veronika4001 komentáře u knih

Modus operandi: Nečiním zlo.
Další psychopat/sociopat = vrah?
Je to zajímavější než Čtvrtá opice; tady jde o nezletilé dívky. Líbí se mi, že s výjimkou "výjimek" Portera a Nashe nejsou všichni policisté stejní. To je přesně to koření, které by mělo v detektivkách, thrillerech být a které J. D. Barker dávkuje postupně. Poole je jiný, téměř jako Porter, řekněme podobný. A je na jeho straně. Jenže je trochu slabší, prozatím.
Jedna stopa ve Čtvrté opici nebyla dořešena, o ni se příběh jen otřel. Teď se naplno rozjíždí. Pátá oběť je dokonalejším pokračováním Čtvrté opice. Je propracovanější, více zavádějící, zaujatější, vášnivější.
Jane Doe a Sarah Wernerová, například.
Zní to možná až neuvěřitelně, ale jednu chvíli jsem si myslela (kolem 300. strany), že advokátka Sarah Wernerová je ta, která tahá u Bishopa a Matky za nitky; ta, která vše inscenuje. Možná...
Jinými slovy, Porter jí věřil, já ne.
Na druhou stranu se jejich formální vztah pomalu schyloval ke vztahu neformálnímu a řekněme více než přátelskému.
Líbilo se mi, že vyšetřování případu probíhalo v několika směrech a dimenzích, a že se policisté domluvili a každý z nich vyšetřoval jistý díl. Co mě mátlo, byla nevyjasněná role zvláštního agenta Hurlesse, u kterého jsem si začínala myslet, že i on je do případu nějak zapletený; vynořují se zde další zvláštní agenti a agenti, až si říkáte, jestli to už není moc, protože je to více zmatečné a vy nevíte, kterému přisoudit jakou roli. Znáte jeho funkci, postavení ve společnosti, ale psychologii nepoznáte, protože se nijak neprojevuje; sem tam se vynoří a pak zase ustane, když vystoupí nějaká akce, dá se mu pokyn, aby něco vykonal, a zase je vsunut do pozadí. Mnoho osob v příběhu na tom takhle je.
Příběh je vzat zeširoka, pohrává si s psychologií postav a se čtenářem. Tohle asi autor chtěl; chtěl, aby případ Opičího vraha rozkvetl a byl zase posunut na jinou úroveň a do jiného světla a hlavně za všech, spíše "dalších" okolností (vzhledem k tomu, že po Páté oběti následuje třetí vydání pod názvem Šesté dítě), nejen tak, jak byl sledován menším množstvím policistů ve vydání Čtvrté opice. Rovněž oceňuji přehodnocování již vyšetřených skutečností v případu, v jeho soukolí a též v případech řešených v minulosti, které nakonec mají/mohou mít byť prapodivnou návaznost. To, co se jeví za neskutečné, neznamená, že neskutečné je a stát se nemůže.

10 03.01.2024

Nečiním zlo.
Hledala jsem souvislost opičího vraha s jeho deníkem, když psal, že ženy je třeba ctít a vážit si jich. S blížícím se závěrem jsem začala chápat.
Dědictví po rodičích a výchova z obou stran způsobily své. Mohl být opičí vrah někdo jiný, třeba ten, kdo se k deníku dostal? Moje myšlenky vířily různými směry.
Je to šílené, zvrácené, morbidní.
Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo.
Být za každou cenu slušný.
I ve vraždách.
Psychopaté.
Šílenství, které má mnoho vrstev.
Neuvěřitelné, promyšlené, ale o to více akcí.
U slabších povah bych doporučila při četbě nejíst.

21 27.12.2023

České autory nevyhledávám a moc nečtu, ale tenhle dle mého prvního úsudku horor, jsem chtěla zkusit; jakmile se jedná o duchařské scény na pozadí domů starobylých nebo novostaveb (nicméně pod nimi se může nacházet základ staré stavby nebo pohřebiště), jsem k neudržení. Vyjadřování autor zvládá s přehledem, barvitá pointa a hlavně nápad se starou promítačkou v návaznosti na Roučného se v příběhu dobře uchytily (možná tady jsem čekala hororové zážitky a zde podle mého názoru autor trochu zaškobrtal, protože nevyužil dobře rozehraný potenciál, který do příběhu vložil).
Je to jemně napínavé mysteriózní čtení s nádechem chiméry a jakéhosi absolutna, které cítíte za Dveřmi.
Opona. Dveře. Za Dveřmi. Sousedé/sousedka s proměnlivou osobností.
Ačkoliv jsem očekávala hororové ladění, mysteriózní román s prvky fantasy obstál a já ho pro lehčí čtení doporučuji.

