře v dávkách, v jakých chce. Ačkoliv se to nemusí zdát, přesnost je Kingovou doménou, proto i když se mi mnohokrát zdálo, že příběh není úplně hrůzostrašný, nebo že třeba není dotažený do konce, nepochybovala jsem, že to byl autorův záměr. Totéž jsem pocítila u knihy Cujo. Líbilo se mi nastavení předělu z přátelského a hravého štěněte k dospělému a nenávistnému psu. To překlenutí, že ten předěl nebyl najednou, ale postupně, kdy z obyčejného lovu drobného hlodavce v obilí se stal boj o život a tento lov určil příští chování. Takové to nenadálé poznávání jinak dosti známého psa (Vždyť jsme ho vychovali, známe ho, ale teď se chová jinak! Následuje údiv a zděšení...). Zjišťujeme, že to vědomé se nakonec stává nevědomým. Pes Cujo nebyl tak hrozivý, možná to S. King ani takhle nechtěl, ale hrozivý byl přerod dobrotivého psa v něco, co bylo zlé, co se mstilo, co zabíjelo. Ta přeměna.

8 02.11.2020

Narativní styl vás rychle přenese do děje. Kromě toho jde o zajímavé téma, přírodní námět mě vždy zajímal a pohltil. To je návnada na mě.
Podzemní řeky, závrty, jeskyně.
Vždycky řeším, zda takové skvosty číst o chvilkách volna, nebo si je nechat na víkend, o kterém si je plnohodnotně užiju.
Knihy od Jamese Rollinse a Lincolna Childa s Douglasem Prestonem jsem si musela z knihovny na střídačku půjčit dřív, než budou nedostupné (u Dračí hory jsem zaváhala).
Jeskynní systém, pokladnice pravěkého života; malby bohatší než Chauvet a Lascaux, petroglyfy, stalagmity, stalaktity, heliktity.
Velký skok.
Zazděný tunel.
Ostatky Homo neanderthalensis.
"Ať tudy nikdo neprojde, pokud nechce přivolat hněv samotného Boha."
Kilometry chodeb, jeskyní, podzemních jezer.
Charybda.
Je to dobrodružný, akční, napínavý thriller, který mě přenesl hlavně do jiné atmosféry, do jiného prostředí.

7 20.04.2024

Kniha bez kapitol, příběh oddělován třemi tečkami. To jsou úvodní znaky Cary Hunter.
Proč je kniha tak čtivá? Nejprve cesta vlakem tam a zpět, poté doma. Pořád samé čtení. U všech jejích děl s Adamem Fawleym jsem dala pět hvězd, teď tomu nebude jinak.
..."Sladká svoboda."
Lhaní jí připadá stejně přirozené jako dýchání...
Někdy mohou vězeňské dozorkyně pomoci. Ale komu a jak?
Zapojeno je mnoho osob, a to vzroste na důležitosti šetření případu.
Na příbězích Cary Hunter se mi líbí poslední zúčtování. Jen bych nerada v dalších knihách série přišla kvůli přeložení o Adama Fawleyho a jeho tým.
A Chloe Sargentová? Skvělá posila policejního týmu, jíž autorka propůjčila jméno od skutečné osoby - dívky bojující s rakovinou.
Možná se autorka mohla v příběhu zmínit o Carterovi. Trochu se na něj pozapomnělo vzhledem k tomu, jak se zachoval k Chloe (podvod?).
Snad to jsou tak trochu otevřená vrátka k dalšímu dílu, v němž bychom se s Carterem a Chloe mohli setkávat. Nuda by to nebyla. Alespoň doufám, soudě podle tohoto dílu.

