veronika4001 komentáře u knih

"Onen jiný řád leží hlouběji, je původnější a bezprostřednější, a proto pro něj neplatí ony první a nejobecnější, protože čistě formální zákony přírody. ..."
Kniha je vybavena konkrétními praktickými ukázkami a případy působení mocných sil. Kniha není naučná, neuvádí ani příklady, řeší se v ní konkrétní individuální případy, které se staly (výňatky z novin, knih, spisů), přesto nedosahuje takové úrovně jako kniha Okultismus, čarodějnictví a magie od Christophera Della.

1 20.07.2023

(SPOILER) Šamanistické jeskynní umění ve Francii jako nejstarší záznam magického myšlení následované démony Lamaštu a Pazúzu.
Mezopotámské umění ovládané protičarodějnickými procesy. Zaznamenány v jeskynních obrazcích, v textech, objevují se mágové, bůh Thovt.
Dobytí Egypta Alexandrem Velikým znamenalo počátek nového synkratického myšlení a náboženství.
Upadal polyteismus, vznikl judaismus, který znamenal vzestup monoteistického myšlení. Vzniká nekromancie. Měla magie fungovat vlastní silou, nebo prostřednictvím zásahů bohů?
Vznikají magické postavy jako stvoření navazující kontakt s nadpřirozeným světem. Rytiny a tabulky popisující rituály proti čarodějné síle. Hledají se významy na nebi. Vzniká astrologie.
Lidé používají pomůcky jako obranu proti zlu a ochranu v posmrtném životě (horovo oko, figurky faraona a vůdce válek, které ničí a zapalují, amulety, talismany, magické formule a zaklínadla na papyrusu, knihy mrtvých, používají kouzla jako součást léčby pacienta, deskové hry k věštění budoucnosti, hole a hůlky k rituální magii apod.).
Setkáváme se s okultismem, čarodějnictvím a magií ve výčtu starověkých, středověkých a novověkých zemí, kde byla magie nejstálejší, nejtradičnější a nejsilnější.
Zarathuštra, Šalomoun, Kirké, Hekaté apod.
Mýty, čáry, kouzla, zaklínání, zaříkávání.
Lidé si odjakživa pomáhali různými formami magie, mytologie, náboženství, okultismu, které znamenaly použití sil mimo hmotný svět. Je to zvláštní, jak lidé potřebovali oporu, v čem ji viděli a věřili jí. Některé existují a využívají se dodnes. Každá země má svou vlastní odnož magie a rituálů. Rituální magie, magie pracující s runami, magie nejblíže čarodějnictví.
Démonologie: Lucifer, Belzébut, Astarot, Lucifugé, Satanachia, Agaliarept, Fleurety, Sargatanas, Nebiros.
Chammurapiho zákoník z 2. tisíciletí př. Kr. je jedním z prvních zákonů proti magii,
Lex duodecim tabularum z 5. století př. Kr.,
Lex Cornelia z roku 82 př. Kr.,
O věštění démonů ze 4. století,
Summa theologica z roku 1265 - 1274,
Malleus maleficarum z roku 1486,
Vznikají grimoáry:
Honoriova přísežná kniha,
Mnichova příručka démonické magie,
Velký grimoár,
Klíčky Šalomounovy,
Menší klíčky Šalomounovy,
Kniha posvátné magie mága Abramelina.
Vznikají další spisy, přípisy a knihy k urychlování studia, k novým náhledům a přístupům, k upevňování tradic.
Bílá magie, černá magie, exorcismus.
Kniha se člení do jednotlivých časových období, ty do různých zemí částí světa, kam okultismus, čarodějnictví a magie pronikaly nejsilněji a následují články a obrazová dokumentace se způsoby a členěním okultismu, čarodějnictvím, magií, jejich pronášením, účinky, srovnáváním s vědou, s jejich pomocnou funkcí, jejich hranicemi, propojení, nástroji, představiteli apod.
V knize je mnohem víc, co by stálo za zmínku, ale není nad to si to otevřít a podívat se. Obrazová dokumentace ve formě kreseb, maleb, fotografií a schémat, představuje ukázky, kterými doplňuje text. Tím se podání zaceluje. Bez obrazové dokumentace by kniha nebyla tím, čím je. A hlavně, nebyla by tak zajímavá a pro čtenáře přínosná.
Za mě velké doporučení pro náhled na téma okultismus, čarodějnictví a magie.

1 19.07.2023

(SPOILER) Zlo a odhodlání čiší z matky Devereauxové. Dětský pokoj je místností, kterou netřeba navštěvovat. Kdysi byl Margueritin, pak Kevinův. Od té doby je neustále zamčený. Co se tam skrývá? Anne to tam neuvěřitelně táhne. Čím víc mu ostatní jakoby mimochodem, ale zároveň okatě, nevěnují pozornost, tím větší má k němu Anne nutkání. Je obtížné hodnotit situační jednání Anne a Kevina. Ale líbí se mi, je to takové tak akorát, bez přehánění. Věci, které se běžně stávají, situace, ke kterým běžně dochází. A horor po malých krůčcích přichází. To je ten nejlepší základ; netušeně, za zcela běžných situací a okolností, bez utkvělé pozornosti (kdy už to začne?).
Jsou zde vztahové propletence, které se zvláštně dějí a jsou popisovány tak, že jim rozumíte a věříte tomu, co se předkládá. Nebo jste ochotni tomu uvěřit. Vše ale může být jinak a zřejmá něčí potřeba může být potřebou někoho jiného. Všechny zvuky domu si začínají osvojovat a některé přichází jako nové.
Při četbě přemýšlím nad Marguerite, jak se na každého svěřence hrozně upíná. Téměř si myslím, že to zlo, zde zpočátku jakoby nechtěné, přináší ona. Marguerite potřebovala svoji matku, potřebovala své žákyně - baletky a potřebovala svého bratra Kevina. Upnula se na Julii, která jí je podobná a připomíná jí své dětství a promarněné schopnosti. Aby měl její život smysl a aby žila, podbízivě se upnula na každého. Tím dělala každému ze života peklo a každý, kdo s ní musel jednat, hledal cesty a východiska, jak s ní vyjít, aby naznal co nejmenší úhony.
Manipulovala.
Ovládala.
Žila životem jiných.
Parazit.
John Saul patří mezi zastánce klasického hororu a jeho knihy se dnes vyskytují již vzácně. Myslím, že Oko za oko: Panenka, je toho důkazem.