4 24.12.2023

Tentokrát je to příběh s lékařským námětem. O zvucích, které přiléhají dané osobě a nemůže je nikdo další slyšet, jsem potřebovala číst, protože tohle byl začátek hororu a byl to první ukazatel intenzivnějších vědeckých bádání.
Zvukem, signálem to začíná...
Termín pochází odsud, z místa širého oceánu.
Proč musí být vědecká expedice tajnůstkářká?
Opět se zde setkáváme s Bariérou, ale v jiném pojetí než v knize "Ledová Bariéra" a "Za Ledovou Bariéru".
Nestačí zjistit, proč je část posádky nemocná. Musí se zajistit, aby zůstali zdraví...

2 23.12.2023

Vysoká hra. Promyšlené. Distingované. Dynamické.
"Jak si myslíte, že to proběhlo?"
Hledá se jehla v kupce sena.
Stále více se mi příběh líbil.

1 18.12.2023

Četlo se to samo a s velkým zaujetím.
Když jsem knihu brala do rukou, říkala jsem si, že je to "zase jeden z mnoha thrillerů", které "nemusí dopadnout".
Ne, tento je nadmíru čtivý, a to se mi poslední dobou u nových knih stává velmi zřídka.
V průběhu četby jsem si pohrávala s myšlenkou, zda kniha nevyvrcholí tím, že Lilian je schizofrenička. Uvidíte sami.
Poutavě jsem hltala každé slovo, táhlo mě to dál a dál, nemohla jsem se odtrhnout.
Lepší thriller vydaný v letošním roce jsem zatím (?) nečetla.

2 13.12.2023

Od knihy Za ledovou bariéru jsem se posunula dál, a to k zakladateli kosmické hrůzy. Je to náhoda nebo štěstí, že se mi kosmická hrůza propojila se dvěma autory - Lincolnem Childem a H. P. Lovecraftem.
Dunwichská hrůza.
Písařský skvost s nádhernými kresbami na celkem 80 stranách.
Je v České republice nějaká obec "Dunwich"?
Že není kosmická hrůza jako kosmická hrůza, jsem se vzápětí přesvědčila. Je to osobité u každého z autorů a kosmická hrůza jako podžánr hororu je skutečný portrét pouze Howarda Phillipse Lovecrafta. Tento autor ve své době umí popisovat okamžiky hrůzy.

4 10.12.2023

Jak se to těm chlapíkům daří mě vždy navnadit do děje?
Líbí se mi, že autoři pracují s některými hrdiny z předchozího dílu románu, a že "neoživují" ty, kteří zemřeli, tím, že na poslední chvíli je jako položivé vyvrhlo moře, nebo, že je z moře anebo před umrznutím na ledovci zachránila kolem plující loď, apod. Víme, kdo se zachránil, takže post mortem se nekoná.
Závidím Dr. Brambellovi, který má v příběhu svůj oduševnělý prostor nejen při knihách, ale také při záchraně životů, s čímž paradoxně nepočítal, protože při běžných plavbách ho nebylo tolik zapotřebí. Teď je to jiné a podle mého názoru se dostává do pozice hrdiny, ačkoli autoři čtenářům vizuelně předkládají jako hrdiny typově jiné osoby.
Popisy ledovců, zledovatělého oceánu a krajiny jsou řídké a ne tak barvité jako v prvním dílu. Tady se však dostáváme k jádru problému, protože zde se meteorit zkoumá a zachycuje se jeho síla, projevy navenek a uvnitř, a jeho potřeby. Mimozemský svět se s námi snaží komunikovat?!
Chtěla jsem vědět, co za tím je a bavilo mě se k tomu dostávat. Pořád jsem se posouvala blíž a blíž.
Je to fantaskní, ale kdo může s určitostí vědět, zda a jaký mimogalaktický tvor naši Zemi navštíví a začne lidstvo vykořisťovat?

1 09.12.2023

Trest pro koho?
Na začátku jsem si řekla, že příběh je pro pejskaře jako dělaný - láska k psům přerůstá samotný příběh. Popisu fyzického martyria není moc, natahování toho psychického také není tolik a - příběh není postaven na krutých scénách.
Užívala jsem si pocit hlavní hrdinky, že "něco nehraje". Nutkání a podezřívavost vnímám na příběhu jako nejlepší, je to takové plíživé, neodbytné a nezvratné.
Bohužel, hrdinka mohla být více schopná a měla mnoho alternativ, jak situaci zvládnout lépe.