7 16.04.2024

Mám ráda hororové romány časově zařazené do období po roce 1900 nebo těsně před tímto obdobím, protože dávná tajemství, alespoň z pozice současnosti, vždy budí tajemné minulé události.
Tady se mi z počátku líbilo hodně postav, jejichž počty se v minulosti zvyšovaly služebnými, hospodáři, příbuznými a zpříbuzněnými, kteří sídlo též obývali. Nyní jich je pomálu, což pomáhá plynulé četbě.
O to temnější jsem chtěla, aby příběh byl.
Zaznamenávám vypravěčský styl.
Greyswick.
Miluju takové to lezavé ticho a plíživé mrazení po těle, které začíná nenápadně a zcela neutkvěle do doby, než se jím začnete zabývat a pídit se po jeho původu.
Začíná to služkou Annie Burrowsovou, která je zvláštní a temnota jde od Havertin Hallu směrem k venkovskému sídlu Greyswick, dříve obývanému původními příbuznými. Vzhledem k tradici spojování zpanštělých rodin, zde Burrowsových a Marchanových následovaných rodem Brightwellových si říkám, jestli za podivínstvím služky Annie není něco víc, protože podivínskou byla už v Haverton Hallu. To temné přinášela Annie s sebou a venkovské sídlo Greyswick na to reaguje. Tímto směrem se moje myšlenky ubíraly.
Příběh je plně zasazen do výjevové symboliky - podivné zvuky, pláč, šepot, pocit něčí přítomnosti v pokoji, figurky dětských vojáků, samovolné(?) otevírání dveří.
Annie není jediná, kdo drží tajemství.
Hlavní obyvatelé domu jakoby souzněly s domem a spikli se i za cenu znevažování ostatních. Co stojí za neoblomností obyvatel? Obyvatelé se nechtějí vázat myšlenkou na ducha; co je nedotknutelné a není z masa a kostí, to neexistuje. Jak tedy může někdo něco cítit?
Poprvé se zkouší exorcismus. Nevyšel. Příznaky ducha se množí a nově příchozí obyvatelé si oproti stávajícím starousedlíkům začínají něco uvědomovat. Začíná "detektivní práce" dvou příchozích, ke kterým se přidává neúspěšný exorcista, jejíž součástí je skrývání se ve skulinách domu, výzvědy, špehování, uzavírání tajných dohod a odkrývání dalších tajemných částí domu.
Je to jiné zlo než Annie, alespoň takhle mi to doposud připadalo.
I když se v průběhu četby postupně dozvídáte, kdo nebo co za vším stojí, kniha není detektivka ani thriller, abyste bez dalšího odhalovali pachatele. Tato kniha má za účel udržovat napětí, hororově ladit, protože děj je hororové konzistence, a ten hororový nádech na pozadí 19. století jsem si moc užívala.

7 02.07.2023

Pocit zamrazení, když se jejich pohledy střetnou, a ten s nikým jiným neprožila. Osudově svázáni. Ty oči, hlas, hladící ruce. Ten pocit odevzdanosti. Dostává se do vězeňského prostředí, byla odsouzena k pěti letům odnětí svobody za to, že kryla vraždu. Ve vězení s nejvyšší ostrahou je znásilněna spoluvězeňkyní. Ve vězení přistoupila na veškeré podmínky, ale musí si přivyknout na něco jiného. Ano, vysoce postavená žena dobře zavedené společnosti a snoubenka spolumajitele této společnosti.
Drsné vězeňské klima, dohody mezi vězni, podivná přátelství, sex mezi vězni navzájem a vězňů s dozorci.
Je to všechno kvůli zakázané lásce? Lásce, která neměla prostor vyrůst a přesto silné, hluboké a ztracené? Nebo je to kvůli toxickému vztahu, který neměl nikdy začít?
Vraždy. A znamení, že je to on a ona je s tím spjata. Ukázky toho, co je spojovalo, co jí dával, co měl rád on a co měla ráda ona. Znamení tohoto spojení.
Ona, on.
Společný život, který je dávno minulostí, se jí zjevuje před očima. Jako ozva, jako připomínka.
Jak se ho zbavit? Kdo byl tím závislým v "lásce"? S ním se ponořila do dna a stále se nořila hloub a hloub do jeho útrob.
Jakmile se vrátí z vězení, má omezené zdroje, omezený počet přátel, kterým může věřit. Vlastně jen jednoho. Každý je podezřívavý a nikdo nechce s ní nic mít. Skutečně kryla vraždu? Kdo je on?
Příběh, který ukazuje na to, jakým očistcem musí člověk projít, aby sebe poznal a dokázal za sebou stát. Knihu, jako velice čtivou, doporučuji.