2 15.07.2023

Přesvědčit se, jestli je to on. Samozřejmě, že je to on. A to je chyba. Není na něm žádná viditelná změna. Ani na tetě. Případy se rychle šíří, jejich počty narůstají, dochází na příbuzné, zanedlouho i na kolegy a další spolupracovníky. Nikdo si není nikým jistý.
Je to jednohubka, ačkoliv podle počtu stran by to až zase tak nemuselo být, kdyby měl příběh vytříbenější jazyk. Děj je jednoduchý, jednotvárný, trochu vleklejší.
Chtělo by to vysvětlení, jak se člověk tzv. polotovar dostal do skladu v domě Belicecových. Zřejmě to byl pacient lékaře Beliceca, ale neví se, kdo to byl, s čím se léčil, anamnéza pacienta, příčiny úmrtí a další souvislosti.
Zajímavý námět to je, ale chtělo to více akcí, nějaké stopy, luštění jejich významu a klidně to přepnout do režimu thrilleru.
Text má svůj věk, filmové adaptace také, myšlení, pohled a porozumění mystice také podléhá časovému období zpracování roku 1955. Ve své době to mohlo mít svoji slávu, teď se mi to ale jeví jako zpátečnický krok. Je to horor nebo sci-fi horor a dost pěkný horor, ale šel napsat jinak a lépe. Rozfázovat ho, dát víc akcí, zvratů, nabrat dramatičnosti, napětí, víc temnoty, syrového mraziva, psychologie jednání (dva z hlavních hrdinů jsou psychiatři), víc pochybností, víc paranoie, sebeklamů. Myslím si, vzhledem k tomu, že si kniha zahrává s autosugescí, že mělo jít o psychologický horor/sci-fi/fantastiku.
Čtyři hvězdy dávám za námět, jednu ubírám za zpracování, chtělo to víc. Nepochybuji o tom, že kniha jako předloha mohla filmu posloužit dobře. Zdá se mi, že knihy jsou pro filmové adaptace více obecnější, přesto, mám-li hodnotit knihu, chybí mi tam to knižní, kromě toho, k filmovému převzetí došlo později.

2 11.07.2023

Konečně jsem se mohla oddávat čtvrtému závěrečnému dílu. Akce pokračuje. S metamorfózou Vyzáblých se mi spojila jedna z hlavních hrdinek filmu Ve spárech ďábla, která vlivem posedlosti ďáblem dokázala měnit své tělo, aby se dostala všude. Trochu se mi zdá, že se Clare po tom všem, co prožila, někdy chová neuváženě. Pít čaj a vzít si pečené od neznámých "lidí"? V tomto díle se mi Clare, vyjma její zranitelností ve Winterbournu, zdá slabší. Připadá mi, že jinak starostlivý Dorran ji musí neustále hlídat jakoby zapomínala, že Vyzáblí mohou být skutečně všude (např. u Owenova auta). Zřejmě si autorka mezi třetím a čtvrtým dílem udělala delší pauzu a na starou Clare trochu pozapomněla.
Byla jsem zvědavá na Hex. I tady ve West Hope se setkáváme se zrádcem.
Jsou Vyzáblí stále inteligentnější, a proto se zde setkáváme s tím, že jsou schopni jednat na příkaz? Pokud jsou schopni jednat na něčí rozkaz, znamená to, že se nikdy nevzdají.
Nechápala jsem Dorranovo několikanásobné chození na zahrádku, když měli plno zásob, které by jim vydržely ještě týden a přitom jen tři dny do aktivace kódu, poupraveno necelý jeden den do západu slunce. Proč? I kdyby se doba aktivace prodloužila, nevěřím, že by si ti dva neporadili. Celé tři díly vždy přesvědčivě nacházeli řešení. I teď v temných chodbách, tunelech, celém podzemí a na zahrádce celého Winterbournu.
Stránky lítaly jen co je pravda. Nestačila jsem je při četbě počítat. Tak čtivé to bylo.
PS: Zvykla jsem si na Clare, Dorrana a Vyzáblé tak moc, že se mi po nich a jejich věčných eskapádách bude stýskat. Čím ty dva s Vyzáblými nahradím?

