veronika4001 komentáře u knih

Nečiním zlo.
Hledala jsem souvislost opičího vraha s jeho deníkem, když psal, že ženy je třeba ctít a vážit si jich. S blížícím se závěrem jsem začala chápat.
Dědictví po rodičích a výchova z obou stran způsobily své. Mohl být opičí vrah někdo jiný, třeba ten, kdo se k deníku dostal? Moje myšlenky vířily různými směry.
Je to šílené, zvrácené, morbidní.
Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo.
Být za každou cenu slušný.
I ve vraždách.
Psychopaté.
Šílenství, které má mnoho vrstev.
Neuvěřitelné, promyšlené, ale o to více akcí.
U slabších povah bych doporučila při četbě nejíst.

20 27.12.2023

Výjimečná sbírka pohádek, která sděluje, jaká je lidská povaha a co je důležité. Každá z postav symbolizuje svojí typikou charakterové podání dobra, zla, závisti, zvědavosti, lakomství, nebo skromnosti, rozumu či štěstí v českém, většinou malebném (vesnickém) prostředí. Typické pro tyto pohádky je vzájemná znalost a blízkost postav, proto je každý vždy nositelem jedné výrazné vlastnosti, kterou se doplňuje s ostatními postavami. Co vlastnost, to symbolika celé postavy a tím pádem děj pohádky. Tyto pohádky totiž nejsou ani tak stavěny na příbězích, jako spíše na (nejen lidském) charakteru a vztazích, a o to více jsou poučnější. Na každé z postav je vidět ona charakterová vlastnost jako zvláštnost, neboť podle ní se postava projevuje, takže děti rozpoznají reakce závistivého člověka, člověka dobrosrdečného, nebo třeba lakomého. Kniha pro děti ve Werichovsky typickém podání. Úsměvná, naučná, krásně česká. Výjimečný pan Werich.

19 30.10.2020

Dokážete své závěry formulovat ve třech krátkých a přesných větách?
1. Vše se odehrává v psychiatrickém prostředí s odborníky na psychiatrii, psychologii, psychopatologii, sociopatologii a jiné patologické odchylky.
2. Na tohle zaměření jsem si u Grubera zvykla a vítám, že z něj neslevuje.
3. Oblíbené postavy stále překvapují.
PS: Sneijder začíná trochu změkčovat...
Verdomme! Vervloekt! Ach nééé! Nevyhověla jsem.

17 26.09.2023

Z mých syslích zásob jsem si vybrala knihu Kurátor. Jedná se o několikátou knihu v sérii, proto stručněji. Poe a Tilly jsou nezdolní. Co vyšetřování, to skvost a kvalita knih v sérii neupadá. Vždycky je tam oháňka za něčím, co navnadí čtenáře. Žádné pokusy, je to jistota. Při vyšetřování se posunují každým dílkem dál a dál a někdy se vrací, aby mohli pokračovat tam, kde je cosi zbrzdilo nebo tam, kde začali. Zbořené puzzle a chybí jeden dílek. Vrah si je moc jist, že půjdou tam, kam chce on. Takže úplně nanovo a jinak. Hledat. Možná se jedná o promyšlené vraždy provedené jinými nástroji a jiným způsobem, možná se způsob práce vraha vyvíjí, možná jde o fáze velkého díla, možná se jedná o několik způsobů vražd, jejichž znaky pokrývají tělo každé oběti zvlášť. Možná některá z vražd měla skrýt jinou vraždu, nebo být schována mezi dalšími vraždami. Není to překombinované, alternativ je mnoho. Chce to hledat a pídit se po sebenepatrnějších detailech až výstředních maličkostech. Hledat to, co nechce, nebo dokonce nemůže být najito. A promýšlet věci. Neuvěřitelně čtivé!