7 08.06.2023

(SPOILER) Druhý díl ze série Zoe Bentleyové.
Čím dál víc se mi líbí vitální Marvin, který je v knize nejoriginálnější a hlavně svůj, vzdorovitý a nezdolatelný. Je s ním jiná komunikace, tak aby ji vzal a člověk se s ním dohovořil. Ale hlavně, i když je mu 87 let, není senilní! A lékaře nepotřebuje. S bouchačkou to umí, věru, dobře. ;-) Nenávidí Tatumova kocoura a kocour zase jeho. Ještě, že je zde ta rybka, ta mlčí a v klidu si pluje, alespoň prozatím, než se stane přílohou kocourovi. Marvin zvládl se v okolí seznámit s kdekým a v Tatumově bytě uspořádal dva mejdany, přičemž toho druhého se musela zúčastnit policie... No, vitální stařík je ten Tatumův dědeček.
Je horko. Chce to přenosnou ledničku, ve které budu bydlet. To řekla Zoe Tatumovi. Přestřelky mezi nimi jsou trefné a ne moc nápadité, v běžném životě akorát, což nahrává mluvě, která není hraná, takže děj má běžný rytmický spád a kadenci. Slovních přestřelek není moc, ale jsou kontextově plně zasazeny.
Vyšetřování stíhá vyšetřování. Jak jinak. A opět k Tatumovi.
I v této knize na pokračování jsou dvě časové osy - rok 2016 a rok 1986, který se prodlužuje o další vývoj a tedy rok 1990, 1994, 1999. Jednotícím prvkem je zavírání lidí do stísněných prostor a časová linie roku 1986 až 1999 je vsuvkou do vrahova života.
Na scéně se objevuje uprchlý Rod Glover. "Dědek" Marvin má větší charisma než Tatum, kterého z poloviny jeho života vychovával, když mu zemřel otec (Marvinův syn).
Pak je tu Joseph, gentleman k Zoe - muž, se kterým se Zoe stýká. Ačkoliv se zdá být k ní opravdový a upřímný, ostatně ona k němu také, nevěřím mu.
Prozatím jsou tu dvě oběti, jejich počet rychle narůstá. Proč by vrah jednu hned zabíjel a zakopával a u druhé měnil model svého trestného jednání tím, že ji někde držel, "nechal" ji zavolat své matce a jako za vyučenou ji znovu unesl, zabil a zakopal? Je pohřbívání žen zaživa naplněním sexuální fantazie vraha?
Některá videa oběti nejsou aktuální, policie našla tělo, ale matka ještě včera s dcerou mluvila. Která byla vrahova první vražda? Existuje ještě jedna, původní oběť, vražda číslo nula. Obětinami vrah píše příběh. S policií si hraje. Pro oběti má připraveno k zakopání několik jam, živé vysílání na videu může kdykoliv zastavit a aranžuje prostředí tak, aby policii zmátl.
Na str. 273 se už více blížíme k odhalení identity vraha. Říkala jsem si doposud, jen aby to nebyl policista ve funkci nadřízeného. To jsem nevěděla, jak blízko k odhalení jsem, ale správně jsem netipla.
Jedna oběť ale byla jiná...
Nerozumím hlouposti sestry Zoe, ale to tak bývá pro atraktivitu příběhu a nutno dodat i děje, protože jsme zase na výši a očekáváme, chceme, skluz dolů. Zoe a oběť číslo čtyři.
Závěr je opět překvapivý. Je dobře, že i když znáte vraha, musíte knihu do úplného konce dočíst a nejhorší je, že ten konec nechcete, ale chcete číst dál stejnou knihu.

7 10.05.2023

Nepochopila jsem členění knihy na Bludičku, Rusalku, Sudičku, Meluzínu a Nymfu, než jsem k nim přiřadila konkrétní jména, ke kterým jsem se dopracovala četbou skrze poznávání povahových rysů. V hlavní roli jsou mezilidské vztahy; závist, přetvářky, ale i otevřené nepřátelství, imponace jednou osobou, láska k ní až posedlost a další lidská slabost jménem nenaplněná a stále žhnoucí touha. Kdo z koho? Se Sudičkou jsem měla problém, postupně mi docházelo, kdo to může být. Příběh je protknut serpentinami lidských povah a provázán je několika úmrtími blízkých, vlivem nichž se čtenář dostává na stopu pachatele. Pachatele jsem nejprve tipovala hned na začátku, pak se mi vykreslováním dalších postav v průběhu děje ztratil, své úvahy jsem přehodnotila a následně na závěr se mi potvrdila stejná osoba jako na začátku. Pěkný kotrmelec. Přiznám se, že spletitost lidských povah a taková ta jejich malost není mým šálkem čaje, ale to je přesně to, co dodává této knize benefit a co lze považovat za odrazový můstek k pachateli. Povahy jsou vykresleny tak, že z nich hned vycítíte jejich temný temperament a způsob, jak osoby přemýšlí. Autorka se skrze lidské slabosti proklestila ke skvělému příběhu a i když to není "to moje" musím dát plný počet hvězd.