3 08.07.2023

Začíná to sexem, místo neuvádím, ačkoliv se domnívám, že je v příběhu nejdůležitější, protože tam se bude odehrávat veškeré dění. Hlavou se mi komíhají myšlenky na film, protože i to čtené máte před sebou a zrovna nedávno jsem jeden béčkový horor viděla. Začíná to stejně - nic netušícími lidmi v normálním zaběhaném dni. Nic, co by se nečekalo, nic, co by nebylo naplánováno.
Někdo je ale při sexu šmíruje.
Film v knižním vydání. Nejprve historická nebo starší linka, pak následuje současnost odehrávající se ve stejné věcné rovině.
Začátek je skvělým rozjezdem do temnoty příběhu a samotnou knihu považuji za doplněk béčkových hororů, které mám tak hrozně ráda, protože oplývají nejdivnějšími kreacemi a naše představivost jim jen přidává a uchopuje je z její perspektivy. Přitom začátek knihy poskytuje představivosti hodně prostoru.
Je to kultovní horor, který se dočkal filmového zpracování, jen nevím, zda pod stejnojmenným názvem.
Rok 1984 a komiksy. Pamatuji si ten věk, kdy spolužáci listovali papírovými komiksy a několikrát ty samé četli. Ani dnes nejsou komiksy vyjmuty ze žánrové literatury.
Náhrobky propadají do země. Vznikají propadliny a hřbitov je jich plný. Hlína se asi po týdnu usadí... Možná to není propadlina, vypadá to vyhloubeně, ne propadle. Možná jsou tam podzemní jeskyně. Vyrobíme mapu a budeme do ní jeskyně postupně zakreslovat.
Kdo si jako dítě nehrál na hřbitově nebo blízko něj?
Při čtení je mi trochu nevolno, když si představím, jak ghúl požírá lidi. Mlaskavě. Visí kůže a kusy látky. Jsou vidět útroby.
Dohoda s netvorem. Zabíjel, aby bylo zabito - snězeno. Pow wow jsou symboly, které měly udržet démona v zajetí.
Cítíte zápach. Slyšíte bzukot much. Vidíte pohybující se zčernalou kůži, maso, vnitřnosti pod kroutícími se červy. Ghúl žije. A má rád tmu.
Kniha je vysoce čtivá a přestože jsou kapitoly delší, četba ubíhá rychle. Pro zastánce četby hororové literatury plně doporučuji!

5 05.07.2023

Mám ráda hororové romány časově zařazené do období po roce 1900 nebo těsně před tímto obdobím, protože dávná tajemství, alespoň z pozice současnosti, vždy budí tajemné minulé události.
Tady se mi z počátku líbilo hodně postav, jejichž počty se v minulosti zvyšovaly služebnými, hospodáři, příbuznými a zpříbuzněnými, kteří sídlo též obývali. Nyní jich je pomálu, což pomáhá plynulé četbě.
O to temnější jsem chtěla, aby příběh byl.
Zaznamenávám vypravěčský styl.
Greyswick.
Miluju takové to lezavé ticho a plíživé mrazení po těle, které začíná nenápadně a zcela neutkvěle do doby, než se jím začnete zabývat a pídit se po jeho původu.
Začíná to služkou Annie Burrowsovou, která je zvláštní a temnota jde od Havertin Hallu směrem k venkovskému sídlu Greyswick, dříve obývanému původními příbuznými. Vzhledem k tradici spojování zpanštělých rodin, zde Burrowsových a Marchanových následovaných rodem Brightwellových si říkám, jestli za podivínstvím služky Annie není něco víc, protože podivínskou byla už v Haverton Hallu. To temné přinášela Annie s sebou a venkovské sídlo Greyswick na to reaguje. Tímto směrem se moje myšlenky ubíraly.
Příběh je plně zasazen do výjevové symboliky - podivné zvuky, pláč, šepot, pocit něčí přítomnosti v pokoji, figurky dětských vojáků, samovolné(?) otevírání dveří.
Annie není jediná, kdo drží tajemství.
Hlavní obyvatelé domu jakoby souzněly s domem a spikli se i za cenu znevažování ostatních. Co stojí za neoblomností obyvatel? Obyvatelé se nechtějí vázat myšlenkou na ducha; co je nedotknutelné a není z masa a kostí, to neexistuje. Jak tedy může někdo něco cítit?
Poprvé se zkouší exorcismus. Nevyšel. Příznaky ducha se množí a nově příchozí obyvatelé si oproti stávajícím starousedlíkům začínají něco uvědomovat. Začíná "detektivní práce" dvou příchozích, ke kterým se přidává neúspěšný exorcista, jejíž součástí je skrývání se ve skulinách domu, výzvědy, špehování, uzavírání tajných dohod a odkrývání dalších tajemných částí domu.
Je to jiné zlo než Annie, alespoň takhle mi to doposud připadalo.
I když se v průběhu četby postupně dozvídáte, kdo nebo co za vším stojí, kniha není detektivka ani thriller, abyste bez dalšího odhalovali pachatele. Tato kniha má za účel udržovat napětí, hororově ladit, protože děj je hororové konzistence, a ten hororový nádech na pozadí 19. století jsem si moc užívala.