2 02.12.2023

Znalost tolika historických budov v Paříži z hlediska umění je nepřehlédnutelná. Filmové zpracování je skvělé, ale na tohle je lepší, kvůli obrazovým ukázkám, si přečíst knihu. Lépe jsem si vše uvědomila. Při filmu není čas to zachytit, alespoň ne tak, že byste se k nim bez přetáčení vrátili.
Dozvěděla jsem se více o obrazu Mony Lisy, o tajemství Leonarda da Vinciho a o jeho tvorbě. Rozhodně to není překotné jako film, kde upřednostňujete akci. Je to plné záhad a iluzivních řešení, které se nakonec objeví jako správné, nebo které, byť ne zcela správné, posunou dál. Nikdy ale nevíte, co bude příště a jak se hlavní protagonisté zachovají.
Film a kniha mi do jisté míry splývaly; film jsem viděla několikrát (Šifra mistra Leonarda) a knihu četla jednou. Jen na této platformě jsem se k ní nevyjádřila, vzhledem k tomu, že jsem v Databázi knih přihlášena teprve od roku 2020.
Ve filmu jsou obrazy neoddiskutovatelně nádherné, jejich velikost je skutečná, přesto v knize se mi vyjadřování i obrazové výjevy (které se, pokud jste je neviděli naživo, tady dají jen tušit), zdají být preciznější a možná o to více uchopitelnější.

13 28.11.2023

Možnosti prchajících Židů jsou malé a naléhavost rozhodnutí mezi smrtí a bolestí nad ztrátou dítěte - části svého já a rodiny - existuje na každém kroku.
Malé dítě si zaslouží šanci na život.
Boj o život z hlediska válečných útoků, hladomoru, nemocí.
Bohužel, i po válce je strach.
Styl psaní příběh vykresluje, hledá každou mezírku a tu prokvete písmem. Příběh je umocněn krásným vyjadřovacím slohem, způsobem tvorby.
Je založen na skutečných událostech.
Velkolepá četba.

6 24.11.2023

Udivilo mě, že na jednom případu se podílelo tolik detektivů, policistů a dokonce agentů FBI. Jejich jmény se to na začátku příběhu hemží. Začala jsem si je všechny zapisovat, protože jsem si myslela, že jména Zubik a Asherová stačit nebudou. Jména všech v příběhu ale nepůsobila rušivě.
Je to zajímavé zmizení a spletité cesty k pochopení jeho řešení. Zkrátka je to až do samého konce adrenalin.
Thriller řadím mezi masterpieces.

3 19.11.2023

Páni, to byl prožitek! To byl přímo trhák!
Malý ostrov Isla Desolación mě hned upoutal pro vzdálenost k jižnímu pólu. V červnu se tam teplota pohybuje od nuly do minus dvaceti stupňů a během tohoto měsíce se dá očekávat pět hodin denního světla.
O to víc je to napínavější, dynamičtější a umocněno dobrodružstvím.
Je to tak opravdové... Úplně mě to vtáhlo do děje. Glinnova zásadovost, houževnatost, neotřesitelná sebedůvěra, do jisté míry pragmatičnost a hlavně psychická síla a vytrvalost mě překvapila.
Za velkého napětí, na které reagovalo moje zpomalené, někdy hlubší a někdy mělčí dýchání, jsem, s okousanou kůžičkou u nehtového lůžka, tuhle neuvěřitelně schopně napsanou věc dočetla.
Pro podzimní a zimní dny je to beletristický skvost, který vás opravdu navnadí.
Za mě jednoznačně ano!

1 18.11.2023

Je to svist. Opravdu čtení ubíhá rychle, možná i proto, že nečekáte složitě sešněrovaný příběh, ke kterému se nakonec stejně můžete ubírat.