17 11.03.2023

(SPOILER) Případy osmi vražd. V různých státech do škarpy pohozena těla osmi dívek, případy možná spolu souvisejí. Všechny měly na těle kousance, všechny byly znásilněné vaginálně, čtyři z nich i análně.
Děj neuvěřitelně běží, svoji roli hrají krátké kapitoly, příběh mi připomíná zčásti thrillerovou, zčásti detektivní tvorbu Lisy Jackson. Oddělené kapitoly se samotným psychotickým vrahem "myslel si, že tahle bude ta pravá"..., jsou pro čtenáře náhledem do vrahovy mysli a jejím měřítkem, kam až je vrah schopen zajít; je to vrahův monolog. Ony kapitoly se však vytrácí na úkor policejního vyšetřování.
Na rozdíl od Lisy Jackson se mi tady líbí, že Tatum zpočátku nezakrývá svoji mužskou podstatu a hledá svůj ženský protějšek. Vyšetřovatel se vším všudy, na začátku se pracovně jen "rozdýchává", ale začíná plavat jako ryba ve vodě, když si utváří názor na starého profilovače. Hned si jako profilovačku volí ne všemi v okruhu známou, ale také ne neznámou Zoe.
Pro rozklíčování případů je stěžejní fantazie, dostat se do myšlení vraha. Co tím vším chtěl říct? Jedna mrtvola ležela v trávě, druhá ve své ztuhlé postmortalitě stála na můstku, třetí seděla s pláčem v písku. Každá jinak nabalzamována s jinými účinky balzamace.
Libovala jsem si v prolínání časových os roku 1997 a roku 2016 a jejich podvědomé přecházení z jedné do druhé za předpokladu nepřekročení hranic děje a ponechání si svého časového soukolí. Neuvěřitelně sladěno, žádné hluché místo.
Jsou oběti rukopisem stejného vraha? Pokud ano, proč nemají všechny skutky stejný modus operandi? Podpis sériového vraha nemusí být neměnný; vrah chce vyhovět své fantazii. Zabít mohl ve spěchu nebo tak, aby to vypadalo ve spěchu. Aranžovat a balzamovat těla rovněž mohl z přičinlivosti nebo jako z přičinlivosti. Falešné nebo pravé. Vrah se své mysli přizpůsobuje. Už ho skoro dopadli. Zapadalo to do jeho scénáře? Byl vrah skutečně amatér, nebo profesionál, který se za amatéra vydával?
Příběh potřebuje napínavý děj, ale pochybení policie, která neprověřila podnět a nevyslechla další osobu, nepochopím. A hlavně reakce rodičů, když jim tehdy malá Zoe řekla, kdo je vrah.
Knihu doporučuji, je to jízda, která stojí za to. ;-)

15 28.04.2023

Zarputilost, odvaha, zápal pro věc, neobvyklost, úvahy o modus operandi. To jsou vlastnosti, které činí knihu zajímavou, neúprosně čtivou, spalující. Moje druhá kniha od Andrease Grubera, třetí je na cestě, čtvrtá čeká. Sneijder a Sabina to je jasná věc, ale překvapila mě galantní Diana Hessová.
Ráda bych toho sem napsala víc, ale u Grubera nejde číst a současně si dělat poznámky. U něj jen čtete. Je to silný proud, kterým jsem se nechala unášet.

14 22.09.2023

Zajímavé. Nápadité. Knize by prospělo, kdyby byla psána v kapitolách, děj by se stal nutkavějším a pro čtenáře naléhavějším. Ze splývajícího textu by se tím zdůraznil wow efekt. Vměstnaný, neoddělený a tak trochu nepřehledný text mi navodil dojem nepropustného tribečského lesa. Příběh ze začátku působí jako Zajetí démonů s Edem a Lorraine Warrenovými doprovázené Mlčením jehňátek a tak trochu smíchané s Lesem sebevrahů. Nález a přehrávání hlasů má snad většina béčkových hororů, které tepají lidskou psychiku a které se mi tolik líbí. Tady příběh vedený formou rozhovorů a e-mailových vsuvek není špatný - rychle odsypá a vy se více dozvíte. V průběhu čtení jsem si říkala, jaký vliv by měla na mě tato kniha, kdybych jela na Tribeč? Co bych očekávala, že najdu? Autor si k Tribeči vybral skvělé postavy; vyznačují se odlišnými až protichůdnými charakterovými vlastnostmi. Za mě jednoznačně skvěle podaný příběh, který si zaslouží čtyři a půl hvězdy.