7 03.03.2023

Úvod mi připomíná knihy Lisy Jackson ze série Alvarezová & Pescoliová. Charlotte Link pokračuje ve své tradici linie dvou a více případů, dvou a více obětí a linie dvou a více vyšetřovatelů. Přestože jsou knihy ze série Kate Linville a Caleb Hale postaveny na stejné konstrukci, byla jsem zvědavá, jak se cesty všech vyšetřujících a obětí na straně jedné a vyšetřování na straně druhé, spojí. Autorka vždycky začne poznenáhlu, od každé strany kousek a pak konce všech nití začne spletitě dávat dohromady. Na začátku jiní lidé, jiné situace a v průběhu četby se objevují další a další lidé, kteří "napomáhají" dramatičnosti příběhu a spojují jej dohromady tak, aby z toho nakonec "vykrystalizoval" pachatel. Vždycky si říkám, jak tyhle dá dohromady? Prostřednictvím koho a čeho je dá dohromady? Není čeho se chytit, začíná se ne od nuly, ale od mínusového čísla, protože okolnosti případu nehrají do karet. Kniha má spád, nedá vám pokoj, dokud se v četbě neposunete dál. Kromě toho se mi líbí "procitnutí" Caleba Halea ke Kate. Knize dávám plný počet hvězd.

7 28.02.2023

Nápaditá myšlenka použít pro děj geocaching. Teď už vím, co to je, a děkuji, nechci. Jsem zvyklá, že v příbězích bývá mapa a doprovodný text, který je předem vytvořen a má pomoci najít poklad, nebo vyřešit záhadu. Tady je to trochu jiné. Hledačem je k mému překvapení policie, která si musí souřadnice vytvořit sama z indicií v textu, který jí podsouvá pachatel. Opravdu musí policie celou tou mozaikou projít? Stage a další stage. Až stage 5. Pomalu... Samá voda... Posunuje se policie vpřed? Nevynechala něco? Proč to nepasuje? Během čtení jsem si u jednoho svědka říkala, že ho policie měla upozornit, aby neotevíral nikomu, ne aby neotevíral nikomu, koho nezná. Říkala jsem si, že u tohoto svědka byl risk policie neuvážený, a že ho měla ochránit dříve, než se k němu dostal vrah. Stabat Mater.

7 24.07.2022

Kniha není psána na jeden nádech. V okamžiku, když si myslíte, že máte vraha, zjistíte, že vrahem dotyčná osoba není. Bylo zjištěno, že není, ale vše se zvrátí. Celá konstrukce stojí na obtížně prokazatelných základech, které vyžadují dramatické zjišťování. Je vrahů víc? A skutečně není vrahem ten, komu jste od počátku nevěřili? Možná někdo funguje jako pojistka. Navíc k myšlence, že jste odhadli vraha dospíváte hned v několika fázích knihy a dokonce i tehdy, když máte ještě cca 150 stran před sebou a myslíte si, že je to konečná, tedy že k žádnému zvratu už nedojde. Tehdy, když se domníváte, že máte vyřešeno, rozeznívají se zvony, vše se náhle rozproudí a zase následují vysvětlení na vysvětlení. Zjišťujete, že nikomu nemůžete věřit. Připadala jsem si jako na vlnách, unášena kdoví kam. Je to jako rozbouřené moře, kdy jedna vlna sleduje druhou, někde jdou proti sobě, někdy dochází k přílivu, někdy k odlivu. A hlavně to dobrodružství! Široké rozmáchnutí perem a ladné vystižení neočekávaného je příznačné pro S. J. Bolton, jejíž díla si ještě vyhledám a s chutí je budu číst stránku po stránce. Tento okamžik bude mým čtenářským naplněním.