1 15.11.2023

Prolog absolutně strhující láká k četbě první části a od ní se pak musíte přesunout dál, protože vám to nedá. Pořád musíte číst.
Nejlepší pro naplnění atmosféry strachu, kterou příběh předkládá, je číst ho večer za tmy, lépe v noci, kdy slyšíte různé zvuky uvnitř domu a zvenčí. Před započetím četby večer/v noci doporučuji prohlédnout vnitřek, temná zákoutí obydlí, zkontrolovat zámky a zachumlat se pod peřinu. Zároveň být ve střehu ke každému zvuku, který uslyšíte. Kniha opravdu nabudí a jakýkoli zvuk z vnitřku nebo z venku asociujete se zvukem v knize.
Příběh v knize je velice blízký filmovému zpracování, když si vybavím celou řadu filmových hororů, je to jeden z nich. Připadá mi to jako mix duchařiny a zombie. Bála jsem se.
Líbí se mi, že autor příběh vmísil do svého života, čímž čtenáře může mást, zda to, o čem píše, se jemu a jeho snoubence skutečně stalo, nebo zda příběh, o kterém píše, je blízký situaci, která se jim stala. Pocit bezmoci a setrvávajícího zla je povedený; zlo je tady plíživé a stále přítomné.
Autor si všímá předělu mezi náměsíčností a posedlostí. Rozkrývá oba temperamenty a de facto u Faye nečiní mezi tím rozdíl, resp. náměsíčnost u ní vždy předcházela démonismu.
Domnívám se, že je to jiné. Existuje velký rozdíl mezi somnambulismem a démonismem. Tady oba jevy autor pro účely příběhu spojuje. Kromě toho stav vědomí a nevědomí (tranz?) v náměsíčnosti je dobré téma. Nejsem si ale jista promyšlenými až složitě vyvedenými konstrukcemi promluv z náměsíčnosti. Myšlenka, že se ďábel zmocňuje těla jen při náměsíčnosti, dává větší smysl. Ale pak Faye o svých prožitcích nemusí vědět. "K tomu, aby nad Faye získal trvalou kontrolu, by potřeboval přístup k niternějším částem jejího já." To znamená stav, kdy Faye bude zcela při vědomí. Je docela možné, že začátek knihy se odehrával jen při Fayiném somnambulismu.
Autorova díla budu vyhlížet, protože tohle patří mezi nejlepší horory, jaké jsem kdy četla. Knihu doporučuji všem holdujícím hororů a napětí.

3 12.11.2023

Ne vše se odehrává v područí či na pozadí Hercula Poirota, slečny Marplové anebo jiných detektivů. Agatha umí skvěle popisovat zlo, od prvních záchvěvů až do prorostlých zrnek a pórů a zaobalit ho jakobynic do vlákének krásna, pochopitelně (nic) netušícího krásna, snad i křehkosti (a nevinnosti) a rádoby spřízněnosti. To je to, čemu věříme a chceme věřit (a než se nadějeme, poznáme, že se můžeme v osobách mýlit). Šedé buňky mozkové tentokrát tady ne, což je na druhou stranu dobře, protože tím se dostáváme do neobvyklého prostředí a charakteristik postav.

11 10.11.2023

Na stránkách se "pohybují" lidé, všichni se svými vzpomínkami, se zřetelným jejich obsahem a obrysy nebo obsahem a obrysy mlhavými, ovšem stále směřujícími k jednomu a témuž místu.
Pro Christie je typické, že všechny příbuzné a zpříbuzněné, případně další finančně propojené osoby zařadí a myšlenkově směruje do jednoho místa určení, kde, nebo v jehož okolí dojde ke zločinu.
Pak už zbývá odkrývat minulost, vážit budoucnost a porovnávat je.
Propracované do krajností, vědoucí všech zásad. Christie netřeba doporučit, ta se doporučuje sama.

5 06.11.2023

Je to tak. Klasika je klasika a já si opět pročítám Agathu Christie. Její detektivní novely jsou nesmrtelné a pro mě hrozně přitažlivé, proto svoji letošní četbu a četbu pro příští rok sem tam přiživím touto stálicí.
"To je tak, když knihy zdivočí, všude se roztahují, množí se a násobí a nikde není silná ruka, která by je udržela zpátky."
To se mi v knize moc líbilo.
V této detektivce Poirot nepřichází jako hlavní detektiv, figuruje zde pouze z povzdálí, přesto je jeho role nezastupitelná.
Ještě se mi nestalo, že bych knihu od Agathy Christie nedoporučila, i když je pravda, že například její životopis nebo Sešli se v Bagdádu jsem pročítala znuděně. Nicméně kniha Hodiny je jedna z těch poutavých a já si ji užila.

8 04.11.2023

Nenadálá přátelství?
Seznamování ve vlaku. Zkusil to někdo?
Může se rozběhnout přátelství, romance, nebo jenom takové popovídání si, z čehož nevyplývá nic nebo naopak konzultace problému anebo jen flirt?
Někdy JE TO VÝZVA. Otevřenost a upřímnost nade vše.
"Vůbec nejsem takový, jak si představujete."
"No tak do toho", vyzvala ho Iona. "Překvapte mě."...
..."Byl Emmie okouzlen, protože četla obyčejnou knihu, neměla čtečku ani kindle."
Vám všem přeji krásný (ne)čekaný Zázrak na nástupišti třeba číslo 5.

4 31.10.2023

Typická Christie se svojí Poirotovštinou - za vším hledej pomstu, rozmanitou povahu příbuzenských rysů, peníze, zákoutí mysli a plány, které se mohou vždy zvrtnout.
Boží mlýny melou dosti pomalu, ale jistě, i když nesnadně.
Chtěla jsem něco předvánočního a pro připomenutí. S Agathou Christie je to vždy příjemně strávený čas.

12 28.10.2023