14 18.02.2023

Ach ti premianti! Co na to říct? Je to krásný příběh. Sharon J. Bolton to opravdu umí rozehrát, stačí si přečíst její předchozí díla a je jasné, jakou knihu, jakého autora máte před sebou. Celou dobu mě zajímalo, proč hlavní postava neudělala zkoušky, co svým potutelným jednáním sleduje, zajímal mě postup policie, Talithina otce - renomovaného advokáta a později všech spolužáků. Říkala jsem si, odkud má Megan informace, protože se stávala čím dál víc prozíravější a vynalézavější. Bolton umí tahat za nitky. Zásadní informace o hlavní postavě vás nechá rozbalovat, čímž získáváte více a více informací, které sice napevno máte, ale pak jste čím dál víc zmatenější a nevíte, co hlavní postava zamýšlí. Skvělý nářez, má to grif! 100% na 100 %!

14 02.01.2023

Kniha mi hodně připomněla tvorbu Lisy Jackson, snad je zde méně temnoty a příběh ubíhající ve svižnějších konturách v celkovém podání spíše řazený k thrilleru, se nejprve ocitá na poli detektivky. Jak si autor vyhrál s psychologickými a psychiatrickými aspekty osobností a dokázal záporně vykonstruovat hlavní kladnou postavu! Nekonvenční policisté, psychoanalytici, psychiatři, patolog a lékaři dodávají knize na temperamentu a konečně přitažlivosti. Komplikovaný případ jsem začala rozuzlovat také; přímo na mě dýchla atmosféra obou half and half věcných linek. Autor úměrně dávkuje napětí a už na začátku kniha dává tušit parádní jízdu. Od autora je to moje první kniha, a ne poslední, protože příběh podobného formátu si chci alespoň ještě jednou užít.

13 01.09.2023

Na začátku výpadek, bleskový zásah. Neuvěřitelné! Pak se dostáváme k vraždě fakultního knihovníka, jehož ořezané a pohořelé tělo zůstalo v pozici plodu zaražené do skalní rozsedliny.
Jedna vražda v první geografické a věcné rovině (místo nálezu těla a výstavba těla), neopodstatněné vloupání ve druhé věcné a geografické rovině (co bylo účelem vloupání a kde k tomu došlo?).
Jaké to je tabu?
Vražda fakultního knihovníka, vloupání do školy, zhanobení hrobu malého chlapce. Je to zvláštní, ale od krádeže fotografie z hrobu chlapce se zaplňuje každé prázdné místo a zmizelá fotografie z hrobu se stává průsečíkem zmizelých školních svazků se seznamy žáků z let 1981 - 1982.
Zohavená těla, ale obličejům se vrah vyhýbá, kromě očí, kde vrah pracuje pod víčky s okohybnými svaly a zrakovými nervy. Je zde problém vzájemného vztahu tělesných a duševních pochodů? S čím zápasil vrah a s čím oběť? Mrzačil oči a tělo; byl to náboženský rituál vraha vyzrálého umu. Ne lékaře. Alespoň prozatím? Voda pod víčky se zpuchřelými zbytky v očních jamkách má asi plnit funkci očistce.
Líbí se mi dvě linie na sobě nezávislých vyšetřovatelů, originalita, s jakou se vypořádávají s překážkami a posunují se. Jeden hledá cesty a využívá okolností případu, druhý se probíjí silou a setrvačnou surovostí, ke které téměř vždy přistupuje.
V popisu přírody a krajiny je autor vnímavý, využívá aparátu bohaté slovní zásoby a srovnávání.
Rokle a ledovce se mění, co bylo před 35 lety, není teď. Stav mokřad, skal, toků je také jiný. Tělo mohlo, vlivem geografických a atmosférických změn měnit polohu. Své účinky měl i déšť. V hyperstlačeném ledu se pod několikamilimetrovým povrchem může skrývat zrádná šachta. Jsou zde výškové rozdíly, nerovnosti povrchu, plyny pod ledem, které mohou způsobit uvolňování kusů ledu. Vrah má racionální pohnutku. Obětí přibývá.
Další textový obraz druhého vyšetřovatele se váže k jeptišce, která sbírala informace o další oběti, která byla mezi lety 1981 - 1982 žákem školy. Pokoj řádové sestry je veden v příšeří, chladu, vlhku. Byla slepá. Byla oběť - dítě pronásledovaná ďáblem? Jakou roli hraje odstraňování fotografií a archivních spisů? Krátce poté oběť zemřela a po několika letech byla její hrobka zneuctěna. Matka dítěte prožívala noční můru, a ta noční můra se právě probudila. Na vyšetřujícího drsňáka Karima mi tato cesta vyšetřování nesedí. Příjemné oppositum, očekávaný obrat ve věci, i když si myslím, že Karim bude ve vyšetřování pokračovat za reálnými pachateli.
Zde se začíná detektivkou, která se přenáší přes thriller a ke konci začíná využívat hororových prvků. Končí se napůl mezi thrillerem a detektivkou. Většinou jsem se setkala s přesně opačnými tendencemi, tzn. nejprve horor a potom mix příbuzných žánrů/podžánrů.
Líbí se mi, že při postupujícím vyšetřování se odkrývají další náležitosti - s vydloubanýma očima i useknuté nebo uřezané ruce. Oko a ruka představují jediné zcela unikátní části našeho těla. Biologická značka vyražená našimi geny. Tomu lékaři jsem nevěřila...
Knihu velice doporučuji, je to jízda plná akrobatických kousků!