7 02.07.2023

Lehce hororový nádech. Při čtení jsem si přála, ať jsou Vánoce, ať se ponořím do četby víc v teple u krbu nebo u kamen, protože popis nočního života zvířat je v této knize excelentní a já se oddávám jeho každému doušku, tak jako tomu teplu sálajícímu a tepajícímu každý pór mé mysli.
Příběh v některých okamžicích navodil atmosféru manželů Warrenových, ale ti tam nefigurují a ani nic, co by se jejich vlivem vybavilo na příběh v knize, protože tady se pracuje s něčím jiným. Tajemno a podezření prostupuje celou knihou, pokud k tajemnu přidáme hloubku naší mysli.
Začíná to duchařinou, ale nakonec lze vše vysvětlit přirozeným jevem. Eugenicky. Přesto bedlivost k hororovým prvkům duchařského podtextu neustává a já se příběhem kochám.
Jen pozor, nešlápnout vedle, stezka není pravidelná, je příkřejší a trnitá. A minulost je vždy připravena se ozvat.
Musela jsem to dočíst, protože jsem chtěla vědět, kdo je tím monstrem (monstry). Nechtěla jsem se držet monstra jako ducha, protože v příběhu zaznívalo, že to bude člověk a přímo se psalo o ghúlovi. Nedůvěra roste do obřích rozměrů, vědeckost ztrácí na přitažlivosti a do popředí se dere ublížení na zdraví, smrt. Poznáváme tichou zlodějku životů.
Dobrá myšlenka s tvorbou ghúla. U většiny hororů se vyskytují vlivem událostí a běžných lidských skutků, tady je to úmyslná tvorba něčeho, co překračuje hranice normálnosti a převyšuje lidské chápání. Zde je ghúl vystavěn jako nepřirozený jev nepocházející z půdy, je to vytvořená identita v umělém prostředí, stejně jako monstrum. Na rozdíl od ghúla se monstrum narodilo nejprve jako lidský artefakt, ale své schopnosti získalo v umělém prostředí (lékařská klinika, psychiatrické sanatorium). Domov je domov.
Tato kniha má zvláštní vlastnost, a to, že i když zjišťujete, že vás z poloviny děj nebaví, stejně ji čtete. Myslím si, že příběh sám o sobě nemá takovou hodnotu jako jeho vlastnost, protože nikoli za příběh, ale mimořádnou čtivost dávám 5 hvězd.

3 26.06.2023

Začátek je velice poutavý a několik časových rovin spolu se zdrobnělým písmem tomu i napomáhá, neboť znamená více časových dějů. Nadto je zde předkládáno minimalistické měřítko v rozsahu 291 stran, ačkoliv příběh vzhledem k vícero časovým rovinám může působit rozvláčně. Děj je vystavěn velice dobře, a typická je jeho hutnost, která ve výsledku vyznívá pozitivně, neboť má tendenci čtenáře připoutat k textu pevněji.
Styl autorky je narativní, lehce čitelný, měkký.
Problémem je, že nevidím řád ve střídání časových linií a není lehké, i vzhledem k tomu, že jsem byla skutečně začtena, se zorientovat v tom, co právě čtete, protože se příběh hemží roky a vy musíte zabrzdit a říci si, co do toho roku patřilo a kdo v něm působil. Musíte se tedy od textu, který čtete, vracet zpět k již přečtenému. Nejlepší je si to psát. Ale přesto se musíte rozpomenout, do jakého roku představitelka a ostatní aktéři patřili, co tam bylo jiné, co se tam řešilo a přisvojit si, v jakém roce byla představitelka mladší či starší. Střídání dat po kratších textech četbu narušuje. Autorka by dataci vyřešila tak, kdyby za datem nechala mohutnější celek textu a začala od minulosti po současnost nebo od současnosti po minulost, způsobem, jak jdou roky za sebou, tzn. popořadě. A ne přeskakovat, jak se jí to hodí. Čtenáře to mate a o plynulosti četby nemůže být řeč. Osobně jsem s tím měla problém, už kvůli tomu, že jsem četla mnoho jiných a lepších knih, které byly horory nebo se za ně vydávaly. Kniha by mohla zaujmout, ale chtělo to v časovém řádu postavit jinak. Umět si zorganizovat to, co budu psát a v jakém běhu budu psát tak, aby vše bylo ucelené, poutavé a nenechalo čtenáře vydechnout (zvláště u hororů), je velice důležité, proto výše uvedené považuji za vážnou trhlinu, která pro mě znamenala jediné: knihu již neotvírat.

3 18.06.2023

I domovy a domy mají své jméno ať již po předcích nebo historických událostech. V průběhu četby mi to trochu připomínalo filmový horor Case 39, ve kterém byla dívka zpočátku nastavena divákovi jako oběť, než se ukázalo, co je ve skutečnosti zač. Možná, že zde to bude jiné.
Tady se něco skrývá a to něco není jen tajemství. Co stojí za vší proměnou?
Příběh se všemi součástmi prožitého a současného života je temný a skladebně je hororem. Připadá mi, že si autorka dává záležet na tom, aby to horor byl, aby nesklouzla do thrilleru nebo jiného žánru, nebo aby horor nebyl pouze upřednostněním hororových prvků. Hororové prvky se zde vyskytují přirozeně. Příběh vyvolává nejistotu, obavy, stísněný pocit a strach, který postupně odkrývá. Můžete se pokusit odhadnout, zda je zde zlo nebo jen nadpřirozeno a zda je ztělesněno a všudypřítomné.
Vlastnosti postav se liší, některé mají složitější charakter. Spatřujete obraz smrti blízkého, zdá se to být jako němý úsvit, jako mrtvá duše, která se dere na povrch a vtírá se vám na a pod kůži jako mast, kterou rozetřete a začínáte nosit v sobě. Vidíte ducha zemřelého? Je to ozvěna mrtvého?
"Někdy duch zůstane s tím, koho miloval" (z filmu Shutter, 2004). Je to i v tomto případě?
Kdyby neexistovala zákoutí mysli, představy a plíživý pocit, ke kterým nás dovádí text a jimiž se necháváme unášet...
Nevidoucí přítomno anebo dech beroucí a dusivé nepřítomno, které cítíte?
Obraz a dotyky, které podvědomě cítíte, to zhmotnění nebo to prchavé nic, které se prodírá k vám. Zaneprázdňujete mysl, aby to vysvětlila. Chcete věřit, že došlo k pomatení smyslů. Zvuk? To je vítr. Kroky? Ty jsou moje. Pohyb věcí po podlaze? Podlahy jsou vetché, to dělám já pohybem svých nohou.
Příběh čerpá z mnoha hororových prvků a autor si hraje s vašimi pocity. O rituál není nouze, nechybí symbolika.
Cítíte, že někdo nebo něco vyplňuje místnost. Těžký vzduch, nasáklý čím? Zeminou? Hnilobou? Starobou? Nemůžete dýchat.
Příběh je 100% horor. Tato prvotina rozhoupala autorku vysoko a já budu doufat, že bude psát horory, které budou lepší a lepší, protože tohle bylo dobré.
Dávám čtyři a půl hvězdy.