7 27.05.2021

Příběh plný osobního lesku, toho, co nazýváme Osobním příběhem je cestou k nám. Je to informace o nás a s naším odhodláním. Příběh pojednává o pastýři Santiagovi a jeho sebepoznání formou Osobního příběhu, který mu ukazuje cestu k němu samému; k tomu, o čem jeho individuální život je, po čem touží, čím musí projít a co musí poznat, aby nalezl tu nejniternější a zároveň nejhlubší informaci o sobě. Je to zákoutí a přitom tak hlavní věc jít si za svým životem, za tím, po čem naše srdce touží a zároveň čím si musíme projít, abychom poznali, k čemu nás náš život předurčil, k čemu je naše já ve světě. Příběh je psán jednoduchým jazykem a je vyprávěním, i když některé pasáže ve výrocích jsem chápala méně, takže jsem se musela hlouběji zamyslet nad tím, jak to ta osoba ve své roli myslela a co tím chtěla říct. Kniha je plná známých mouder, z nichž nejznámější je to o Vesmíru. Nicméně mně se líbila i jiná jako například o Narcisu, což je moudro hned v úvodu, nebo "Bůh možná stvořil poušť proto, aby se člověk mohl usmát při pohledu na datlovníky." V knize jsou moudra o lásce (pomíjivosti fyzické přítomnosti v lásce), o přítomnosti v čase (co uděláš lepším v přítomnosti, bude lepší i v budoucnosti), nebo o pokladu, ke kterému se Santiago na konci svého putování dostává. Díky příjemnému jazyku, který lahodí mysli a podání příběhu v životních myšlenkách považuji knihu za příjemného odpočinkového společníka a jsem ráda, že jsem si ji konečně, po dlouhé době přání a odříkání přečetla.

7 16.01.2021

(SPOILER) Tato kniha byla pro mě velice poutavá, zřejmě proto, že jde o realistický horor, jehož děj můžete prožívat jako skutečný bez fantasy, mýtů či předsudků. Zcela jednoduše to je horor, sice slabší, ale hororové prvky hned pocítíte, když se dozvíte, že holčička se ztratila, a že místo, aby se vracela, bloudí dál a dál, hlouběji a hlouběji. Čím hlouběji do lesa proniká, tím více se jí zjevují nadpřirozené věci s jejich ekvivalenty (hluk, křik, dýchání, náhlé světlo, močál tam, kde prve nebyl, krev v trávě), které mají za následek úprk holčičky z místa a tudíž další noření se do lesa a bažin, za účelem najít cestu zpět k autu, ve kterém má matku a sestru. Nedaří se a holčička je ponechána napospas svému osudu, ve kterém řeší jídlo, pití, spánek a útěk od nadpřirozena. Nadchlo mě tajemno a taková ta zákoutí, které může poskytnout les jako typické hororové dějiště, pohybující se větve jakoby ve vánku, šelest (zvířat?), náhlé osvícení (prodírající se paprsky?). Prchá před něčím, co nevidí, ale cítí jeho existenci, cítí, že tam je a že mu jde o něco, něco, co má nadvládu, něco, co jí chce ublížit. Pro mě jednoznačně výborná kniha, která byť je tenčí než jsme na Kinga zvyklí, splnila u mě kvality hororového žánru, protože vygradovala ve mně strach, na některých místech se mi až zatajil dech, jak jsem byla ve velkém napětí a očekávání, co bude dál. Skvělé.

7 19.10.2020

Tak skvělou knihu s unikátním námětem od tak mladé autorky jsem nečekala. Zřejmě je to její prvotina a tou si právě získala celou řadu čtenářů s přízviskem knihomolové nebo milovníci knih a všeho knižního. Čím jiným čtenáře nadchnout než vztahem dívky/ženy ke knihám a knihovnám a později jejím milostným vztahem ke knihovníkovi? Napsáno spisovným, plynulým a svižným jazykem. Děj jsem přímo hltala a i když bylo jasné, kam vztah pečlivé, trochu hubaté a zásadové asistentky s arogantním a nespolehlivým knihovníkem dojde, četla jsem jako o závod. Nedalo mi to a oběma jsem fandila, ačkoli oba byli zdánlivě protichůdných povah. Nakonec jsem usoudila, že jsou k sobě vlastně blíže, než jak autorka okatě popisuje. Zásadovost a lpění si na vlastním životě a koloběhu v něm je součástí obou hlavních hrdinů. Jednoduchý příběh, ale kvalitní svým podáním i pro náročnější čtenáře.

7 18.10.2020