13 23.04.2023

Autor zná kouzlo krátkých kapitol. Ani to nepostřehnete a už jste v příběhu.
Vrz.
Zvuky starého domu.
Thriller s hororovými prvky, který svědčí o možnosti filmového zpracování. Zvláštní dítě se samotářskými sklony, které je až dospěle uvažující, které má bohatou fantazii, rádo maluje, trpí samomluvou, a které je přesvědčivé.
Sny asociují. Jde opravdu o sny?
Příběh pokrývají dvě linie žánru. Jedna je spíše thriller až detektivka, druhá thriller až horor. Obě linie jinak rozdělené, se spojí, přesto si stále ponechávají své identické prvky.
"Když necháš dveře napůl otevřené, uslyšíš šepot, jak se dovnitř dere."
Autor vystihuje zvláštní chování dětí. Všechny jakoby reagovaly na Našeptávače. Líbí se mi prostoupení skutečného světa s imaginárním. Od cca 100. strany jsem začala tušit, kdo je tím oním neznámým pachatelem, jen šlo o to, dohrát to do konce.
Pro mě otázka byla, kdo je ta imaginární dívka? Je vymyšlená, signalizuje frustraci, nebo je to pozůstatek v paměti - utkvělá vzpomínka na někoho z minulých let?
Líbily se mi prvky fantasy v pojetí strašidelného domu; to sbližování tajemna s hlavními postavami. Nejde jen o přítomnost pocitu strachu a děsu, ale i o estetiku hororového, kterou autor v čtenáři navozuje plíživé a tísnivé pocity, neuvědomělé očekávání, které nemá před vygradováním šanci zlomit. Jde o to propojení na teď, které si neuvědomujete a spouštíte se. Nádherné scény s chlapcem. Byl posedlý?
Autor připoutává pozornost čtenáře k chlapci, poznenáhlu k otci. Ale pozor!
Významný wow efekt stojící mimo rozuzlení hlavní zápletky si ponechal na straně 196.
Vraha jsem tentokrát odhadla správně.
Za hororové prvky, které vás do příběhu navnadí, a které jsou jakoby s absolutní samozřejmostí každým jeho novým startem, dávám 5 hvězd.

13 25.03.2023

Krásné a nezastavitelné s neutuchajícím žárem života. Tolik elánu a schopnosti žít a užívat nemám ani já ve svých téměř 42 letech. Těm ženám může leckdo závidět - chtít zkusit nevyzkoušené. V jejich stařeckém věku si počínají myšlením (i přes počáteční Alzheimerovu nemoc Zdeny) velice mladistvě a hbitě. Líbí se mi jejich nevázané čertoviny a hlavně až primitivní přímočarost v jednání a elementární radost ze života i s těmi útrapami, které přináší. Za svůj věk se nestydí, berou ho jako další plynoucí metu, které je třeba využít (vždyť už se nebude opakovat, tak proč toho nevyužít a nezařádit si?). Kniha je hezká česká. Líbí se mi její energie a náboj.

13 01.03.2021

Typická Christie se svojí Poirotovštinou - za vším hledej pomstu, rozmanitou povahu příbuzenských rysů, peníze, zákoutí mysli a plány, které se mohou vždy zvrtnout.
Boží mlýny melou dosti pomalu, ale jistě, i když nesnadně.
Chtěla jsem něco předvánočního a pro připomenutí. S Agathou Christie je to vždy příjemně strávený čas.