4 16.06.2023

Dílo mě delší dobu lákalo, ačkoli jsem jeho četbu neustále odkládala. Příběh je napsán kultivovaným jazykem zakotveným v roce 1847 a uveden je Aramem Usherem a Edgarem Allanem Poem. Začíná to nocí za vydatného deště a skrze něj brodícím kočárem. Klapavé zvuky koňských kopyt na dlaždicích se rozléhají. Narážíme na levnou spodinu - zloděje, násilníky, opilce, nevěstky.
Prolíná se historie se současností, ale Usherovi ovládají obě časové linie. I druhou linii opanovává déšť. Opět temnota. Namísto kočáru auto.
Archaické, trochu rozvláčnělé, vyprávějící, ale každé slovo jakoby odráželo mysl autora a bylo přesně propočítáno. Je to prodchnuté něčím, co neumím popsat. Četba vás přitahuje, je to okultní. Příběh se většinou odehrává v současnosti.
Tajemná a zvláštní rodina Usherů trpí záchvaty a vzácnými nemocemi, později jeden z nich vidinami. Rodina má řadu aristokratických osobností, jejichž zvláštnosti a temné stránky se dědí.
Když se řekne, že kniha je krásně napsána, má se tím na mysli nejen myšlenka zosobněná v příběhu, ale i jeho překlad. Je elegantní. Je to kniha o dvou příbězích, kde někdo něco tají, skrývá, ať již obyčejná žena z domácnosti nebo patriarcha z rodu Usherů.
Palác Usherů jako kdyby bobtnal - rozšiřoval se a rostl do výšky, jako kdyby všechny, kdo jsou v jeho dosahu, pohlcoval. Zatímco jsou zde ty povídačky, že v Paláci a na hoře Briartop straší, ten spisovatel hororů, nebo spíše věčný pisálek - mladý Usher - musí na něco přijít; od jisté doby je v knihovně a bádá hloub a hloub; chce psát rodinnou historii. Shání podklady, kde se dá, ale... život v knihovně a u nemocného otce mu je předkládá sám. Ten příběh je už napsán, musí jen podklady shromáždit dohromady.
Podklady byly do Knihovny převezeny z Paláce.
Co se to děje? Kam ho to má dovést?
Je to tak vypravěčské, že se na horor jaksi pozapomnělo, alespoň do strany 135, kde sice autor kouzlí s hororovými prvky, ale vše spíše připomíná ságu rodu Usherů s jeho spletitými vztahy, přitom horor je odsunut do pozadí.
Jedna linie Usherů upadá do stejné nemoci, vždy jde o otce, nebo otce otce atd. Jsou to zrůdy.
Kdyby byl rod Usherů skutečný, mohlo by se jednat o autobiografii.
Velká představivost, soustředění a telekineze provází druhý příběh.
Dýňák, Žrava, zlo v Paláci.
Prodíráte se příběhem jako když luštíte křížovku - abyste získali tajenku, musíte ji vyplnit do posledního písmene. Líbí se mi, že jednotlivé ukázky a zvláště vsuvky z minulosti jsou vedeny v přímé řeči jako akce, když se natáčí film.
Zajímal mě ale ten Palác. Škoda, že je ho tam tak málo. Toho Paláce chtělo tak na půl knihy, aby se mohlo bez dalšího jednat o horor.

4 12.06.2023

Pocit zamrazení, když se jejich pohledy střetnou, a ten s nikým jiným neprožila. Osudově svázáni. Ty oči, hlas, hladící ruce. Ten pocit odevzdanosti. Dostává se do vězeňského prostředí, byla odsouzena k pěti letům odnětí svobody za to, že kryla vraždu. Ve vězení s nejvyšší ostrahou je znásilněna spoluvězeňkyní. Ve vězení přistoupila na veškeré podmínky, ale musí si přivyknout na něco jiného. Ano, vysoce postavená žena dobře zavedené společnosti a snoubenka spolumajitele této společnosti.
Drsné vězeňské klima, dohody mezi vězni, podivná přátelství, sex mezi vězni navzájem a vězňů s dozorci.
Je to všechno kvůli zakázané lásce? Lásce, která neměla prostor vyrůst a přesto silné, hluboké a ztracené? Nebo je to kvůli toxickému vztahu, který neměl nikdy začít?
Vraždy. A znamení, že je to on a ona je s tím spjata. Ukázky toho, co je spojovalo, co jí dával, co měl rád on a co měla ráda ona. Znamení tohoto spojení.
Ona, on.
Společný život, který je dávno minulostí, se jí zjevuje před očima. Jako ozva, jako připomínka.
Jak se ho zbavit? Kdo byl tím závislým v "lásce"? S ním se ponořila do dna a stále se nořila hloub a hloub do jeho útrob.
Jakmile se vrátí z vězení, má omezené zdroje, omezený počet přátel, kterým může věřit. Vlastně jen jednoho. Každý je podezřívavý a nikdo nechce s ní nic mít. Skutečně kryla vraždu? Kdo je on?
Příběh, který ukazuje na to, jakým očistcem musí člověk projít, aby sebe poznal a dokázal za sebou stát. Knihu, jako velice čtivou, doporučuji.