12 28.10.2023

To chce plán. A byl to úžasný plán. Sice žalostně povrchní, ale zabral a já nevěděla, komu fandit dřív.
Vychytralost, důvtip, lstivost a vynalézavost proti důvěřivosti, ochotě pomáhat druhým, naivitě a hlouposti?
Přetvářka a závist. Napadá mě příkras: "Pluj loďko, pluj pomalu, ať se dostaneš k vrcholu."
Trpělivost růže přináší, jen pozor na jejich vůni a trny.
Neuvěřitelná výměna rolí. Po dvou set stranách už se mi to nechtělo číst, jak mi bylo zle.
Jak krátké nohy má lež? Kdo je větší zrůda?
Mají to zámožní lidé také tak, když se podíváte na běžné fotografie z médií nebo (ne)určené pro paparazzi?
Značka: MTC.
Tak kdo je ta poslední paní Parrishová?
Knihu doporučuji všem ženám.

12 15.10.2023

"Kdo chce prodat draho, musí své zboží porovnávat s něčím ještě dražším."

"Minulost ho někdy začíná dohánět."

"Lidská psýché je nejdůležitější."

(Maarten S. Sneijder)

12 29.09.2023

Další Kingovka, kde je Bangor - město, které budu mít vždy spojeno se Stephenem Kingem. Dychtivě jsem si sepisovala jména a k nim čísla s očekáváním, že se něco bude dít, a že se mi budou hodit i pro případ, že by se příběh dále odvíjel už jen podle čísel, jež Chodci dostali. Je to Pochod na nebo o život a na smrt s pevnými pravidly. Za stejným cílem s nestejným úsilím a vyčerpáním se jeví Pochod jako nastavené zrcadlo vztahů a emocí, které se zintenzivňují tvrdými předsevzetími. Pochod uspíšil jejich životy; z mladíků starci, ze starců pochodující živoucí mrtvoly a kostry. Osoba hlavního hrdiny se mění; silná osobnost vítězí, ačkoli se vítězem nestává. Je to náročné čtení, které svojí monotónností naráží na trpělivost čtenáře. Nicméně čtení je to zajímavé už kvůli ucelenému pocitu a představě, jak Pochodující vypadají, když jsou na konci svých sil a jak Pochod dopadne.

12 26.03.2023

Kniha Terror je výpravným příběhem, o horor se ovšem nejedná, ačkoliv pro počáteční zasazení děje byl užit zdánlivě (!) prvek bílé ledové příšery, která královskou arktickou výpravu pronásledovala a téměř do skonu posledního, vůdčí i řadové muže zabíjela nebo mrzačila. Kniha mě upoutala svým příběhem a celým dějstvím, které Dan Simmons podal vypravěčským stylem kamínek po kamínku složeným do originálního útvaru. Charakteristika postav ve spletitosti vztahů je pro tak rozsáhlé epické dílo natolik důležitá, že zápletka s bílou příšerou se stává marginální. Nejdůležitější je temperament osob a jejich jednání v drsném polárním prostředí sužovaném hladem, zimou a nemocemi, ve kterém nakonec vyvstává jako zásadní otázka pro přežití potřeba jednotlivce a pud sebezáchovy nad celkem. Nutnost přežít Dan Simmons podal v natolik barvitém a hutném příběhu s absorbovanou a vysloveně se hodící slovní zásobou, že tuto knihu nemohu považovat za nic jiného než za veledílo.

12 26.03.2021

Znalost tolika historických budov v Paříži z hlediska umění je nepřehlédnutelná. Filmové zpracování je skvělé, ale na tohle je lepší, kvůli obrazovým ukázkám, si přečíst knihu. Lépe jsem si vše uvědomila. Při filmu není čas to zachytit, alespoň ne tak, že byste se k nim bez přetáčení vrátili.
Dozvěděla jsem se více o obrazu Mony Lisy, o tajemství Leonarda da Vinciho a o jeho tvorbě. Rozhodně to není překotné jako film, kde upřednostňujete akci. Je to plné záhad a iluzivních řešení, které se nakonec objeví jako správné, nebo které, byť ne zcela správné, posunou dál. Nikdy ale nevíte, co bude příště a jak se hlavní protagonisté zachovají.
Film a kniha mi do jisté míry splývaly; film jsem viděla několikrát (Šifra mistra Leonarda) a knihu četla jednou. Jen na této platformě jsem se k ní nevyjádřila, vzhledem k tomu, že jsem v Databázi knih přihlášena teprve od roku 2020.
Ve filmu jsou obrazy neoddiskutovatelně nádherné, jejich velikost je skutečná, přesto v knize se mi vyjadřování i obrazové výjevy (které se, pokud jste je neviděli naživo, tady dají jen tušit), zdají být preciznější a možná o to více uchopitelnější.