7 08.06.2023

Na reality show vždycky vidím adrenalin a moc si přeji, aby to bylo i tady. Zábavné, dobrodružné, vzrušující a nebezpečné.
Hledá se nedotčené útočiště k založení společnosti a vytvoření nové utopie. Hlavně se adaptovat na nové prostředí, podmínky hry a ostatních účastníků, na vývoj událostí a operací v terénu. Vyplatí se znalost botaniky; názvů bylin, jejich poživatelných částí, léčivých účinků, vyplatí se být lovcem, a hlavně být praktický a ve všem mít alespoň zběžné zkušenosti. Fyzická zdatnost neškodí.
Hlavní postavy zatím jen přežívají a nevyvíjí se. Dělají a vytváří věci, aby přežili; tak, jaká a kde má být ta nová společnost?
Vztahy mezi účastníky jsou nerovné. Z počáteční pohody vzniká předstírání, neshody, vnitřní boje. Nespravedlnosti a křivdy vystřídají naschvály a šikana.
Sociální experiment se zadrhává, vzájemné nevraživosti ustupují, aby se změnily v bitvu celku vůči jedinci, na kterém všichni parazitují. Jedinec je vytlačován ostatními pro "prospěch celku".
Nakonec si říkám, jestli to není záměr celé reality show vypíchnout slabosti účastníků a zkoušet jejich psychickou odolnost nejen vůči klimatu a omezeným zdrojům, ale kvůli chování ze strany ostatních.
Někteří jsou tam věkově starší, proto nechápu jejich reakce. Na druhou stranu byl to boj o přežití a reality show má jinou mechaniku než soutěže. Není to soutěž, ačkoliv ve výsledku jde o výherce. Ale výherce čeho? Výherce politiky? Výherce podlosti? Štěstí? Výherce přežití?
Jde o zneužívání. Šikanovali ji, protože byla nejlepší. Byla jiná, hodnotnější, dávala smysl bytí na ostrově a přežití. Přesto přese všechno jim pomáhala, výkonnostně byla hlavní tahoun.
Ostatní v ní vyvolávají pocit viny. Jinak zdravá kritická sebereflexe není u ní důvodem, proto se podivuji, proč k ní dochází. Kvůli zhodnocení dosavadního stavu? Ne, kvůli sebeobviňování, sebemrskačství, které chtějí ostatní v ní vyvolat a zakonzervovat.
Vše je plné nevyřčeného nesouhlasu. Uniformita ostatních vůči jedinci byla v nenávisti. Věřila jednomu člověku z ostatních, tomu jsem zase nevěřila já. Každý byl přelétavý pro zachování sebe samého, pro svoji záchranu.
Objevuje se první fyzické násilí, drogy z hub, otravy. Byť odsouzená k samotě ve svém týpí, začíná být kořist. Drobné krádeže kvůli jídlu, příručkám pro přežití, hygienickým a zdravotním pomůckám. Týpí je podpáleno. Po pronásledování se přemístila do jeskyně, kde je po nalezení ostatními pohřbena zaživa.
Přežila.
V jejích myšlenkách se objevuje čarodějnice z příběhu, který jí kdysi vyprávěla teta. Čarodějnice se stává smyšlenkou karmy a tou se vypořádává s ostatními přeživšími.
Lepší knihu o reality show jsem dosud nečetla. Doporučuji pro velkou čtivost a možná pro poučení.

8 04.06.2023

Říkala jsem si, jestlipak ji tady najdu. Jedna z pohádkových knih mého dětství. Nejvíce se mi líbily ilustrace pana Jiřího Trnky.
Tato kniha byla pro mě jako dítě zvláštní tím, že pohádky nebyly pohádky jaké jsem znala z ostatních knížek, z filmového zpracování, z ústního vyprávění. Tyhle byly takové neurčité a pohádkového neměly nic. Byly ale poučné. Je to jedna z knih, kterou jsem si raději prohlížela než četla. Pro mě to byl skicák Jiřího Trnky.
Někdy v databázi knih s melancholií vyhledávám ze zvědavosti, zda zde najdu to, co obohatilo roky, které už dávno setřel čas. Kupodivu, je zde celá řada knih.

3 01.06.2023

Polská autorka díla v bezvadném překladu jakoby šlo od počátku o češtinu.
Útrapy manželství přecházející z neporozumění a hádek v mučivou až sebetrýznivou tichost, ignoranci, útěk od reality do spásy vlastního života bez mužského/ženského protějšku.
Začátek skvostně popsán. Tichá mučivá agrese a vzpomínky na léta, kdy manželský vztah ještě fungoval. Pokusy o otěhotnění berou za své. Samé předstírání ze strany obou manželů a přitom si každý vede svůj vlastní vnitřní život, než se tento život obrátí ve vnější.
Možná bych knihu zařadila do psychologické prózy; v průběhu četby se mi doteď nejevilo, že by se jednalo o thriller, spíše by šlo o psychologické drama, temnější prvky nespatřuji.
Do života manželů jsou postupně přimícháváni další lidé; takhle je skládán příběh. Když se řekne pravda, lidé to podvědomě cítí jako lež a když sladce zalžete, považují ji za lichotivou pravdu, která je přijímána.
Tu chtějí slyšet.
A potvrdit.
Pravdě nevěří.
Najednou se u vás objevují cizí věci - šaty, které nenosíte, kosmetika, kterou nepoužíváte. Vztahové propletence, výčitky svědomí a obsedantní chování jsou hlavním námětem příběhu, který se nakonec schyluje k podobenství thrilleru.
Cizí věci a úmrtí domácího mazlíčka. Stojí za tím některá z milenek, nebo soused, kterému ledacos vytýkáte, anebo kolega, který převezme službu za vás? Nezpůsobuje to nakonec některá z hlavních postav sama?
Nevěra, lži. Krátké románky, aby si člověk uvědomil, že chce tu pravou/toho pravého. Sbližování, sex, oddálení, konec "vztahu". Přece jen nevěrou narušený vztah Anity a Adama je hlubší. A ten mě v knize zajímal, protože v něm došlo k více akcím a průlomům.
Trojúhelníkový vztah Erika a jeho dvou milenek je v příběhu zpočátku upozaděn a při četbě čekám návaznost na vztah Anity a Adama, která se dostavuje s blížím se závěrem.
Příběh má silný vztahový repertoár, z psychologické prózy se mění na psychologické drama a až za polovinou knihy mohu mluvit o prvcích psychologického thrilleru.
Každý to ve vztazích hraje na více stranách.
Je to příběh s vazbou na Prahu. Proč to zmiňuji? Příběh je psán s vyzněním do detailů a v tomto smyslu mi připomíná české autory. Není to překladem, překlad z anglofonních zemí je jiný, nepoužívá tolik typických českých výrazů, které si poskládáte někdy jen do české hovorové řeči. Autorka umí plynně přecházet z oblasti Polska do oblasti Česka; to, že Erik je v Praze bylo zpočátku nerozpoznatelné.
Příběh se, se stále proudící četbou směřující ke konci, stává ucelenější.
Vysoce čtivé.

9 31.05.2023

Sharon J. Bolton bydlí na malém městě, v hrabství Lancashire, kde se natáčel seriál Vraždy v Midsomeru. Jsem příznivcem tohoto seriálu! A Bolton opět ví, jak na mě! Neuvěřitelně dynamický pátý případ Lacey Flintové. Ze začátku mnoho otázek, které se s vámi táhnou a ne a ne je rozuzlovat; pořád to samé - kolem dokola děj, který jako spořádaný neustále plyne a proplouvá případem, ale řešení otázek v nedohlednu. A to je to dobré, jakkoli negativně to zní.
Někdy události neberou konce, nebo naopak nabírají rychlý spád. Jako čtenářka Sharon Bolton vím, že vyzrazení jména hlavního pachatele v první čtvrtině knihy znamená otevření děje v úžinách, které budou důležité a rozhodně nekončící.
Na tvorbě Sharon Bolton se mi líbila někdy kritizovaná překombinovanost a tady jsem si ji moc přála. Ne, zde překombinovanost není, narozdíl od knih Už mě vidíš? (tam to bylo o neustálém kombinování a hravosti, přitom vše bylo vyvážené, ale zároveň velmi vygradované), Tak to je, tak to bude, Temné říční proudy a Volavka.
Hloubka nenávisti, ač patřící do stejnojmenné série, je trochu jiná, rozhodně není tak bouřlivá a hravá. Autorka vnáší do díla mnohem modernější prvky ovládané problematikou incelů a frustrátů. Má syna, který studuje na univerzitě, snad proto proplouvá těmito problémy mladých mužů.
Ačkoli na povrchu velké zlo jakoby ustalo, vnitřně se zakořeňuje a probublává ven. Objevuje se po částech, vystaveni jsou mu muži, ženy, děti, v podobě jednotlivostí a maličkostí, které vysílá do všech stran v rozmanitých intervalech, podobách a hloubkách. Zlo jakoby se utlumilo a zase vyvstalo. Agitace, fyzické a psychické násilí ve všech podobách, jehož cílem je zradikalizovat vztah k ženám.
Když čtete, cítíte; a cítíte mnoho zvuků, které se k ději váží a ten kořeníte o atmosféru četby, tedy tu, kterou si sami vytvoříte a do které nenecháte nikoho vstoupit.
Kniha má velké grady a četla se lehce a svižně, ostatně jako všechno ze série Lacey Flintové. Domnívám se však, že větší spisovatelskou dospělostí, ustáleností a jakýmsi vydobitým (jistějším) polem na mě kniha působí jako menší převrat nebo posun od dosud čteného ze série Lacey Flintové. Knihu určitě doporučuji!

9 28.05.2023

Co na to říct? Škoda, že jde o eknihu. Papírovou v pevné vazbě nebo v paperbacku bych si pořídila raději. Vždyť se jedná o horor! Proč zrovna jen ekniha?