11 28.11.2023

Ne vše se odehrává v područí či na pozadí Hercula Poirota, slečny Marplové anebo jiných detektivů. Agatha umí skvěle popisovat zlo, od prvních záchvěvů až do prorostlých zrnek a pórů a zaobalit ho jakobynic do vlákének krásna, pochopitelně (nic) netušícího krásna, snad i křehkosti (a nevinnosti) a rádoby spřízněnosti. To je to, čemu věříme a chceme věřit (a než se nadějeme, poznáme, že se můžeme v osobách mýlit). Šedé buňky mozkové tentokrát tady ne, což je na druhou stranu dobře, protože tím se dostáváme do neobvyklého prostředí a charakteristik postav.

11 10.11.2023

Modus operandi: Nečiním zlo.
Další psychopat/sociopat = vrah?
Je to zajímavější než Čtvrtá opice; tady jde o nezletilé dívky. Líbí se mi, že s výjimkou "výjimek" Portera a Nashe nejsou všichni policisté stejní. To je přesně to koření, které by mělo v detektivkách, thrillerech být a které J. D. Barker dávkuje postupně. Poole je jiný, téměř jako Porter, řekněme podobný. A je na jeho straně. Jenže je trochu slabší, prozatím.
Jedna stopa ve Čtvrté opici nebyla dořešena, o ni se příběh jen otřel. Teď se naplno rozjíždí. Pátá oběť je dokonalejším pokračováním Čtvrté opice. Je propracovanější, více zavádějící, zaujatější, vášnivější.
Jane Doe a Sarah Wernerová, například.
Zní to možná až neuvěřitelně, ale jednu chvíli jsem si myslela (kolem 300. strany), že advokátka Sarah Wernerová je ta, která tahá u Bishopa a Matky za nitky; ta, která vše inscenuje. Možná...
Jinými slovy, Porter jí věřil, já ne.
Na druhou stranu se jejich formální vztah pomalu schyloval ke vztahu neformálnímu a řekněme více než přátelskému.
Líbilo se mi, že vyšetřování případu probíhalo v několika směrech a dimenzích, a že se policisté domluvili a každý z nich vyšetřoval jistý díl. Co mě mátlo, byla nevyjasněná role zvláštního agenta Hurlesse, u kterého jsem si začínala myslet, že i on je do případu nějak zapletený; vynořují se zde další zvláštní agenti a agenti, až si říkáte, jestli to už není moc, protože je to více zmatečné a vy nevíte, kterému přisoudit jakou roli. Znáte jeho funkci, postavení ve společnosti, ale psychologii nepoznáte, protože se nijak neprojevuje; sem tam se vynoří a pak zase ustane, když vystoupí nějaká akce, dá se mu pokyn, aby něco vykonal, a zase je vsunut do pozadí. Mnoho osob v příběhu na tom takhle je.
Příběh je vzat zeširoka, pohrává si s psychologií postav a se čtenářem. Tohle asi autor chtěl; chtěl, aby případ Opičího vraha rozkvetl a byl zase posunut na jinou úroveň a do jiného světla a hlavně za všech, spíše "dalších" okolností (vzhledem k tomu, že po Páté oběti následuje třetí vydání pod názvem Šesté dítě), nejen tak, jak byl sledován menším množstvím policistů ve vydání Čtvrté opice. Rovněž oceňuji přehodnocování již vyšetřených skutečností v případu, v jeho soukolí a též v případech řešených v minulosti, které nakonec mají/mohou mít byť prapodivnou návaznost. To, co se jeví za neskutečné, neznamená, že neskutečné je a stát se nemůže.

10 03.01.2024