Přívětivé uvítání čtenářů od Stana Leeho na úvod. Otec a Nia, rodič a dítě, učitel a žák. Reminiscence do dětství. Cameron, který prozkoumává Erijské jezero, protože chce být úspěšný.
Mají Cameron a Nia něco společného?
Jezero Erie je tajemné se záhadnými lodními vraky, pohřešovanými osobami a nevysvětlitelnými elektrickými bouřemi. Samota, odevzdanost a spalující energie.
Mimozemský virál.
Kyberkeneze, která zesiluje. Tajemství už nejsou tajemstvími. Dostává pod kontrolu virtuální svět, reálný svět se ztrácí. O jaké míře postižení kyberkenezí můžeme hovořit? Čím víc se ztrácí skutečný svět, tím víc má ten virtuální pod kontrolou. Prvně boj a potom spolupráce. Může se stát z živého člověka avatar (vrhá avatar stín)? Vytrácí se mechanika a automatické napojení na elektroniku nastává v mysli jednoho člověka.
Jste virál; cítíte, jak vás fotí, sledují, nahlíží na vás. Všechen virál máte v sobě a jste virálem pro virální prostředí. Je to ohlušující, přitěžující až panické. Přesto využitelné. Mysl, která skenuje, chytrá čočka v oku, celé tělo virálně sonduje a očekává přísun dat ze všeho, co data má. Všichni jakoby byli robotičtí. Víte, kdo co má v mobilu, jakou a komu odesílá sms, e-mail, bez toho, abyste mu do mobilu nahlíželi. Vy víte a oni vědí. Virální manipulace a zneužití myslí. Zneužití člověka umělou inteligencí. Vše je "chytré". I tělesné implantáty, které zvyšují IQ, měří tuky a cukry v těle, krev, hormony apod. Ti, co sledují jsou rovněž sledováni. Některá tajemství jsou ale tajnější a mnohem hlubší, než internetový život. A internetový život nám nechává mnoho prostoru pro budování svého vlastního digitálního světa. Moc internetu je v lidech, ne v technice. Prozatím, zdá se, je nejvyšší vědátorská inteligence (uvědomělá vědátorská inteligence) ta lidská.
Lidé, avataři, androidi, boti. Je v digitálním světě tohle celé AI? I sofistikovaná AI je omezenější než lidský mozek, když se dostanete za hranici jejích naprogramovaných reakcí.
Přesto je umělá inteligence jako lidé - vytváří. Některé druhy jsou propracovanější, vybavenější, mají více možností, jsou nebezpečnější.
Přítomnost není jen chytrá, je inteligentní. A tato inteligence umožňuje reminiscenci v lidech, v času, kdy se prožitky vracejí do budoucnosti. Je minulost skutečná? Vrátil se opravdu do svého dětského těla? Nejde jen o živé lidi a mrtvé lidi, ale jde i o lidi z filmů skutečné a fiktivní. Ti všichni sehrávají roli umělé inteligence. Digitální lidé, digitální hlasy. Je člověk se svou umělou inteligencí portál, který je schopen se napojit na vyšší umělou inteligenci?
Knihu doporučuji pro silnou akčnost, vzhledem k tomu, že nejsem čtenářem sci-fi, nevím, zda je akčnost pro tento žánr typická, ale tady je to velice žhavé a dobře načasované - ne, že nevíte, co bude na další stránce, ale ani nevíte, co bude na dalším řádku. Nevíte, co čekat, a to je asi na tom to nejlepší, protože se necháváte unášet vzhledem k námětu, k jakému umělá nebo superumělá inteligence patří.
Obálka knihy? Když víte, o čem je obsah, obálka je dokonalá. Je to science-fiction/dobrodružná kniha, nabitá akcemi a umírněnými hororovými prvky.

21.05.2023

Několikrát mnou otevíraný multižánrový životní román o lidskosti, obětavosti, štěstí, úsilí, lásce, nespravedlnosti a marnosti. Román, který uchopuje život jedné rodiny v 19. až 20. století za mexické revoluce následované válkou a za rozvíjející se nové techniky a technologie, která znamená zjednodušení života. Román má politické vsuvky k revoluci, která byla podnětem pro boj o moc ke svržení tehdejší vlády a prezidenta a ke španělské chřipce. To, co mě fascinovalo bylo přítmí a nezbytnost neustálého boje o život. Je to román v soukolí několika tragédií, které vystupují do popředí každého lidského života, který je jimi unášen. V tomto řádu se směšují vaše pocity v jeden celek. Knihu bych zařadila do kategorie sociálních románů, kde vyvěrá celek s nezbytností zapojit každého jedince. Ačkoliv je kniha situována na Simonopia, uchvátila mě atmosféra tehdejšího prostředí a sociálních poměrů.

5 15.05.2023

Máte rádi domy, ve kterých straší nebo strašidelné domy jako živé organismy? Dokážu si představit vrzající podlahy pod náporem počasí nebo letitosti domu, hustě osrstěné a prošívané koberce, těžké závěsy plné prachu, historický nebo historizující nábytek, dusivé dupání a neobratné pohyby, tísnivý a chladivý vzduch.
Už při nepatrném náznaku obhlídky se zachvěji očekáváním přízraků, děsů, duchů, ghúlů, pazuzu a upírů obývajících starý dům. V příběhu mi trochu zaznívá venkovský styl jako námět z denního života typického prostředí. Příběh ze začátku nevyvolává negativní emoce, pouze pochyby, a znejisťuje.
Nejvíc mě přitahuje psycho horor s nadpřirozenými úkazy mimo realitu a běžný život, s prvky okultismu, kdy se brána z něj otevře do mimolidského světa. Když cítím tajemno, to nevyřčené, ale bytostně napjaté ticho, očekávání a soustředění se na sebeminimalističtější zvuky, v krku se mi roztahuje tíseň, jsem lekavá, úzkostná, a už vím, kudy cesta půjde. Tento příběh cestu má a ví, kam má vést.
Kniha se četla velice lehce a svižně. Je napsána přímým nezavádějícím textem bez metafor a jiných příkras. Hodně si zahrává s psychikou čtenáře, od sotva povšimnutých drobných faktů nezapadajících do běžného života lidí k soustředění až upjaté pozornosti na život domu a v domě.
Kumulace a takovéto táhnutí v napětí. Je to temné, pocitově hluboké a intenzivní. Není to nové, přesto je tam něco, s čím jsem se ještě nesetkala. Viděla jsem spoustu filmů, četla spoustu knih, ale něco jakoby se otevřelo. Taková ta připomínka toho, že jde o stále živé téma (nejen u Darcy Coates), přesto je zde něco jiného, možná jiný pocit.
Správní lidé na správném místě, ve správnou dobu, a ďábelský večírek může začít.
Milujete staré domy? Chcete se bát?

4 14.05.2023